Dívka umělci poslala fotku, na které jeho malbu napodobila a přiložila k ní dopis. „Napsala mi k tomu svůj příběh. Ovládám ruštinu, tak jsem si to mohl přečíst. Bylo to hodně silné,“ popisuje. „Psala, že má ráda fotbal. Chodí na sborový zpěv. Že miluje Tlapkovou patrolu a je teď v bunkru, odkud nemůže vycházet, protože je to nebezpečné. Že její kamarádi odjeli z města a neví, jestli se někdy vrátí do školy. Moc by si prý přála, aby ji ta Tlapková patrola zachránila,“ vyslovuje dojatě.
Sám umělec, který si přezdívá Chemis, je otcem dvou dětí. Dílem chtěl upozornit na to, že si „... i zde uvědomujeme, že nás teď Ukrajina chrání a bojuje i za svobodu naší země“. Chemis na sebe v minulosti upozornil třeba portréty plačícího Tomáše Garrigua Masaryka nebo dívenky v Golanských výšinách.
 |
O dopadech, které jeho aktuální dílo může mít, nejprve příliš neuvažoval. „To až teď. Mojí starostí zprvu bylo hlavně najít místo, kde bych dílo realizoval. Trvalo mi to asi týden. Zvažoval jsem různé cesty. Oslovil jsem své publikum na sítích, ale z toho nic kloudného nebylo. A jelikož v Nuslích bydlím, koukal jsem po různých místech právě tam a tohle mě zaujalo. Tak jsem kontaktoval majitele a ti bez problémů svolili,“ vysvětluje rodák z města Uralsk v Kazachstánu.
Do Česka se přistěhoval s rodinou, když mu bylo šest let. V kontaktu s částí své rodiny, která v rodné zemi zůstala, není. Na otázku, zda nastalou uprchlickou situaci vnímá kvůli své rané zkušenosti citlivěji, odpovídá: „Já samozřejmě nebyl válečný uprchlík, tak se to úplně nedá srovnávat, ale ten šok s přechodem do cizího prostředím znám. Děti se naštěstí dokážou adaptovat dost rychle. Kolem těch pěti šesti let se i jazyk vstřebává lépe než u dospělého.“
Podporu, respektive pomoc Ukrajincům poskytl Proškin i jako občan. V bytě, který má k dispozici, ubytoval ženu s dvěma dětmi, školního a předškolního věku. „Vím, jak je složité, co všechno teď musí podstupovat. Hledání školek i práce je náročné. Chodil jsem s nimi a zařizoval věci ohledně přihlášek a podobných věcí,“ říká. Ukrajinku, které nabídl dočasný domov, předtím neznal.
„Nejsou to naši známí, i když samozřejmě mám nějaké přátele z řad Ukrajinců. Tuto paní jsem vyzvedl v Kongresovém centru a hned večer ji do toho bytu odvezl,“ přibližuje. Dílo, které na podporu Ukrajiny vytvořil, jí prozatím neukázal. „Ona asi ani neví, co dělám. Možná jí to ale ukážu,“ přemýšlí.
Nepotřebuju dělat líbivé věci
U děl, která tvoří, je pro Proškina důležité sdělení. Chce se vyjadřovat k tématům, která jej trápí, včetně současného dění. „Nepotřebuju, aby moje dílo bylo líbivé, ale aby mělo hloubku,“ prozrazuje.
Nuselská malba má na výšku asi pět metrů. „Používal jsem lešení. Nejsložitější na celé malbě je udělat kontury. Pak to vlastně už není nic jiného než omalovánky,“ říká s nadsázkou. Hračky, které dívku obklopují, reprezentují vybrané země, které Ukrajině pomáhají, a zároveň jde i o umělcovy oblíbené dětské postavičky.
V současnosti Chemise živí soukromé zakázky, v budoucnu by se však rád živil hlavně volnou uměleckou tvorbou. Ulici chce zůstat věrný: „Moc mě baví cestování a poznávání míst, kde mohu něco zanechat. Naplňuje mě to.“
