Písničky jsou opravdu evergreeny. Nad rytmickými půdorysy módních tanců vynikají silné melodie a Blažek je bez výjimky otextoval na úrovni nasazené v té době Jiřím Suchým, se skvostnými rýmovými i obsahovými schválnostmi. (Bossa nova: "Ta modlitba ti vrátí zdraví chatr-né/to je zcela mimo diskusi/a ač Jan Amos Komenský byl bratr, ne/zavrhujeme ho, soudruzi".) Proto příliš nevadilo, že příjemné hlasy nových interpretů nemají někdejší nosnost Jany Petrů nebo Karla Gotta a že si o premiéře ještě drobně nerozuměly s playbackovým doprovodem.
Účinnost hudby zvýraznila i taneční výstupy. Ivanka Kubicová se v nich v zásadě přidržela - jako téměř všichni naši muzikáloví choreografové - vzorů z West Side Story, ale naplnila je mladým, typově zajímavým ansámblem, působícím a oblečeným přirozeně a svižně. Málokdo však asi čekal tak přesvědčivé herecké nástupce "filmových" milenců Pavlové & Pucholta, jakými se v premiérovém obsazení ukázali Lucie Vondráčková a dosud takřka neznámý Michal Kozelka.
Zatímco Ivana Chýlková (profesorka), Václav Sloup (předseda JZD) a Eva Holubová (předsedová) hrají své přehledně vymezené typy s komediální bravurou, odměňovanou i v detailech potleskem, čili zručně, nikoli lacině, ale přece jen poněkud odhadnutelně, Vondráčková (Hanka) s Kozelkou (Filip) zcela po svém, originálně - byť chvílemi ještě nejistě - vtiskují celému nastudování napětí, očekávání a okouzlení prvního milostného vztahu. Nespoléhají na svůj výjimečně šťastný zevnějšek - renesančně krásný Vondráčkové a pucholtovsky rozčepýřený Kozelkův - a objevují v Blažkově scénáři nové možnosti něhy i temperamentu. Zda vědomě či podvědomě, není důležité. Už tím, v jakých citových tóninách mluví, na sebe strhávají víc sympatií, než je na české muzikálové scéně obvyklé. Třetí v milostném trojúhelníku, jednostrunně chlapský a tanečně zdatný Zbyněk Fric coby Honza, proto dlouho takřka nemá šanci u Hanky ani u diváků. Tím přesvědčivěji však nakonec vyzní jeho závěrečné, zlomené "Jenom jim strašně závidím" - to když Hanka s Filipem ruku v ruce odcházejí, vyloučeni ze školního "kolektivu".
Na tento novoromantismus Blažkova scénáře vsadil režisér Kracik ve shodě se scénografem zřejmě všechno. Nic dobového nevypustil, ničím příběh neaktualizoval. Nechává Hanku s Filipem od sebe pět metrů - a přece mezi nimi blýská víc erotiky než v uchichotaných nováckých Peříčkách. A nemají-li milénioví Starci tuto naléhavost vždy, mají od začátku do konce revuální spád a jednotný styl; všestranný komediální talent předvádí ještě Martina Kafková coby Božka. Už proto by si muzikál po úspěšné premiéře plné pamětníků, co "zamáčkli slzu", zasloužil i mnoho repríz s mladším publikem.
|
Starci na chmelu |
|
Divadlo Milénium Praha |
| Hudba: Jiří Bažant, Vlastimil Hála, Jiří Malásek |
| Libreto: Vratislav Blažek a Ladislav Rychman, |
| Texty: Vratislav Blažek |
| Divadelní úprava: Jiří Janků |
| Režie: Petr Kracik |
| Choreografie: Ivanka Kubicová |
| Scéna: Petr Zeman |
| Kostýmy: Zita Miklošová |
| Hudební aranžmá: Jiří Vondráček, Jan Soukup, Jakub Zahradník |
| Premiéra: 22. března 2001 |
Zatímco Ivana Chýlková (profesorka), Václav Sloup (předseda JZD) a Eva Holubová (předsedová) hrají své přehledně vymezené typy s komediální bravurou, odměňovanou i v detailech potleskem, čili zručně, nikoli lacině, ale přece jen poněkud odhadnutelně, Vondráčková (Hanka) s Kozelkou (Filip) zcela po svém, originálně - byť chvílemi ještě nejistě - vtiskují celému nastudování napětí, očekávání a okouzlení prvního milostného vztahu. Nespoléhají na svůj výjimečně šťastný zevnějšek - renesančně krásný Vondráčkové a pucholtovsky rozčepýřený Kozelkův - a objevují v Blažkově scénáři nové možnosti něhy i temperamentu. Zda vědomě či podvědomě, není důležité. Už tím, v jakých citových tóninách mluví, na sebe strhávají víc sympatií, než je na české muzikálové scéně obvyklé. Třetí v milostném trojúhelníku, jednostrunně chlapský a tanečně zdatný Zbyněk Fric coby Honza, proto dlouho takřka nemá šanci u Hanky ani u diváků. Tím přesvědčivěji však nakonec vyzní jeho závěrečné, zlomené "Jenom jim strašně závidím" - to když Hanka s Filipem ruku v ruce odcházejí, vyloučeni ze školního "kolektivu".
Na tento novoromantismus Blažkova scénáře vsadil režisér Kracik ve shodě se scénografem zřejmě všechno. Nic dobového nevypustil, ničím příběh neaktualizoval. Nechává Hanku s Filipem od sebe pět metrů - a přece mezi nimi blýská víc erotiky než v uchichotaných nováckých Peříčkách. A nemají-li milénioví Starci tuto naléhavost vždy, mají od začátku do konce revuální spád a jednotný styl; všestranný komediální talent předvádí ještě Martina Kafková coby Božka. Už proto by si muzikál po úspěšné premiéře plné pamětníků, co "zamáčkli slzu", zasloužil i mnoho repríz s mladším publikem.
