RECENZE: Pán prstenů končí. Jeho vypravěč začíná

Sedm let strávil tehdy málo známý filmař s trilogií Pán prstenů. Návratem krále, jenž za pět dní vejde do českých kin, se jeho tovaryšská zkouška uzavírá. Stal se mistrem. Je lepší úvodní Společenstvo Prstenu, prostřední Dvě věže, nebo závěrečný Návrat krále?

Pán prstenů: Návrat krále | foto: Warner Bros.

Nesmyslná otázka. Divák může mít raději podle vlastního vkusu „jedničku“ pro ohňostroj čirých překvapení, „dvojku“ s jejím akčním rozmachem nebo „trojku“ za osudovou mohutnost bičovanou k vyvrcholení.

Ale nejlepší je prostě Pán prstenů, filmová sága jako celek, a hlavně její tvůrce či přesněji řečeno stvořitel Peter Jackson.

Kdo tolkienovské příběhy miluje, nemá co řešit. Ale i ten, komu kouzlo smyšlené Středozemě, jejích obyvatel, legend a válek nic neříká, pozná, že viděl Film.

Pán prstenů: Návrat krále

80 %

USA/Německo/Nový Zéland, 2003, 201 minut

Režie: Peter Jackson

Hrají: Elijah Wood, Viggo Mortensen, Ian McKellen, Sean Astin

Streamovací služby: Amazon Prime (CZ zvuk, titulky), Max (CZ zvuk, titulky)

Kinobox: 92 %

IMDb: 9.0

Pravověrný zastánce předlohy asi Jacksonovi poděkuje, že k ní byl dost uctivý, vyznavač ryze filmových zákonů mu zase vyčte, že s úvodní vysvětlivkou Návratu krále ani s jeho poválečným dovětkem - půl radost, půl slzy - se nemusel tolik párat.

Přirozený závěr filmového vnímání totiž leží jinde než u knihy, teprve v té chvíli také divák plně pocítí, že už sedí bez hnutí tři hodiny. Nu a možná se dalo ubrat řinčivé a hudební monumentality - maličko, jen tam, kde ztrácí osobitost mýtu a začíná se podobat jiným velkofilmům.

Ale to všechno jsou „výčitky“ asi tak podružné jako povzdech milovníka zimních sportů, že sníh studí. Vysoko nad nimi stojí Jacksonův dvojí talent: dar okouzleného vypravěče, který zůstává klukem, a zároveň filmaře tak poctivého a neúnavně vynalézavého, že by ho snad utahaný tým zabil - kdyby jej svým nadšením nestrhl také.

Pán prstenů

Recenze filmové série

Společenstvo prstenu 80 %

Dvě věže 80 % ,

Návrat krále 80 %

Námitky, že Pána prstenů dělají peníze, neobstojí - nikoli investor, ale režisér si dal tu práci, že snad ani dva záběry nejsou stejné, že střídá v neuvěřitelném, přesto přirozeně plynoucím tempu jas a tmu, měkkost a ostrost, něhu a humor, napětí a uvolnění. A přitom co chvíli nabídne scénu, jež zapůsobí jako zjevení.

Jsou jich desítky. Dávný souboj o prsten jako prvotní hřích bratrovraždy. Glumovy hovory s jeho „druhým já“ na hladině. Elfí palác připomínající povadlou zimní zahradu. Do skály vtesané bílé město králů s květinami pod kopyty koní. Přízračné armády zla s pochodněmi dunící tupou, a přece barbarsky vzrušující silou. Nádherná „tichá pošta“ ohnivých majáků v řetězu velehor.

Prudké „nálety“ nepřátel, svíravé prostřihy tiché písně v hodovní síni, kde praskají kosti krvavé pečeně, do poloněmé řeže za okny. Zelenavá průzračnost říše mrtvých, přesná anatomie bojů od každého lana, závitu, šípu. Hororové prvky stříbřitých pavučin zvěstujících kdesi v zátylku útok nestvůry. Šílený obřad sebeupálení a živá pochodeň na pozadí seče. Rituály zbraní. Úžasný nájezd vojsk jako ničivá vlna tsunami, bitva, která sevře ostrůvek dobra do prstenu zla.

Ale Jackson promýšlí i komorní okamžiky: štvavé lži malého Jaga - Gluma, kalnou posedlost prostupující oči nositelů Prstenů i jejich projasnění, boj o každý kamínek, každou píď půdy v cíli vysilující cesty, náhlou píseň, jíž Aragorn zlidští královský majestát. A také čistý jímavý okamžik, kdy velcí vzdají poctu malým, o jejichž hrdinství se doma v hospodě nikdo nedoví. Naznačí i pocit válečných navrátilců, jimž je mírový svět těsný.

Návratem krále končí celá trilogie víc než důstojně. Ale pro rozeného vypravěče Jacksona a snad i pro jiné filmy, jež chtějí naplňovat kouzlem, úžasem, dychtivostí i snem, je to doufejme teprve začátek.