Otec a syn Balatkovi bojují za záchranu jedinečné stavby už desítky let. Stavení čp. 39, jen pár metrů od kostela Nanebevzetí Panny Marie v Bozkově, není k přehlédnutí. Dvěstěšedesát let stará roubenice svítí na návsi novým štítem. Už dávno se stala vyhledávaným místem pro turisty, kteří zavítají do Bozkovských dolomitových jeskyní.
Všechno však mohlo být jinak. Na bývalý hostinec U České koruny v roce 1987 vydali úředníci demoliční výměr. Miroslav Balatka se však rozhodl, že unikátní stavení zachrání.
"On o tom otec moc nemluví, ale tenhle dům miluje celým srdcem," říká Miroslav Balatka mladší.
Vyučený kuchař s maturitou sem zapadl v roce 2000. Přemýšlel, jestli se má stát rozhlasovým moderátorem, ale když viděl s jakou pílí a nadšením otec dům už 13 let zachraňuje, zůstal.
Člověk se podvědomě skrčí, když vstupuje do prastarého stavení. Dřevěná prkenná podlaha, petlice na dveřích a fotografie, které staletou historii připomínají. V krbu praská oheň a sálá do místnosti.
Dům s hospodářstvím vznikl rozdělením sousedního čp. 38, když podle zápisu v gruntovních knihách z roku 1752 "předal Václav Farský půl gruntu svému zeti Šimonu Koubleti".
Hostinec staletí prosperoval, až Dřevěnku v roce 1956 převzala komunistická vláda a o deset let později ho uzavřela.
Do chléva jim JZD nastěhovalo prasata
"Když tu skončila s provozem hospody Jednota, mohli jsme se přestěhovat o patro níž," vzpomíná na dětství Miroslav Balatka starší. Ani vlastní rodina do tehdejšího socialisticky spravovaného šenku nemohla, do chléva jim JZD nastěhovalo prasata a záchody měli tehdy společné s hosty restaurace.
Skutečné stáří nemovité památky však Balatkovi neznají. První zmínka v obecní kronice se datuje k roku 1752. To však dřevěnice už stála a mohla tu stát desítky let.
Předek rodiny Balatkových, Adolf Farský, koupil dům po roce 1860. Byl to on, kdo vdechnul stavbě stavbě současný ráz: zvednul roubenici o jedno patro a společně s ním posunul i barokní štít.
Tak velká stavení v Podkrkonoší nejsou
Dostavba tehdejšího šenku byla událost nevídaná, protože tak velké stavení se v chudém Podkrkonoší prakticky nikde nevyskytuje. Na hostinec se chodilo dívat v procesích z blízkého i vzdálenějšího okolí.
Na sklonku osmdesátých let však bylo letité stavení v katastrofálním stavu. Tehdy se rozhodl Miroslav Balatka starší, že historickou stavbu zachrání, navzdory plánované demolici.
"Nikdo netušil, co s ním chce dělat, ani jak," říká syn. Bylo mu tehdy sedm let a pamatuje doby, kdy tu měli sklad zdejší jeskyňáři a kdy se otec pustil do náročné opravy.
Miroslav mladší však z počátku o práci v rodinném podniku a záchraně roubenky příliš slyšet nechtěl.
"Mým snem bylo pracovat jako moderátor v rádiu. Viděl jsem, jaká to je ukrutná řehole a mými plány se životem se každodenní dřina příliš neslučovala," dodává.
Nakonec zůstal a tvrdí, že to bylo správné rozhodnutí. Přitom rozhodlo jedno léto, kdy na měsíc hospodu otevřel.
Bylo to v čase, kdy v obci proslavené tamními jeskyněmi zavřeli hospůdku na návsi a hladoví turisté hledali občerstvení. Jenom tu klepal řízky a smažil sýr, tehdy ještě bez žádného velkého gurmánského vymýšlení.
Po záchraně přízemí Dřevěnky čekal majitele další nelehký úkol: opravit zbytek domu, protože střecha hrozila zřícením. Při té příležitosti odkryli a zrenovovali barokní štít, přikrytý posledních sto let eternitem.
Léta se přitom pokoušeli dosáhnout na dotační peníze. Nakonec zmačkali původní projekt za sto tisíc, který měli připravený na dotační peníze, nechali vypracovat nový a historický objekt pomocí hypotéky opravili za své.
Z Dřevěnky se stal středobod vesnice. Tady se dojednává dění v obci. Scházejí se tu myslivci, motorkáři, divadelníci. A speleologové, kteří tu sídlili jako první.
Minulost tu dýchá z každého kusu domu. Ostatně, možná i proto byla bozkovská Dřevěnka nominovaná na památku roku za loňský rok.
