Výpravní budovu v Hrubé Vodě vlastní od roku 2018 Michal Svák, podnikatel, který v Olomouci provozuje autosalon. Tomu, že se vedle aut bude realizovat také na železnici, pomohla náhoda.
„Se ženou jsme měli syna v kočárku a procházeli jsme se kolem nádraží v Hrubé Vodě. Zrovna na něm visela cedule, že je na prodej. Zavolal jsem na uvedené telefonní číslo, a protože vzhledem ke spektru mých zájmů a koníčků mám široký okruh známých – na druhé straně se ozval kamarád. Slovo dalo slovo a koupě proběhla,“ vypráví Svák.
Nadšení pro starou architekturu u něj ale žádnou novinkou není. Přiznává, že mu těsně unikl jiný obchod v Olomouci – původně chtěl koupit také historické kino Lípa.
„Od určitého momentu mám tendence zachraňovat staré budovy, které stojí za to. Je to asi běžný vývoj člověka. Někdo začne malovat, jiný hrát na nějaký hudební nástroj, já, který od malička běhám po stavbách, už delší dobu tíhnu k interiéru a designu. Vždycky mě přitahovaly spíš starší budovy,“ říká.
Starou výpravní budovu v Hrubé Vodě chce Svák zachovat v plné míře i funkčnosti. I proto už jako její majitel nebránil prohlášení nemovitosti za kulturní památku, což navrhl Národní památkový ústav.
„Budeme chtít žádat o dotační tituly, památková ochrana by nám měla pomoct,“ kalkuluje mimo jiné.
Zachovala se výzdoba i původní suché záchody
Nejstarší je prostřední část výpravní budovy, která tam stojí už od roku 1872. V roce 1908 ji rozšířil architekt Gustav Kulhavý, který pracoval na oddělení pozemních staveb ministerstva železnic a podílel se i na stavbě nádražních budov v Českých Budějovicích, Plzni, Mariánských Lázních nebo Praze.
V Hrubé Vodě k původní budově ze západu připojil krytým vchodem o něco větší budovu s čekárnami a z druhé strany rozlehlou letní verandu se služebním objektem, původně lampárny.
„Jednotlivé objekty vizuálně sjednocuje elegantní secesní okrová fasáda geometrizujícího charakteru. V interiéru se zachovaly původní podlahy, výmalba i štuková výzdoba stěn a dokonce i suché záchody,“ napsali ve svém hodnocení památkáři.
„Památková hodnota nádražního komplexu, který se dochoval ve vysoké míře autenticity, spočívá v jeho architektonickém pojetí a je dokladem vývoje železniční dopravy,“ dodali.
Nádraží dostane vzhled zlatých třicátých let
Michal Svák svůj koncept ladí do stylu 30. let. „Mám to období rád, protože si myslím, že tehdejší veškeré dění fungovalo lépe, oproti naší době,“ vysvětluje.
Sloužit svému původnímu účelu zůstanou někdejší čekárny 1. i 2. třídy, jen se propojí do většího prostoru tak, aby se v něm daly pořádat kulturní akce. Minulosti se také přiblíží prosvětlení perónu. Svák trvá i na detailech, do každé místnosti, kde stávala kamna, toto vytápění vrátí.
„Půjdeme do detailů té doby, bohužel však nemáme všechnu dokumentaci, neumíme tak už zjistit, kde všude byly například hodiny,“ popisuje Svák. S odstupem času je i mírně skeptický ke spolupráci s památkáři.
„Nevnímají, že památku je potřeba zachránit jako celek. Bazírují na zbytečných věcech, které nejsou vidět. Realizaci to protahuje, kolikrát ke škodě nemovitosti,“ říká.
Opravy mají stát zhruba dvacet milionů
Nejvíce ohrožená havarijním stavem je podle něj budova vodárny, která dodnes ukrývá nádrž na vodu pro parní lokomotivy. V budoucnu z ní bude muzeum železnice a údolí Bystřice.
„Nádrž je osazená ve dřevě, zub času může způsobit, že se celá propadne a s ní půjde k zemi i celá nemovitost,“ varuje Svák.
Hlavní budova v tak špatném stavu není. „Na hraně je stav secesní fasády a některých kovářských prvků, budova je tedy ohrožená po stránce architektonického dědictví, ale není to stavba na spadnutí,“ hodnotí.
Nutnou investici Svák odhaduje na zhruba 20 milionů korun. To, jak rychle se rekonstrukce rozběhne, bude podle něj záležet na situaci v době po pandemii covidu-19, tedy zda ministerstvo kultury bude ochotné se na opravách podílet a v jakých etapách. O dotace chce podnikatel požádat už příští rok, kdy také zahájí vyklízecí práce.
Své plány považuje za dobročinnost. „Není to rozhodně ekonomická záležitost,“ podotýká.
Většinu dalších železničních stanic na trati Olomouc–Krnov čeká jiný osud. Například nádraží v Dětřichově nad Bystřicí se Správa železnic, která budovy spravuje, chystá zbourat zcela, v Moravském Berouně nebo Domašově nad Bystřicí čeká nádraží částečné bourání a přestavba v moderním duchu. Výpravní budovy na obou místech přijdou o první patro.
„Bohužel, fenomén dnešní doby je materialismus – rychle věci vyřešit a nenést odpovědnost,“ lituje postupu Správy železnic Svák.
