Směšné a hrozné peklo nazývané spravedlnost

Představte si, jak Old Shatterhand přivede dceru náčelníka Apačů do jiného stavu, vše cynicky zapře a vysměje se jí. Představte si, jak se dospělému Mirku Dušínovi za války vrazí mravnost do hlavy tak, že se stane dozorcem v lágru.

Zkrátka vyberte si jakoukoli čirou žánrovou studánku naivní dobrodružnosti a černobílého pohledu a pak do ní dusněte bagančetem. Tím získáte aspoň základní představu, co v roce 1984 provedl Alan Moore s komiksem.

Vzal jeho hrdiny (ty, kteří potírají Zlo pouze svaly a odhodláním – typ Batman, i ty, kdo používají k témuž nadlidské schopnosti – typ Superman) a z útěšného světa dobrodružství, kde padouch je vždycky padouch, je uvrhl do světa ne snad reálného, ale tomu reálnému velmi podobného mravní nejednoznačností, bolestností, do světa po okraj naloženého vinou, výčitkami, pochybnostmi.

Monumentální Mooreův komiks Strážci (na obálce českého vydání je zachován rovněž původní titul Watchmen, především proto, že český název nese nedobrou souvislost s chabou normalizační napodobeninou Rychlých šípů) je dalším z řady děl tohoto vynikajícího scenáristy v produkci BB artu.

Kvůli neblahé propasti ve vydávání komiksu v Čechách putujeme proti proudu Mooreova osobního času: milovníci žánru se nejprve mohli seznámit s jeho novějšími díly, v nichž už jsou jeho pošklebky zmoudřele laskavé (Liga výjimečných, Z pekla, Top 10), a teprve teď poznávají starší kousky z mladšího a radikálnějšího Mooreova období.

Pokud si někdo chce ověřit onu zprávu, která u nás k širšímu okruhu čtenářů výrazněji proudí snad posledních deset let, totiž že i komiks má své umělecké a intelektuální vrcholy, zde má příležitost z nejskvělejších. Navíc tu autoři vytvářejí cosi, co nelze nazvat jinak než hodnotnou literaturou, nikoli z materiálu k tomu tak jako tak předurčeného, jako třeba Spiegelman v Mausu, ale z podkladů typicky patřících do komiksového světa.

Tomu odpovídá i kresba, barvy a rámečkové členění, které se z děl u nás vydaných snad nejvíc podobají nebožtíku Rexi Starrovi (kdyby jej někdo koloroval) a jež snad byly poněkud "retro" už v době vydání. Kdo hledá experiment a revoluci ve výtvarné stránce komiksu, tady je nenalezne – a záměrně.

Převratem je text: děj díla sleduje osudy hrstky bojovníků se zlem v době a situaci, kdy takové partyzánství už vyšlo z módy a svět dává přednost konvenčnímu boji se zločinem, totiž za pomoci mocenského a policejního aparátu. Mezi řádky i přímo v řádcích stále více dešifrujeme jednu z možných hlavních myšlenek knihy (a všech děl typu "je těžké být bohem" vůbec): že spravedlnost je sice podstatně lepší než pomsta pro celek, ale jedince, kteří mají tu smůlu, že se ať volky či nevolky stanou jejími vykonavateli, ohýbá a destruuje stejně jako moc, která je ostatně jen jinou její podobou. Spolu s rozvíjením skvěle vymyšleného, víceproudého příběhu (jak jinak, u velikého fabulátora Moorea) tak sledujeme i rozklad hrdinů a jejich bezmoc před směšným i hrozným peklem spravedlnosti, do kterého se sami uvrhli.

Když se k tomu přidá překlad, který elegantně proplouvá stovkami nástrah originálu (včetně rafinovaných napojení jednotlivých dějových linií posledními a prvními slovy na jejich stránkových přechodech), dobrou redakční péči a sazbu a kvalitu tisku i vazby, určitě jde o jeden z nejzásadnějších počinů, který můžeme z onoho relativního komiksového boomu na našem knižním trhu posledních let vylovit. A konečně, proč si z Watchmen/Strážců nevzít i ono školácké "poučení pro život"? No jen si přelistujte do jiných rubrik, na zprávy od nás i ze světa, a pak mi zkuste tvrdit, že otázka, kdo nás bude hlídat před těmi, kdo nás mají hlídat, ztratila od roku 1984 (nebo od 1. století, kdy totéž napsal satirik Iuvenalis) na naléhavosti.

ALAN MOORE, DAVE GIBBONS - Strážci
Přeložil Viktor Janiš. BB art a Crew, Praha 2004, 416 stran, doporučená cena 999 korun.