Jeho úkolem bylo vytvářet propagandistické obrázky a podobenky obyvatel do průkazu totožnosti pro statistický odbor správy ghetta.
Oprávnění nosit fotoaparát využil Ross i k tajnému fotografování zdejšího života Židů.
Se snímky deportací, poprav i úmrtí z hladu ostře kontrastuje soubor fotografií z relativně spokojeného života úzké privilegované vrstvy ghetta.
Obrazy soukromých oslav, hrajících si dětí s matkami či mladých milenců jsou velmi překvapivé a působivé. Zvlášť když si uvědomíme, že druhou světovou válku nepřežilo 95 procent obyvatel lodžského ghetta včetně takřka pěti tisíc českých Židů.
"Těsně před zavřením ghetta v roce 1944 jsem negativy zakopal do země, aby existoval záznam o naší tragédii, totiž o úplném vyhlazení Židů z Lodže nacistickými katany. Předvídal jsem naprostý zánik polského židovstva a chtěl jsem zachovat historický záznam našeho mučednictví," napsal v roce 1987 o svých fotografiích Henryk Ross, který válku přežil.
Z původních šesti tisíc pořízených snímků se jich zachovala jen polovina. Dnes jsou negativy majetkem londýnského Archivu moderních konfliktů.
Pro výstavu v Langhans Galerii vybrali britští dokumentaristé Timothy Prus a Martin Parr padesát fotografií. Expozice potrvá do 19. února, vstupné činí 60, snížené 30 korun.
