Jsou dva dny po konci války. V Rovensku pod Troskami stojí u školy konvoj padesátky odzbrojených německých vojáků wehrmachtu a více než tři stovky civilistů, žen a dětí.
Náhle se z hloučku Rudoarmějců ozve střelba. Dav Němců zasype smršť kulek. Krvavé divadlo končí až za několik minut, kdy dostanou ránu do hlavy zblízka i ti, které si první kulky nenašly.
Na zemi leží 365 mrtvých. Dnes uplynulo přesně 74 let od masakru. Přestože incident je už dobře zdokumentován, stále se k němu příliš lidí nehlásí. Připomíná jej pouze drobný pomníček s nekonkrétním nápisem „Obětem druhé světové války“. Žádné pietní shromáždění, žádné zmínka v obecním zpravodaji, žádná mše za mrtvé. Jen tíživé ticho.
Rovensko pod Troskami se přitom paradoxně proslavilo hrdinnou smrtí českého paravýsadku Antimony v roce 1943, tato událost je většinou spojena s masovými oslavami. O to kontrastněji vyznívá mlčení o smrti 365 Němců.
„Už se v tom po těch letech nechci víc hnípat,“ reaguje starostka Rovenska Jiřina Bláhová (ODS) na dotaz, proč obec zavražděné Němce nějak pietně neuctí.
„Dáváme květiny u příležitosti konce války všem jejím obětem na obou stranách. Dělat cokoliv víc by bylo hledání senzace. Raději napřeme síly, aby se podobné hrůzy už neopakovaly,“ dodává starostka.
Do davu pálí i občané Rovenska
Proč vlastně k vraždě německých civilistů a vojáků 10. května 1945 v Rovensku došlo? Pravděpodobnou motivací byla msta. V místní škole totiž ve stejnou dobu probíhal soud s esesáky, z nichž jeden uprchl a zastřelil při tom sovětského partyzána Nelipoviče.
To rozdmýchalo hněv přítomných Rudoarmějců. Otáčejí hlavně samopalů k davu německých běženců. Stejným směrem ale pálí i občané Rovenska, kteří zde oslavují příjezd Rudé armády. Krev na jejich rukou pak maskuje téměř 70 let trvající mlčení.
„Rovenský masakr je pro mě především typickou ukázkou kolektivní viny, nenávisti a nedostatku empatie,“ míní pracovník Severočeského muzea v Liberci Ivan Rous.
Myslí si, že „Rovenský masakr“ je příběhem pomsty a bezpráví jako jejího důsledku, který prodlužuje tento konflikt do absurdních časových měřítek.
„Ještě dnes se můžeme dočíst v diskuzích o tom, že si to ‚Němci zasloužili‘ nebo ‚klidně bych byl kolektivním vrahem, bez žen a dětí‘, a dozvíme se z diskuzí, že i ‚ozbrojené německé děti střílely na nepřátele Říše‘. Je prostřelená hlava malého dítěte omluvitelná prostřelenou hlavou jiného dítěte? Umučené děti Židů, Poláků nebo třeba Čechů v koncentračních táborech jsou důvodem střílet děti Němců? Pro sadisty, psychopaty a sociopaty, kteří jsou v každé společnosti, to důvod být může. Pro normálního člověka to bude vždy jen odporný zločin, i když zasazený do vypjaté doby,“ odsuzuje čin Ivan Rous.
Jedním z těch, kdo o masakru otevřel lidem oči, byla místní knihovnice a učitelka Kateřina Matysová. Ta napsala před několika lety o tématu seminární práci a incident prolétl světem médií. Mimořádný ohlas se ale v Rovensku nijak neprojevil. Nadále se o události mlčí.
„Pieta není žádná, ale třeba s dětmi ve škole se o tom bavím. Pro řadu lidí to už není téma, jiné zas obtěžuje, že se to pořád otevírá. Na pomníku se občas objeví kytička nebo svíčka,“ popsala současnou situaci Matysová.
O novém pomníku se v Rovensku mluví
Jedním z mála, kdo k pomníku jezdí položit květinu za zavražděné Němce, je hejtman Libereckého kraje Martin Půta. Chystá se sem i letos.
„Loni jsem tam byl se starostkou Jiřinou Bláhovou. Řekl jsem jí, aby Rovensko udělalo pomník mrtvým trochu větší a důstojnější, než který je tam dnes. Dozvěděl jsem se, že pro místní lidi je to stále ještě tabu a bude to trvat další dvě generace, než to přejde. Takže květinu položíme k tomu malému pomníčku u školního hřiště stejně jako v předchozích letech,“ řekl MF DNES hejtman. Podle něj je nutné si masakr připomínat i v dnešní době.
„Je potřeba nezapomínat na to, že bezpráví, nespravedlnost a násilí neskončily 8. května 1945 a že se po formálním konci války stalo mnoho dalších zločinů, které odnesli úplně normální obyčejní lidé, kteří za nic nemohli. Jen byli ve špatný čas na špatném místě. V podobných situacích vyleze na povrch nejhorší lůza, která nectí žádné hodnoty,“ zdůraznil Půta.
Kateřina Matysová připouští, že o novém pomníku, který by více akcentoval zavražděné Němce, se v Rovensku mluví. „Řešíme, jak by mohl vypadat nový pomník a jaký by na něm byl nápis. Oslovíme místní kameníky, aby nám s ním pomohli,“ slibuje.
