Podpisy přitom nejsou jen na nějakém obyčejném kusu papíru, ale na listině, kterou v roce 1936 vítali Němci české sportovce v berlínské olympijské vesničce. Unikátní dokument patří už od konce 30. let rodině Romana Gronského z Olomouce.
Podle odborníků je podobná věc vzácná. "Pokud jde o originální podpisy, tak jde podle mne o vzácnou záležitost s jistou sběratelskou hodnotou," míní Jakub Válek z olomoucké Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého.
Dokument i podpisy 32 atletů, kteří obdrželi medaile či bodovali během prvního týdne her, jsou podle Gronského skutečně originály. Většinou se jedná o jména a příjmení členů týmu Spojených států, ale jsou tam i podpisy atletů z Finska, Velké Británie, Japonska, Norska, Itálie a Filipín.
Na čelní straně hlazeného kartonu je v horní části nakreslený šedě vyvedený pohled na olympijskou vesnici pod zlatou vavřínovou ratolestí s barevnými olympijskými kruhy.
V dolní třetině je text v češtině, kterým účastníky vítal za německý národ a německou armádu president organizačního výboru XI. Olympiády Theodor Lewald a říšský ministr války von Blomberg.
Dokument přivezl Gronského tatínek, získal jej patrně v exilu
Rodina Romana Gronského vzácnou listinu opatruje už od konce 30. let, kdy ji jeho otec. "A to buď v době studií na lékařské fakultě v Praze, kde promoval v roce 1938, nebo z emigrace," uvažoval Gronský.
Do exilu se jeho otec dostal v roce 1939 těsně před zahájením války. A zanedlouho se stal lékařem československého dělostřeleckého pluku začleněného v anglické armádě. "Tatínek se po válce vrátil domů," podotkl Gronský, který je sám úspěšným československým paralympionikem.
"V souvislosti s blížící se londýnskou olympiádou jsem si na tuto zajímavou listinu v našem rodinném archivu vzpomněl a dal jsem se do hledání bližších souvislostí," poznamenal Gronský. Delší dobu mu trvalo i vyluštění jednotlivých podpisů, které jsou psány různými inkousty a proto jsou některé už poměrně vybledlé.
I přes počáteční snahy berlínskou olympiádu bojkotovat, soutěže proběhly na velkoryse postaveném stadionu pro 100 tisíc diváků. I další sportoviště měla do té doby nevídané zázemí. Jenže pod vlajkami s hákovým křížem.
"V té době již platily norimberské rasové zákony. Ale v Berlíně byly odstraněné hanlivé rasové cedulky, aby na pohled bylo všechno nádherné," vyprávěl Gronský.
Olympiáda v Berlíně byla přelomová
I podle Jakuba Válka byla olympiáda v Berlíně v řadě směrů přelomová. Vznikly první publikace o hrách i film.
"Pokud by se člověk dokázal oprostit od propagandistického vyznění té olympiády a tehdy vládnoucí ideologie, tak šlo o do té doby naprosto nejlépe zorganizované a po stránce sportovišť ještě pak poměrně dlouho nedostižné olympijské hry," podotýká Válek. A dodává, že se to vše dělo čistě jen proto, aby se nacisté ukázali světu v hezkém světle.
Paradoxem, který měli nacisté a zvlášť Adolf Hitler velký problém překousnout, proto bylo, že nejzářivější hvězdou celých her se stal Američan černé pleti Jesse Owens, který získal 4 zlaté medaile.
Z jeho berlínské cesty ke zlatu ve skoku dalekém připomněl Gronský slavnou historku: "Soutěž byla velmi napínavá, protože se mu první dva kvalifikační skoky nezdařily. Ale jeho největší soupeř, blonďatý německý idol Luz Long mu poradil s rozběhem."
Owens se pak hned dalším skokem kvalifikoval do finále, kde se brzy dostal do čela. Soutěž zakončil v novém olympijském rekordu 8,06 metru, který byl překonaný až v roce 1960. "Long jako první přispěchal Owensovi pogratulovat a následně se z nich stali přátelé," uzavřel Gronský.
