Sto tisíc filtrů z nanovláken, která zastaví přes 90 procent virů, vyrábí dnes v Libereckém kraji firmy Elmarco a Drylock. Výrobu iniciovala Technická univerzita v Liberci, kde se technologie nanovláken zrodila.
Produkce ale uspokojí pouze potřeby složek integrovaného záchranného systému, tedy lékaře, policisty, záchranáře a hasiče. A co obyčejní lidé, kteří jsou odkázáni na látkové roušky, které před nákazou příliš nechrání?
Koronavirus v Česku |
I pro ně hledá univerzita řešení. Oslovila firmy, které vyrábí netkané textilie metodou melt-blown. Jedna z těchto firem se výzvy chopila a je teď krok od toho, aby denně produkovala až milion účinných filtrů, které stačí vložit do bavlněných roušek.
„Když to všechno klapne, bude na trhu tolik filtrů, že to pokryje potřeby Česka,“ říká s hrdostí Josef Šedlbauer.
Technická univerzita v Liberci vyvinula systém výroby nanovláken, z nichž se dnes vyrábějí jednorázové filtry do doma ušitých roušek. Jak si ta výroba dnes stojí?
Tento náš koncept převzala firma Elmarco, která také vyrábí nanovlákenné vrstvy. Firma Drylock z tohoto polotovaru vyrábí finální produkt. Laboratorní stroj na TUL není tak kapacitní, aby to zvládl sám. Z produkce Elmarca a Drylocku denně vzniká kolem 100 tisíc filtrů.
To se zdá být hodně, ale potřeba je jistě vyšší. Dokázaly by firmy vyrábět třeba milion filtrů denně, aby se dostalo opravdu na každého, na obyčejné lidi?
Všechny stroje na nanovlákna, které v Česku jsou, na pokrytí potřeb země v této situaci nestačí. A bohužel není šance to rychle navýšit. Denně se na nás ale obrací množství lidí, firem, měst, různých zdravotnických nebo sociálních organizací (během rozhovoru třikrát zazvonil telefon, pozn. red.) s žádostmi o roušky a filtry. Tak jsme spolu se studenty naší ekonomické fakulty vytvořili internetovou výzvu „Roušky s filtrem pro všechny“, která má za cíl oslovit další výrobce, aby se také zapojili. A nakonec nás to přivedlo k jinému materiálu, než jsou nanovlákna.
Jakému?
Jmenuje se to melt-blown. Zjednodušeně řečeno je to textilie vyrobená rozfukováním taveniny polymeru. Zdrojem je obyčejný polypropylen, tedy plast. Takový materiál může mít různou hustotu a velmi dobrou filtrační účinnost, takže dokáže zachytit právě i viry.
Melt-blownNázev technologie je složen z anglických slov melt – tavit a blown – foukat. Technologie byla vyvinuta v 50. letech, pro komerční využití však byla dokončena až začátkem 80. let. U nás byla první linka uvedena do provozu firmou Ecotherm Mělník v r. 1992. Výrobky melt-blown se skládají z vláken volitelných průměrů. Typická jsou mikrovlákna o průměru 2–4 mikrony, lze však vyrobit i textilie z mnohem jemnějších vláken (0,1 mikronu) nebo naopak z vláken běžných textilních jemností (10–15 mikronů). |
O tom slyším poprvé.
Melt-blown je technologie, která je tu už desítky let a používá se k výrobě netkaných textilií. Na začátku je polypropylenový granulát, který se taví a vyfukují se z něj tryskami textilie o různé jemnosti vláken. Ten materiál se běžně používá například pro sorbenty jako filtrační materiál nebo náplň respirátorů.
V čem je to jiné než nanovlákna?
Lépe se s tímhle materiálem pracuje. A hlavně je ta technologie levnější a jde toho dělat spousta na obrovských linkách. Není ho možné doplňovat speciálními funkcemi, což je výhoda nanovláken, ale to teď není rozhodující.
Tak v čem je problém? Proč už firmy ten materiál nechrlí ve velkém?
Výrobců, kteří mají linku na melt-blown, není mnoho. A kapacitu mají zaplněnou hlavně jinou výrobou, třeba pro hygienické potřeby, což jim přináší vyšší přidanou hodnotu. Ty velké firmy, o kterých vím, jsou v ČR tři. My jsme tyto firmy oslovili, aby technologii melt-blown pro potřebu filtrů oživily ve velkém. Všechny v nějaké míře spolupracují, ale opravdu fantastickou odezvu jsme našli u jedné z nich. Pro majitele to není hlavní náplň činnosti, ale jako nadšenec si před časem pořídil starší linku. Prakticky se o něm nevědělo. Je ochoten pustit svoje dosavadní zakázky a rozjet výrobu filtračních materiálů pro ČR. Toho přístupu si moc cením.
Takže jste našli firmu, která je schopná ty filtry vyrobit?
Ano, narazili jsme na výrobce, který je ochotný do toho jít ve velkém. Ten se do naší výzvy ochotně zapojil. Je to česká firma, se kterou teď aktivně jednáme, testujeme jejich materiály a pomáháme získat potřebné certifikace. Až to všechno klapne, bude moci na trh dodávat tolik filtračních materiálů, že by to mělo pokrýt potřeby ČR.
Bude takový filtr skutečně účinný proti koronaviru?
O to se snažíme. Technologie melt-blown totiž umožňuje vyrobit netkanou textilii o různé plošné hustotě. Je třeba najít kompromis mezi tím, aby byla co nejlepší pro záchyt virů, ale zároveň se skrz ni dalo dýchat. Ladíme postup, jak dospět k co nejlepšímu výsledku.
Jak si mám ten výsledný produkt představit?
