RECENZE: Stárnout znamená naučit se ztrácet, tuší znovu skvělá de Viganová

  11:56aktualizováno  11:56
Loni loajalita, letos vděk. Francouzská spisovatelka Delphine de Viganová se s každou novou knihou noří dál a dál do hlubin mezilidských vztahů. Věčná a abstraktní témata vztahuje ke zcela konkrétním situacím. V případě novinky Vděk k posledním měsícům života seniorky Michele Seldové alias Mišky.

Spisovatelka Delphine de Viganová | foto:  Michal Šula, MAFRA

Ta trpí postupující afázií, poruchou řečových schopností, která způsobuje, že na základě zvukových či významových podobností náhodně zaměňuje slova. Místo dobře říká bobře, rezidenty označuje za rezistenty, a když je něco v pohodě, je to podle ní spíše v dohodě. A tak dále.

Fotogalerie

Pro překladatelku knihy Alexandru Pflipflovou velká výzva, pro hrdinku příběhu, která se živila velkou část života jako korektorka v novinách, však spíše zlý sen. Zpomalit postup afázie se Mišce pravidelně snaží logoped Jerome, častou navštěvovatelkou je taktéž Marie.

Mladá žena, kterou zná stárnoucí Michele od dětských let, kdy na její dveře jako holčička poprvé zaklepala. Vlastní matka totiž nezvládla nejen svou rodičovskou roli, ale ani plnění základních povinností vůči dítěti. Úlohu vděku v případě tohoto vztahu proto snad ani netřeba vysvětlovat.

Sama Miška se však cítí zavázána. Ato nejen Marii za to, že ji pravidelně navštěvuje, ale také manželskému páru, který ji za druhé světové války jako malou uchránil před holokaustem. Tak ráda by jim poděkovala, nikdy se však nedopátrala jejich příjmení. A teď má poslední šanci. Sama tuší, že její konec se blíží. 

Aktuální novela de Viganové čítá necelých 150 stránek, ve kterých autorka zakládá především na dialozích. Ty jsou dlouhodobě její silnou stránkou. Interakce mezi hlavními hrdiny je katalyzátorem příběhu, vskutku nejatraktivnějším prvkem jsou však krátké úvahy jednotlivých hrdinů, ve kterých de Viganová demonstruje svůj filozofický rozměr. Seč to může znít přehnaně, autorčini pravidelní čtenáři a obzvlášť milovníci románu Podle skutečné události zajisté pochopí.

Vděk

Delphine de Viganová

přeložila Alexandra Pflimpflová

Odeon, 2019, 160 stran

Hodnocení­: 80 %

„Stárnout znamená naučit se ztrácet. Vyrovnat se s tím, že každý nebo skoro každý týden přijde nějaká nová ztráta, něco dalšího se zhorší, něco jiného se poškodí,“ uvažuje Jerome, který se každý den setkává se stářím.

Také k tomu se francouzská spisovatelka staví čelem. Dílu neubližuje zbytečným sentimentem, ale naopak ani cynismem. O stárnutí, které s trochou štěstí (v očích některých neštěstí) čeká každého z nás, píše smířeně. Možná mu i skládá poklonu, když píše, že jsou to právě starší lidé, kteří díky svým životním zkušenostem přesně tuší, na který hřebíček uhodit, tak aby se dotkli toho nejniternějšího v člověku.

Někdy to však umějí i lidé mladší. Třeba Delphine de Viganová.

  • Nejčtenější

Hudební kalendář 2019: Koncerty světových hvězd, které nesmíte prošvihnout

Rok 2019 zpříjemní hudebním fanouškům vystoupení řady hvězd. Přijede třeba Andrea Bocelli. Podívejte se na přehled...

RECENZE: Karel, já a ty nabízí defilé třicátníků, kteří nevědí, co chtějí

Bohdan Karásek říká svým pracím „bytové filmy“, což lze přeložit jako levné projekty na pomezí studentských a...

Odlišné názory dnes někteří označují za fake news, řekl Vašut v Rozstřelu

Ve čtvrtek do kin vstoupí snímek Jonáše Karáska, který na filmová plátna přináší největší vzpouru ve vězeňské historii...

Hudba místo psychiatra. Korn představí v Praze album plné bolesti ze smrti

Do Prahy se vrátí po třech letech, tentokrát však s hodně temným materiálem. Američtí nu-metalisté Korn představí 30....

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Největším českým porevolučním hitem je Země vzdálená

Během tří dekád od pádu komunistického režimu vzniklo mnoho hitů, ale tím největším je podle mínění diváků hudební...

Premium

Nikdo dodnes neví, kolik těch holek zůstalo zakopaných. Starosta Dubí vzpomíná

„Devadesátky“ a přelom tisíciletí byly v Dubí na Teplicku divoká léta. Řádili tu pasáci prostitutek a mafiáni. Město se...

Premium

Jakub Šural: Snažím se, aby na mě brácha mohl být hrdý

Přes půl roku uplynulo od toho 29. dubna, kdy fotbalový svět přišel o Josefa Šurala a Jakub Šural, obránce Zbrojovky...

Premium

Kořeněná jídla ani káva neškodí, vyvrací profesor Tesař letité mýty

Kola je pro ledviny hrob. Nejlepší je nesolit a nejíst ostrá exotická jídla. Alkohol dokáže „propít“ ledviny, které je...

  • Další z rubriky

RECENZE: Soukupové Klub divných dětí je zdravě kritický román pro mládež

O současných českých spisovatelkách je v posledních letech slyšet víc než o jejich mužských protějšcích. Sbírají ceny,...

Ze svého úspěchu mám pocit viny, tvrdí americká autorka Colleen Hooverová

Rodačka z Texasu se věnovala sociální práci. Svou první knihu vydala svépomocí v roce 2012 a od té doby se téměř...

Václav Budinský se zasloužil o nový rekord. Napsal nejmenší knihu

O nový český rekord se zasloužil spisovatel a autor minimalistických veršů Václav Budinský. Ve středu pokřtil v Praze...

Kubišová, Čáslavská i Burešová. Osudy rebelek inspirují malé čtenářky

Nejen ze zahraničního, ale i československého prostoru za uplynulých sto padesát let vzešly silné, inspirativní a...

Najdete na iDNES.cz