Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvTémata, kterým se Mornštajnová věnuje mnohdy vychází z neradostné i tragické reality. „Občas se do tématu ponořím víc, než je zdrávo, až si třeba naruším spaní. To se mi stalo v případ Hany (nejznámější román autorky, pozn. red.). A tak jsem se rozhodla napsat dětskou knížku, abych se vrátila zpět do lepšího světa a neviděla všechno tak černě,“ vysvětluje, co ji vedlo před lety k sepsání Strašidýlka Stráši. Podobně to bylo i s aktuálním Teribearem, který vznikl pro Nadaci Terezy Maxové.
„Nabídka přišla, když jsem dopsala Listopád. To je temná kniha, a tak jsem byla ráda. Teribear mi pomohl překonat skeptický pohled na člověka... Stejně jsem ale byla Listopádu a nesvobody v něm tak plná, že se to promítlo i do Teribeara,“ přiznává. V Listopádu se Mornštajnová zamýšlí nad tím, jaké by to bylo, kdyby Československo v roce 1989 zůstalo za železnou oponou.
 |
Na otázku, zdali se při psaní Listopádu zamýšlela nad tím, nakolik je Česku blízko hrozba válečného konfliktu, který by společnost posunul blíž k totalitě, odpovídá: „Vůbec mě nenapadlo, že by se něco takového mohlo stát. Že se čtyři sta kilometrů za našimi hranicemi bude o pár měsíců poté odehrávat taková hrůza.“
K válce na Ukrajině se sama v několika textech vyjádřila. „Doufám, že všechno dobře dopadne a pravda zvítězí. Já jsem ale věčný optimista. Když začala pandemie, tak jsem tomu taky dávala dva měsíce... To, co mě nejvíce mrzí, je, že škody, které se napáchají, zanechají v lidech tak hluboké jizvy a svět už nikdy nebude stejný,“ podotýká.
Inspirací se současné události podle Mornštajnové stanou pro spisovatele. „Protože se v nich lámou lidské charaktery. Až tyto situace ukáží, kdo je co zač,“ připomíná. Rodačka z Valašského Meziříčí slaví se svými knihami úspěch i za hranicemi. Román Hana má nasmlouvaných dvacet překladů. Vyjít měl také v ruštině. „Myslím, že teď ale nevyjde. A Listopád už vůbec. Žádné informace od tamějšího nakladatele nemáme, nevíme,“ vysvětluje.
Film zatím nebude
Zahraniční literatuře se jako překladatelka věnovala Mornštajnová dlouhá léta. Zkusila si i takzvaný žánr červené knihovny. „Tyto knihy se překládají velice snadno. Nezatíží a neovlivní vaši hlavu a styl. Jsou bezpříznakové. Takže nemůžu říct, že by mě v psaní posunuly, ale určitě mi rozšířily slovní zásobu a naučily postavit větu,“ popisuje.
Už několik let se připravuje filmová adaptace Hany. „Režisér Milan Cieslar na tom odvedl za tři roky velký kus práce. Máme několik verzí scénáře, webové stránky s návrhy kostýmů, lokacemi, proběhly castingy... ale protože je to historický film, tak je i finančně náročný. A prozatím jsme nedostali podporu fondu, tak se nadále hledají peníze,“ vysvětluje.
Zfilmování by v budoucnu mohlo čekat i další knihy: „V ČT leží návrhy na zpracování Listopádu a Tichých roků. Ale je tu znovu stejný problém, všechno je to drahé.“
