Hospodářská škola ve Frýdlantě vyrábí každý den třicet pět kilo zauzené sekané. Je to jedna z mnoha věcí, které se tam žáci oboru řezník-uzenář učí. Za chvíli však možná oblíbenou sekanou, která z pultu školní prodejny hned zmizí, nebude mít kdo vyrábět. Do učebního oboru se hlásí málo zájemců.
Podle Českého svazu zpracovatelů masa chybí v České republice aktuálně kolem pěti tisíc řezníků. Zanedlouho tak bude problém řezníka vůbec sehnat. Hospodářská škola ve Frýdlantě je v Libereckém kraji jediná, která obor řezník-uzenář nabízí. A nouze o budoucí pracovníky na jatkách nebo v řeznictví je tu také.
„Teď máme řezníky v prvním a druhém ročníku, třetí ročník ani nemáme, nikdo nebyl. Dohromady to je pět učňů a jeden má individuální vzdělávací plán. Je to tristní. Já když jsem se učil řezníkem v roce 1974, tak nás byly v Praze tři třídy a dostat se tam nebylo jen tak. Tam nemohl někdo, kdo na základce propadal, musel jste mít hodně dobré známky. Kdo je měl špatné, toho nevzali,“ líčí mistr odborného výcviku Jaroslav Štecher.
Každý chce maturitu, i když na ni nemá, říká ředitel
Podobné to bylo i ve Frýdlantě. Ještě před dvaceti lety se tam otevíraly dvě třídy řezníků, dohromady 60 učňů. Dnes je ředitel školy Miroslav Kudrna rád, že se obor daří ve Frýdlantě vůbec udržet.
„Vychováváme tu desetinu všech řezníků v republice. Bohužel, řeznické řemeslo je obecně málo propagované. A druhý problém je, že je čím dál větší neochota studovat obecně učňovské obory. Každý chce maturitu, i když na ni nemá. Přitom zrovna řezník je lukrativní zaměstnání. Poptávka je obrovská. Vždycky dětem na základních školách říkám, že pokud chtějí být oblíbeným sousedem, tak ať jdou na řezníka,“ říká Kudrna.
Kritický nedostatek řezníků je vidět například v prodejně Globus v Liberci, která má své vlastní řeznictví.
„Jenže všechno tam vyrábí Ukrajinci, Poláci nebo jiné národnosti. Děláme pro ně rekvalifikační kurzy, aby uměli ty nejzákladnější věci. To je realita. Dneska se prostě málokomu chce dělat rukama. Je to stejné jako u oboru tesař, zedník, pokrývač,“ zmiňuje Štecher.
Řezníci odcházejí do zahraničí
Za pár let tak podle něj může být situace ještě horší. Dobří čeští řezníci totiž často odcházejí za výdělkem do zahraničí. Nejčastěji do Rakouska nebo Německa, kde za těžkou práci dostanou patřičné ohodnocení. V Česku se v inzerátech na volná místa řezníků nejčastěji objevuje částka 20 až 25 tisíc korun, v případě, že jde o práci na jatkách, je to až ke čtyřiceti tisícům hrubého.
Vojtěchu Šefovi z Ústí nad Labem, který je ve Frýdlantě v prvním ročníku, vybrali obor řezník jeho rodiče.
„Chytil jsem se doma špatné party, tak táta rozhodl, že půjdu sem. Neuměl jsem si to představit, řezníkem jsem nikdy nechtěl být. Ale hned první týden ve škole mě to chytlo. Nejvíc mě to baví na jatkách, tam je pořád co dělat, nenudím se,“ svěřil se Šef.
Jeho starší kolega Jakub Novák z Hrádku nad Nisou už je vyučený a teď si dělá ve škole nástavbu.
„Můj praděda byl řezník a mě to taky hodně chytlo. Doma si dělám všechno maso sám, i různé uzeniny, taky často chodím po zabijačkách. Práce mám dost, nestěžuju si. V prváku nás bylo sedm, ve třeťáku už jen čtyři. Někteří to psychicky nedali na jatkách, jiní na to vysloveně kašlali. Tohle je práce, která se musí dělat srdcem,“ říká Novák.
Hospodářská škola se budoucí řezníky snaží nalákat i na stipendijní program, který rozjela s pomocí Libereckého kraje. Díky němu od příštího školního roku mohou řezníci získat každý měsíc 500 korun. A k tomu za dobré známky ještě v pololetí studijní stipendium.
