Kniha vypráví, jak Hugo Haas vyhodil z divadla Marlona Branda

Hlavním přínosem knihy Pavla Taussiga Hugo Haas – Život jako film je to, že z velké části vypráví o životě a práci slavného českého herce v USA.

Hugo Haas

Jako velké pozitivum je třeba vnímat, že nerozsáhlou, ale fotograficky dobře vybavenou knihu vydalo nakladatelství Plus, spadající pod koncern Albatros, a tudíž má šanci se dostat i k běžným čtenářům, kteří mají Huga Haase rádi.

Letos totiž na podobné téma už jedna práce vyšla. Kniha Hugo Haas a jeho (americké) filmy od filmového vědce Milana Haina sice Haasovu americkou tvorbu pojímá hlouběji, ale je přece jen určena spíš akademické obci. Rozhovor s autorem najdete zde.

Vyhnali ho Češi

Hugo Haas ve filmu Okénko

Dílo začíná podrobným popisem Haasovy jediné poválečné návštěvy Prahy, kdy přijel na pozvání ředitele Národního divadla při příležitosti oslav jeho založení. Pavel Taussig návštěvu popisuje možná až zbytečně příliš beletristicky, trochu ve stylu Zdeňka Mahlera, nicméně „do děje“ tyto kapitolky vtahují spolehlivě.

Dále ve stručnosti Pavel Taussig vypráví o Haasově mládí, studiích, začátcích u divadla i ve filmu a hlavně o nechutné události, kdy byl pro svůj židovský původ na hodinu z Národního divadla propuštěn. Autor správně zdůrazňuje, že se tak stalo ještě před přijetím nacistických rasistických zákonů. Vyhodili jej vlastně sami Češi, až příliš aktivní kolegové. Nikdo se jej nezastal.

Hugo Haas - Život jako film

60 %

Pavel Taussig

Plus 2015

Už v těchto pasážích se projevují plusy knihy: použití zajímavých soukromých zdrojů, časté citace přímých výpovědí či korespondence, spád děje. Na druhé straně však také minusy: sklon k povrchnosti a občasná nepřehlednost, i v těchto pramenech. Což ovšem z větší části padá na vrub nakladatelské redaktorky.

Je také škoda, že se Pavel Taussig až příliš snaží vyhnout nařčení z bulvárnosti tím, že z Haasova života téměř zcela „vyškrtl“ proslavené bonvivánství. Na němž si koneckonců Haas, jak můžeme číst mezi řádky jeho vlastních pozdějších promluv a dopisů, docela zakládal. I o tomto hercově zásadním rysu by se jistě dalo napsat bez přídechu senzace.

Úspěch v Hollywoodu

Před nacisty Hugo Haas a jeho žena emigrovali přes Francii do Spojených států. Zde se relativně slušně uchytil v Hollywoodu, a to nejen jako herec (samozřejmě v rolích, jimž nebyl na závadu jeho přízvuk), ale i režisér, scenárista a posléze producent vlastních filmů.

Ty sice byly řazeny do kategorie B, nicméně Haasovi zřejmě zajistily celkem slušný příjem a – přes jeho vlastní zde publikované stížnosti – zaopatřily jej na stáří, které dožil, sužovaný astmatem, ve Vídni.

Ve svých amerických filmech se prakticky zcela vyhnul komediím, jimiž proslul ve své vlasti. Vybudoval si hereckou šarži stárnoucího osamělého muže, často se psem, kterou varioval ve svých scénářích. Kvality alespoň některým jeho filmům všem přiznávala i kritika.

Ve filmu Jednou nohou v pekle si Haas zahrál tuláka, pana Valentina.

Haasovu americkou divadelní činnost Taussig ilustruje mimo jiné historkou, jak herec v roce 1941 při zkoušce své první role z divadla vykázal chlapce, který jej přímo u jeviště bedlivě sledoval.

Patnáct let poté potkal Marlona Branda. Ten pozdravil a připomněl se mu právě jako tento chlapec. „No vidíte, a dnes jste tak daleko, že můžete vyhodit vy mě,“ poznamenal Haas. „Kdepak, já se mám ještě hodně co učit, než vás budu moct z divadla vyhodit,“ kontrovala slavná filmová star.