Přehlídka děl autora, který se vymyká jednoznačnému zařazení, mapuje všechna jeho tvůrčí období od třicátých let až po jeho nejpozdější práce z let šedesátých a sedmdesátých. Otevírá ji výběr Zívrových portrétů, na kterých příležitostně pracoval během celého života.
Tvoří jej ve dvou půlkruzích umístěné busty lidí Zívrovi nejbližších - matky či manželky na jedné straně, na druhé zas například přátel Františka Hudečka či Františka Grosse. Postavení portrétů není náhodné - v jedné místnosti se tak koncentrují ukázky různých autorových výrazových možností.
Hlína, sádra, svářečka
Malíře Hudečka ztvárnil Zívr v roce 1930 v tradici kubismu, o rok starší Podobizna matky zas nese vliv meziválečného civilismu. Obojí je však ovlivněno dílem Otto Gutfreunda, s nímž Zívra spojovalo i to, že oba v podstatě vyrostli v hrnčířských dílnách svých otců - jen malý Ladislav zhruba o dvacet let později. Proto byl také Zívr bytostně hrnčířem, kterým se původně i vyučil, a jeho nejvlastnějším materiálem byla pálená, často polychromovaná hlína či sádra.
Již v další místnosti, která představuje tvorbu od třicátých do padesátých let, je však znát, že se nebál ani experimentů a použití netradičních technik, jakými byly asambláž nebo muláž (spojení přírodních materiálů se sádrou). Zívrovu experimentální a surrealistickou polohu zde reprezentuje například dílo nazvané Srdce inkognito (1936) stvořené jakoby ze dvou k sobě svázaných střevíců, nebo reliéf Delfín a oko z patinované sádry, skla a vosku.
Vystaveny jsou zde i stěžejní plastiky ovlivněné civilizační poetikou Skupiny 42. Ty se vyznačují splynutím mužské či ženské figury a stroje, ať už jde o mikroskop, svářečku či elektrický sloup. Zívrova tvorba válečných let a především období let 1945-48 je považována za jeho nejsilnější, proto je na ni na výstavě kladen nemalý důraz.
Schody do prvního patra, které je věnováno umělcově tvorbě posledních dvaceti let, jsou lemovány fotografiemi jeho děl či sochami zvířat. A jako by symbolizovaly období, kdy se sochař s nástupem socialistického realismu stáhl do ústraní. Zívrovu nadcházející sochařskou etapu naznačují jeho vystavené deníky, které svědčí o jeho tehdejší zálibě v laboratorních výzkumech, mikroskopických bádáních i astronomických pozorováních.
Inspirace přírodou
Proto nepřekvapí, že jeho pozdější plastiky jsou inspirovány především dlouholetým pozorováním přírody a jejími tvary. Zároveň Zívr čerpá i ze svých dřívějších motivů včetně práce s ženskou figurou, kterou zjednodušuje na nejpodstatnější rysy. Sobě vlastní témata tak neustále rozvíjí. Autorovy tvůrčí vize zde unikátně dokumentuje i malý soubor jeho pastelů.
Oproti přízemí, kde se zdá, že je každá plastika organizovaně postavena na jediném správném místě, jsou sochy v poschodí rozesety volně jako v přírodě, ne však absolutně bez řádu. Poetiku a osobitost Zívrova díla tak podtrhl zdařilým architektonickým řešením celé expozice umělec Stanislav Kolíbal.
Ladislav Zívr (1909-1980)
Letohrádek královny Anny, Mariánské hradby 52/1, Pražský hrad, kurátorka Lenka Pastýříková. Výstava trvá do 19. srpna, plné vstupné 100, snížené 50 korun, www.ngprague.cz
Hodnocení MF DNES: 80%
