V pátek 7. srpna uplynula měsíční lhůta, po které se měl Český telekomunikační úřad (ČTÚ) vyjádřit k připomínkám k návrhu podmínek aukce, které zveřejnil na začátku června. Úřad tak učinil, vypořádání připomínek zveřejnil, ale zároveň překvapil tím, že rovnou vyhlásil výběrové řízení na držitele kmitočtů, tedy vlastně započal celý proces aukce. Do té se mohou zájemci o frekvence v pásmech 700 a 3 400 – 3 600 MHz hlásit do konce září.
Trochu potíž je v tom, že v rámci vypořádání připomínek úřad vlastně jejich drtivou většinu neakceptoval. Oproti v červnu zveřejněnému záměru se tedy chystaná aukce v principu nijak nemění, přitom podmínky čelí kritice doslova ze všech stran. K některým tezím, kterých se úřad již nějakou dobu drží, se kriticky vyjádřil i zástupce Evropské komise Roberto Viola. Úřad přitom kritiku EK nijak v aktuálním vyhlášení nereflektuje a drží se stále svého původně nastaveného směru.
Tento fakt v tomto případě docela nahrává stávající trojici operátorů O2, T-Mobile a Vodafone: ti samozřejmě podmínky, které mají přivést novou konkurenci, kritizují, to je v jejich postupu obvyklé (a z hlediska jejich zájmu pochopitelné). Nicméně třeba v oblasti cen za národní roaming a nízkého spektrálního limitu v pásmu 3,4 – 3,8 GHz se jich v podstatě Viola svým dopisem zastal. To dodává operátorům důvěru v to, že stížnost, která k Evropské komisi na podmínky aukce zamíří (O2, ji podala ještě před vyhlášením aukce, teď ji bude muset nejspíš doplnit a formalizovat), by mohla padnout na úrodnou půdu.
Operátoři se zatím blíže k vyhlášení nevyjádřili, neskrývají však své překvapení a hovoří o možnosti právních kroků. Ty (kromě stížnosti ke Komisi) jistě přijdou, nicméně třeba předběžné opatření na zastavení výběrového řízení nemá u českých soudů vzhledem ke znalosti historických případů valnou šanci na úspěch. A v tom je vlastně největší problém: celá aukce totiž možná proběhne a účastnit se jí budou hráči i přes nespokojenost s podmínkami. Soudy pak budou řešit teprve vzniklé východisko. I Evropská komise si dává se svými rozhodnutími ohledně stížností načas, takže i její verdikt může přijít až po dražbě.
Jistě, kritika ze strany stávajících operátorů a jejich různé právní kroky jsou v Česku obvyklou praxí snad před každou aukcí, nicméně tentokrát podmínky kritizovali i další hráči. Výrazně kriticky se k nim vyjadřoval například Nordic Telecom, který je považován za jednoho z významných zájemců o roli čtvrtého mobilního operátora v Česku. ČTÚ v podstatě ignoroval i připomínky společnosti ČEZ, která se sama prohlásila za dalšího zájemce (a jejíž případnou účast nesou ostatní nelibě – je to státem vlastněná společnost).
Tří druhy operátorů
Celá potíž podmínek a toho, proč jsou tak kontroverzní téměř pro všechny potenciální zájemce o frekvence pro 5G sítě, spočívá v tom, že aukce volí k vyřešení palčivého problému českého telekomunikačního rybníčku až příliš komplikovaný postup. Konkurenci, která tu dlouhodobě chybí, chtějí totiž nové podmínky nastartovat hned několika způsoby.
Podmínky tak vlastně hledají tři typy mobilních operátorů: dávají šanci těm stávajícím, kteří samozřejmě frekvence do budoucna kvůli kapacitě i konkurenceschopnosti potřebují. Pak podmínky hledají jednoho nového velkého operátora, který by v pásmu 700 MHz vybudoval celoplošné republikové pokrytí sítí 5G a stal se tak na úrovni infrastruktury rovnocenným konkurentem stávající trojice. A třetí kategorií jsou „malí“ hráči, kteří získají jen levnější frekvence v pásmu 3,5 GHz (nebo již drží frekvence v pásmu 3,7 GHz) a budou moci výhodně využívat národního roamingu.
Situace je zamotaná následně: stávající operátoři samozřejmě netouží po žádné konkurenci, natož po hráči v pásmu 700 MHz, kde by vyhrazené kmitočty nejraději spolkli sami. Případný nový hráč v tomto pásmu zase nestojí o konkurenci z pásma 3 400 – 3 800 MHz, jelikož její náklady na vstup na trh jsou řádově nižší (stovky milionů korun oproti miliardám) než v jeho případě – a tak by s nimi mohl jen obtížně soupeřit. No a „malí“ hráči zase potřebují, aby ti „velcí“ frekvence v pásmu 700 MHz obsadili, což podmínky aukce vlastně nezaručují.
Všechno, nebo nic
Vůbec tak nelze předjímat, jak by mohla případná aukce, pokud na ni nakonec dojde, dopadnout. Nejistot je až příliš a strategie jednotlivých hráčů se mohou dramaticky lišit a vzájemně významně ovlivňovat. Výsledkem může být naprostý neúspěch, kdy se vlastně aukce nikdo kvůli nejistotám nezúčastní, ale také naprostý guláš, kdy v Česku najednou bude namísto tří mobilních operátorů třeba operátorů šest: to kdyby stávající trojice přeci jen „pro jistotu“ nějaké frekvence vydražila, k tomu pásmo 700 MHz vyhrazené pro nováčka pořídil třeba ČEZ a dražené kmitočty v pásmu 3 400 – 3 600 si ke svým stávajícím přídělům v sousedním pásmu 3 600 – 3 800 MHz přikoupili Nordic Telecom a Poda.
