RECENZE: Morcheeba udržela zakouřený zvuk, disco si mohla nechat od cesty

Londýnská Morcheeba patří k u nás nejpopulárnějším kapelám s kořeny v 90. letech. Ačkoli vzešla z elektronické scény, podstatou její tvorby je vlastně popové písničkářství a namísto syntetického obrazoborectví vždy nabízela odkazy k hudebním jistotám předešlých dekád.

Morcheeba | foto: PIAS

Morcheeba: Head Up High

Proto se jí podařilo oslovit posluchače napříč hudebním vkusem i generacemi. Nové album Head Up High, které kapela představí živě ve čtvrtek večer v pražském Roxy v rámci jeho monstrózně slavených jedenadvacetin, má šanci Morcheebu v této pozici udržet.

Modelový příklad je už úvodní skladba Gimme Your Love, která byla zároveň vybrána jako singl. Potemnělý a jakoby "zakouřený" sound jak z dob vrcholné slávy trip hopu, provázený scratchingem a vemlouvavým vokálem před třemi lety se navrátivší zpěvačky Skye Edwardsové podporuje chytlavou melodii a vrcholí kytarovým sólem.

Head Up High

70 %

Morcheeba

Play It Again Sam 2013

Kdybychom si odmysleli jeho zkreslený zvuk, mohl by jej nahrát kterýkoli z bluesových mistrů minulosti. V tomhle typu písní je Morcheeba stále nepřekonatelná.

V triphopovém, byť občas poněkud projasněnějším duchu, se odvíjejí i další položky alba, třeba To Be nebo Finally Found You.

James Petralli (White Denim)

Album nicméně přináší i písně, které stojí mimo tento základní vzorec. Asi nejvíc se z alba v kladném slova smyslu vymyká píseň Call It Love, kterou pohostinsky zpívá frontman kapely White Denim James Petralli, a která je hodně podivnou indierockovou baladou. Stejný host se objevuje i v dalším zajímavém úkroku stranou, v podstatě moderně gospelové I'll Fall Apart.

A pak je tu několik písní, bez kterých by bylo lze si album představit, třeba Face Of Danger nebo Do You Good. Trendaři by si možná našli nějaké "cool" označení vlny, na které se vezou, ale pamětník se pupínků z ohlasů eurodiska 80. let prostě nezbaví.