Pekingská bublina je lepší než na mistrovství, porovnává náhradník Blümel

Autem z hotelu na zimák, odtrénovat a zase zpátky. To je každodenní rutina útočníka hokejového národního týmu Matěje Blümela, olympijského náhradníka žijícího ve velmi striktní pekingské bublině.

Ze stereotypu jej v pondělí možná vytrhlo alespoň to, že domluvený řidič po tréninku nedorazil. A Blümel tak nestihl naplánovaný rozhovor. „Budu mít trochu zpoždění,“ omlouval se v SMS zprávě. „Něco takového se nám tady stalo poprvé.“

Dopravu na tréninky hokejistům zařizuje manažer národního týmu Jan Černý. Stačil jeden telefon a přijelo náhradní vozidlo.

„Řeší se to s naším olympijským výborem. Má tady v Pekingu pronajatých pár aut, která na sobě dokonce mají česká loga,“ popisoval Blümel.

V hokeji už jste toho asi prožil celkem dost, ale tohle je opravdu top úroveň, na které se nemusíte prakticky o nic starat. To je super zkušenost, ne?
Jo, pravděpodobně je to to nejvíc, co se dá zažít. Už jsem říkal, že pro mě je olympiáda víc než NHL, sice si na ní letos asi nezahraju, ale už jenom to, že tady můžu být, je skvělé. Jsem z toho nadšený.

Přece jen ale fungujete v dost omezeném režimu, to musí trochu zamrzet.
Samozřejmě, že trochu jo. Chtěli jsme se třeba jít podívat na jiné sporty, jako chodí kluci z olympijské vesnice. Asi by se to dalo zařídit i pro nás, ale bylo by to náročné logisticky. Alespoň, že se úplně v pohodě dostaneme na hokej, byli jsme se podívat třeba na zápas Češek proti Japonkám.

Vy osobně jste se do vesnice hodně těšil, nezkoušel jste na to tlačit?
Všichni tři jsme to zkoušeli (s Blümelem jsou mezi náhradníky ještě David Tomášek a Jan Ščotka). Bohužel jsou nastavená nějaká pravidla, která nejdou porušit. Teď odjede pár sportovců, tak se tam zkusíme procpat místo nich, ale nevím, jestli to bude možné. Ani nejde o to ve vesnici spát, ale podívat se a nasát atmosféru.

Dá se pekingská bublina srovnat s tou na loňském mistrovství světa v Rize, ve které jste taky byl?
V Pekingu je to lepší, protože nás na hotelu není tolik. Je tu jen taxi squad Ruska a Finska plus pár týmových trenérů, takže není plno. Nikam se nedostaneme a musíme denně na testy, ale super výhoda je, že si odvoz na stadion objednáme dvě hodiny před tréninkem a zpátky až zase dvě hodiny po něm. Děláme to tak, abychom z hotelu vypadli alespoň na těch pět šest hodin. Na mistrovství byl autobus přistavený hned po tréninku a nestíhalo se nic.

Pešán poslal na Švýcary vyzvědače. Věří, že se uleví Sobotkovi

Olympiádu v Číně provází celá řada důrazných omezení, je konkrétně nějaké, nad kterým jste se pozastavil?
Jsou tady dvě. Zbytečná jsou podle mě omezení pro neakreditované novináře (ti nesmí při rozhovorech s hráči používat video) a nechápu ten zákaz přístupu do vesnice. Jsme s ostatními víceméně denně v kontaktu na stadionu, tak nerozumím tomu, proč s nimi nemůžeme i do vesnice. A jednou se nám taky stalo, že jsme jeli autem, bylo asi deset stupňů, tak jsme si chtěli otevřít okno, ale řidič nám ho zepředu okamžitě zavřel, že to není možné. Musíme to respektovat.

Je alespoň něco, na co budete po olympiádě vzpomínat v dobrém?
Úplně na všechno. Nic z toho, co jsem tu zažil, mi nikdo nevezme. Jsme tu sice zavření na hotelu se třema klukama, ale máme o zábavu postaráno. Koukáme na filmy, na hokeje, hrajeme karty. I tréninky jsou super, jsou tady nejlepší hráči z Evropy a koukat se na Honzu Kováře, Romana Červenku nebo Davida Krejčího, to je pro mě něco neskutečného.