A ti vlastně ani paradoxně přikupovat nemusí, o národní roaming by mohli požádat i se svými stávajícími frekvencemi. ČTÚ tento konstrukt, který většina připomínkujících považuje za určitou retrospektivní změnu práva (a ta je nelegální), obhajuje tvrzením, že k příbuzným kmitočtům k těm draženým musí přistupovat nediskriminačně – a tedy získání roamingu držitelům stávajících přídělů v 3 600 – 3 800 MHz umožnit musí. To je ovšem velmi zvláštní argument, podmínky mají být nediskriminační k účastníkům aukce a ty, kdo se jí neúčastní, vlastně nijak neřeší.
Každopádně by se v takovém případě stali vítězi celé aukce právě malí hráči s frekvencemi v pásmu nad 3 GHz. Ti by totiž s relativně nízkými náklady mohli začít poměrně rychle díky národnímu roamingu poskytovat služby po celé ČR. Podmínkou je, že vlastní sítí musí pokrýt 10 % obyvatel České republiky, v zásadě tak stačí pokrýt třeba Prahu nebo centra největších českých měst. Investice do takové sítě stejně jako cena za vydražené frekvence přitom budou výrazně nižší než v případě „velkých“ hráčů, kteří budou muset podle rozvojových kritérií budovat mnohem nákladnější celoplošné sítě.
Zajímavé je, že podmínka národního roamingu, která umožňuje malým hráčům fungovat celoplošně, platí v podmínkách aukce do 30. června 2029. Co bude potom, není jasné, ale scénáře se nabízí: buď dojde k tomu, že oni malí operátoři se z hlediska národního roamingu stanou zajímavým zákazníkem třeba i pro nového operátora, který získá část pásma 700 MHz a dojde tak ke komerční dohodě, nebo úřad opět operátorům povinnost nakáže. Jak? Shodou okolností 30. června vyprší stávajícím operátorům příděly frekvencí, které využívají pro LTE sítě. A úřad jednoduše může pokračováním národního roamingu podmínit prodloužení těchto přídělů.
Technologické zaostávání
Potíž je v tom, kam taková strategie může vést. Rozvojová kritéria sice říkají, že operátoři musí sítě určité kvality postavit, jenže taková hypotetická situace by vlastně velké hráče nenutila k ničemu navíc: proč by stavěli špičkovou síť, kterou pak za v podstatě nákladovou cenu může využít konkurent, který neinvestoval v porovnání s nimi téměř nic?
Ano, u národního roamingu existuje podmínka, že do roku 2025 musí hráč, který o něj žádá, pokrýt 30 % obyvatel ČR. Ale k tomu stačí pokrýt všechna města nad 50 000 obyvatel, takže to je úkol, který i malý hráč zvládne a nemusí se pouštět do nákladného pokrývání rozsáhlých oblastí s nízkou hustotou zalidnění.
Potíž je i v tom, že i tady nic takového hráče nenutí jakkoli překonat toto minimum: rozvojová kritéria pro pásmo 3 400 – 3 600 MHz jsou (z jeho technické povahy – využívá se ke kapacitnímu pokrytí) vcelku mírná: po pěti letech musí mít takový operátor, který frekvence v tomto pásmu koupí, 230 základnových stanic a pokrývat 30 okresů ČR: podmínka pro využití národního roamingu je v tomto případě tedy přísnější.
Situace, kdy tedy všechny hráče na trhu vlastně vůbec nic nenutí k tomu, aby stavěli kvalitnější sítě a intenzivně inovovali, pak v důsledku nepřinese nic ani zákazníkovi. Ano, ten bude platit nižší ceny za mobilní služby a to je to, čeho chce ČTÚ dosáhnout. Jenže zároveň nejspíš přijde sešup v kvalitě těchto služeb a také v ochotě přinášet různé technické novinky a konkurovat si tedy v této oblasti.
Možná se to dnes nezdá, ale v Česku máme jedny z nejkvalitnějších mobilních sítích v Evropě. Ano, služby jsou tu drahé, ale i když si to neradi připouštíme, tak i docela kvalitní. To se může poměrně rychle změnit, ochota velkých hráčů investovat se samozřejmě s příchodem konkurence, která má motivaci jen snižovat cenu, může vytratit.
Konkurence je potřeba
Přitom nevyužít aukci k tomu, aby do Česka přišla skutečná konkurence, by bylo trestuhodné, to je holý fakt. Už mnohokrát jsme napsali, že stávající trojice operátorů prostě impuls k nastartování vzájemného soupeření potřebuje a trh je nutné rozhýbat. Jenže by bylo zase chybou ho kompletně rozbít, určitá stabilita je v tomto ohledu nutná jak pro operátory (ti musí vědět, že dlouhodobě mohou generovat zisk), tak pro zákazníky (chtějí jistotu kvalitních služeb za rozumnou cenu).
Dlouhodobě je naším názorem, že jedinou správnou cestou je v tomto ohledu hledat toho opravdového čtvrtého velkého mobilního operátora, který dostane šanci se se zavedenou trojkou poprat v podstatě jako rovný s rovnými, aniž by ho v jeho snaze „podkopávali“ menší hráči. Je to cesta, která je obvyklá i jinde v Evropě a ve světě a s mnoha trhy skutečně zahýbala a přitom nepoškodila míru inovací. Jednou z taktik stávajících operátorů, kteří čelí novému konkurentovi s nízkými cenami, je ho takříkajíc po technologické stránce „uzbrojit“.