Bude to v podstatě metráž. Může to být klidně rulička podobná toaletnímu papíru, ze které si lidé odstřihnou kousek a vloží do kapsičky uvnitř své látkové roušky. Koneckonců, tento materiál je tak dostupný, že z něj lze dělat i celé roušky.
Kolik by ta firma dokázala denně produkovat filtrů?
Kdyby všechno šlo na filtry, kapacita je 2 až 3 miliony kusů denně. Větší část se ale určitě bude zpracovávat na jiné pomůcky. Navíc ne každý takový filtr každý den potřebuje. Pokud někdo vychází ven jen třeba hodinu denně, bylo by možné filtr sterilizovat a používat opakovaně. Odhaduji, že by stačilo vyrábět milion filtrů denně a potřeby země by byly naplněny.
Textilie vyrobená metodou melt-blown může zachytit i viry. Vlákno na snímku má velikost jen sedm tisícin milimetru.
Pořád nechápu, proč se toho někdo nechopil už dřív, proč to muselo vzejít od vás...
Ta technologie je známá. Třeba v Číně to tak dělají. Jsou tam firmy, které umějí takové roušky nebo respirátory vyrobit, tak je udělaly ve velkém množství, našily na to šňůrky nebo gumičky a prodávají to za těžké peníze. Ostatně, respirátory běžně stojí pár korun, ale dnes jejich ceny vyletěly nahoru. Ne ale tím, že by materiál na jejich výrobu byl najednou nějak dražší...
Takže jde jen o byznys?
Konkrétně v České republice bych nevinil ty firmy. Je jich málo, jsou už dnes orientované na jinou výrobu. Mají nasmlouvané své zakázky, mají smlouvy a závisí na tom jejich existence. Nejde ze dne na den přejít na výrobu něčeho jiného. Tady bych spíš viděl roli státu, který měl tyto firmy oslovit, nabídnout jim nějaké podmínky a filtrační materiál od nich objednat, což se nestalo.
Stát pořád tvrdí, že domácích kapacit je málo, že se musí objednávat ze zahraničí...
Samozřejmě že pro dodávky v řádu dnů je rozumné to nakoupit kdekoliv na světě už hotové a dovézt to. Ale když tu máme výrobní kapacity, tak potom se snažme s výrobci jednat, aby tuto kapacitu věnovali na tyto potřeby. V krizovém řízení přece nejprve řešíte akutní problém, ale zároveň mapujete kapacity, které máte k dispozici, a pak vyberete to nejefektivnější. Nic moc z toho se nestalo. Tu iniciativu vidím spíše zdola.
Co by stát měl pro tyto firmy udělat?
Pro ty firmy může okamžitý přechod na jinou výrobu znamenat vážný obchodní problém, protože by musely odmítnout už nasmlouvané zakázky a protože se pohybují na otevřeném evropském trhu, všechno by musely odsunout stranou. Stát by se měl postarat, aby jim výpadek nahradil. Snad to půjde i bez toho, jen pomaleji.
V čem je vlastně ten háček, že roli státu tu suplujete vy a s těmi firmami jednáte sami?
Aby firma začala s výrobou filtrů, musí si je u ní někdo objednat. Protože výrobce nese riziko a vkládá do toho svou kapacitu. Nabízeli jsme státu, že by filtry mohla objednávat třeba ministerstva zdravotnictví a průmyslu a obchodu. Napřed ale chtějí certifikáty. A vzhledem k tomu, že tento materiál pro filtraci dosud výrobce nedělal, je potřeba ho předtím zařídit.
Takže klasická byrokracie. Jaká je šance, že se výrobu filtrů v Česku podaří rychle rozběhnout?´
Certifikační proces je teď naštěstí zjednodušený, takže až proběhne do minimálně požadovaného stavu, což je snad věcí následujících dnů, tak je možné prakticky ihned vyrábět komerčně uplatnitelný výrobek. Jeden filtr vyjde na jednotky korun a když si koupíte roli pro svoji rodinu, tak máte spolehlivý způsob ochrany a finančně vás to nezruinuje.
Světová zdravotnická organizace ale tento týden varovala, že roušky před nákazou neochrání...
Já vím. Rouška vás stoprocentně neochrání. Ale máme tu studie, které říkají, že tam, kde se roušky nosí, je náběh pandemie mnohem pomalejší. Rouška není jediný parametr, záleží na chování populace. Jde o komplex opatření, tedy nejen roušky, ale i uzavření míst, kde se lidé potkávají, dezinfekce rukou a další opatření. Ty země, které jsou organizovanější, jsou pak v boji s nákazou úspěšnější. Cílem tedy není ochránit všechny lidi před nákazou, jenom nechceme, aby to proběhlo moc rychle. Pak by byla spousta nemocných najednou a ty vážné případy bychom nezvládli v nemocnicích léčit. Zdravotnický systém by se zhroutil. Pravděpodobný vývoj epidemie podle prognózy vědců bude takový, že nemoc COVID-19 proběhne u spousty lidí, ale populace nakonec získá imunitu. Jde hlavně o to udržet průběh pod kontrolou.
Věříte tedy tomu, že lidstvo epidemii zvládne?
Když si větší část populace vytvoří imunitu, tak se nemoc stane zvladatelnou. A možná epidemie vyhasne i dřív. Nepochybně se najde i nějaká metoda léčby, koronavirus nás asi nezahubí. Problém je v časovém měřítku. Kvůli tomu, že je virus vysoce nakažlivý, nesmí zkolabovat zdravotnické systémy a společnost nesmí zachvátit panika. V tom, co všechno je pro to potřeba dělat, má důležitou roli i aktivní ochrana lidí před nákazou.
