„Univerzita je schopna denně vyrobit materiál pro šest tisíc roušek, z něhož lze ale vyrobit zhruba trojnásobné množství filtrů, které by mohly zvýšit ochranu obyvatel,“ informoval mluvčí univerzity Radek Pirkl.
Škola zatím na základě nařízení dodává nanoroušky a materiál na ně jen Libereckému kraji. V zemi je ale řada firem, které sice dokážou produkovat plošný nanomateriál nebo i jiný účinný filtrační materiál, ale neumí z něj vyrobit kompletní roušky.
„Přizpůsobit výrobu tomu, aby výsledným produktem byly obdélníčky textilie, není tak složité. Vyzýváme proto firmy, pojďte do toho. Je to způsob, jak zásadně zlepšit zásobování obyvatel plošně po celé republice rouškami s přidanou hodnotou účinných filtračních vrstev,“ vyzval vedoucí katedry chemie Josef Šedlbauer.
Na filtry je potřeba méně materiálu než na roušku
Stroj na výrobu nanovlákenné vrstvy, který v rekordním čase sestavili odborníci strojní fakulty liberecké univerzity, dokáže vyrábět 3,5 metru materiálu za minutu na pásu o půlmetrové šíři. Za den tak vyprodukuje materiál asi na 6 000 roušek.
„Na filtry je potřeba mnohem méně materiálu než na celou roušku, navíc ubydou nevyužitelné odřezky, což také zefektivňuje produkci. Bavíme se asi o 20 tisících filtrech do roušek denně,“ doplnil Jaroslav Beran ze strojní fakulty.
Nařezat materiál na obdélníčky filtrů je také mnohem méně časově náročné než šít celou roušku.
„Filtry jsou navíc odolnější, takže vydrží zhruba dvojnásobnou dobu,“ řekl Šedlbauer.
Přibyl pouze mezikrok, kterým je zatavení okrajů filtru, aby se při vkládání do kapes látkových roušek netřepil. Filtr dokáže zachytit 50 až 90 procent částic velikosti virů. Jeho použití je jednorázové, bavlněnou roušku lze ale používat opakovaně.
„Rouška s nanovlákenným filtrem spojuje výhody obou. Večer dáte bavlněnou roušku do pračky nebo ji vyvaříte v horké vodě a filtrační nanovrstvu vyměníte,“ řekl Šedlbauer.