Jak na vás celkově působí prostředí v Pekingu? Třeba skokanský můstek uprostřed staré továrny vypadal dost hrozivě.
Vypadá to divně, ale musím říct, že sportoviště, na kterých se nacházíme my, jsou fajn. Je tu ucelený komplex asi čtyř pěti hal. Nás víceméně vyhazují pořád před tu jednu, ale byli jsme se podívat i v jiné. Cestou na ten zápas Češek proti Japonsku jsme viděli část města a bylo to fajn.

Národní tým v úterý čeká těžký úkol. V osmifinále musí porazit Švýcary, jste nervózní? Tím spíš, že do zápasu nemůžete zasáhnout?
Přes den na to nemyslím, ale asi to přijde, až dorazíme na stadion. Jsem asi napjatý víc než ostatní na střídačce, protože s tím prostě nic neuděláte. Docela to prožívám a přijdu si spíš jako fanoušek, aniž bych chtěl. Je to pro mě těžké.

Může být výhoda, že Češi už Švýcarsko potkali ve skupině a vyhráli?
Pro hráče určitě, ale pro fanoušky asi moc ne. Trochu se bojím, že to bude podobný zápas jako právě ve skupině. Podle mě zase padnou maximálně tři góly, takže to nebude žádná extra podívaná. Doufám ale, že to zvládneme a postoupíme.

Vím, že se o tom mluví těžko, ale na začátku turnaje se spekulovalo, že možná nepřiletí Michael Špaček. To jsou asi momenty, na které trochu čekáte.
Je to tak, nebudu lhát. Mluvili jsme o tom i s Davidem Tomáškem, který je taky útočník, ale i kdyby Špágr nakonec nepřiletěl, tak bychom do hry stejně nešli, musel by se ještě někdo zranit. To se naštěstí nestalo, Michael je tady, gólem pomohl porazit Rusko, takže je to super.

Možná i kvůli té výhře nad Ruskem Češi zase začínají žít hokejem, cítíte podporu na dálku?
Zatím jsem to registroval jen na sociálních sítích, ale plánuju zavolat domů a zeptat se rodičů a přítelkyně, jak to vlastně vnímají. Určitě to musí být fajn.

Jak trávíte čas, který máte jen pro sebe? Není to v bublině příliš dlouhé?
Je a není. Studuji vysokou školu, takže jsem si říkal, že tady budu pracovat na bakalářce, ale ještě jsem to neotevřel. Jsem pořád s klukama, dopoledne zajdeme na snídani, pak jedeme na zimák, vrátíme se ve čtyři, jdeme se najíst a najednou je večer. Začneme hrát karty a jde se spát. Bál jsem se, že toho volna bude víc a budu se nudit, ale ještě se to nestalo.

Stíháte sledovat Dynamo a extraligu? Až se vrátíte, budou zase plné stadiony. Pomalu končí všechna opatření, což po obstrukcích v Pekingu jistě uvítáte.
Máme v Číně trochu blokované zprávy, takže moc nevím, co všechno bude končit a kdy, ale slyšel jsem o tom a těším se na to. Doufám jen, že zase nedorazí nějaká nová mutace a koronavirus už bude pryč.

Vypadá to, že od března zůstanou povinné jen respirátory. Na hokej v Pardubicích opět přijde deset tisíc lidí.
To by bylo vážně super.

Hokejisté se rozjeli. Ale cesta k medaili je krušná. Už není čas na chyby

V Pekingu hodně trénujete, provozní teplotu udržujete, chybí ale zápasová praxe. Nebojíte se, že bude po návratu trvat než se do toho znovu dostanete?
Když jste to teď řekl, tak trochu jo. (směje se) Musím ale uznat, že tady fakt trénuji daleko víc než v Pardubicích. Neberu to na lehkou váhu, nechci přibrat nebo ztratit sílu. Zápasové vytížení mi chybí, takže asi budu první půlku utkání zavařený a bude to těžké, ale snad mám ještě pořád věk na to, abych to zvládl v pohodě.

Rychle se blíží play off, začínáte uvažovat nad tím, který soupeř by byl ideální?
Vůbec. V životě jsem nad tím nepřemýšlel, nevím, jestli je to dobře nebo špatně, ale prostě se řídím tím, že kdo chce pohár, tak musí porazit všechny. Těším se hlavně, až si zahraju, stihnu možná ještě šest zápasů základní části, které podle mě utečou nejrychleji v mojí kariéře a začne play off. Nemůžu se dočkat, uvidíme, jak to dopadne.