Bezdětní vždycky nejlíp ví, jak se mají děti vychovávat :-)

Postrádám info o věku Tomáška.

Poslední a asi nejdůležitější věc - některé děti nejsou stydlivé a plaché, protože tráví příliš času s rodiči, ale prostě mají takovou povahu. I v dospělosti.

Osobně si myslím, že tlak na to, aby děti byly "do kolektivu" a "společenské" je někdy přehnaný.

A dost možná jen prcek potřebuje víc času adaptovat se na změnu prostředí.

Já nevím. Nehodnotím slečnu, která má strach o synovce. Jen mě při čtení napadl můj bezdětný brácha, který přesně ví, jak bychom měli vychovávat naše děti a "co on by rozhodně nikdy nedělal".

Jako bezdětná jsem si také často myslela o různých výchovách své. Dnes, jako matka tří dětí si dávám sakra majzla na jakákoli hodnocení.

Nejlepší je, když kritizuje bezdětný nebo naopak starší ročník, který navíc má nevychovaného psa :-D

Sestra úzkostlivej mamičky by mohla argumentovať tým, že malý predsa nevyhnutne pôjde do školy a keď premešká ten správny čas na vstup do relatívne chráneného kolektívu a prostredia škôlky, tak potom bude zo školy v šoku. Bude sa musieť naraz vyrovnať aj s učením aj s kolektívom a tam už to také bezpečné nebude. Už aj prváci sa vedia celkom slušne šikanovať. Bez skúseností nadobudnutých v škôlke to proste bude mať v škole ťažšie.

Tak ještě ho může vzdělávat doma, že...

Já bych to nechala na sestře samé. Však kluk půjde v pěti do školky a pak se může lecos změnit.

Pochybuju, že ho dá do školky nebo do školy. To bude "domácí výchova"

My jsme to nazývali "opičí láskou".

"Jak to mám sestře říct, aniž bychom se pohádaly?"

Nijak. Nikdo nestojí o nevyžádané rady.

Z kluka může takto vyrůst nesamostatný poseroutka. A to není dobré

Milá Terezo,je znát,jak vám na sestře a jejím synovi "móóóc" záleží a proto o ní píšetš do "OnaDnes"??!!!Já myslím že si sestra poradí i bez vás...Mimochodem kolik dětí jste vychovala vy?Opravdu problém sestra mít bude až začne vyhledávat všechny ty "rádobyodborníky" a poradce...

To je dobré, jak všem jde nejlíp výchova cizího dítěte  Kamarádčin syn "trpěl" separační úzkostí v takové míře, že ona nemohla sama pomalu ani na toaletu. Když jsme byly venku, vždy jednala tak, aby se to obešlo bez slz. Pro někoho byla "přecitlivělá matka" a vždycky se našel někdo, kdo jí to musel nutně říct...

Cynicky bych řekl, že to má z toho, že má jen jednoho Tomáška. Kdyby měla dva nebo tři, neměla by na takové blbiny čas a řešila by jen věci, které je opravdu potřeba řešit (třeba ta školka, kdyby měla další dítě, tak by tam zůstávat vůbec nemohla).

kdyby měla další dítě, tak by ho do školky asi vůbec nedávala, ale jinak souhlas