Opera se letos dožívá čtyř set let a stále se projevuje jako překvapivě zábavná, živá, moderní a vášnivá dáma. Jednak proto, že se taková už narodila, a jednak proto, že o ni pečují umělci, jako je Rolando Villazón.Při jeho vystoupeních se koncertní sály otřásají jásotem publika, které se odvazuje jako na rockových koncertech.
Pětatřicetiletý mexický tenorista Rolando Villazón svým obrovským temperamentem, krásným tmavým hlasem, smyslem pro humor a schopností převtělit se do každé
postavy dobyl svět podobně jako před ním Luciano Pavarotti nebo Plácido Domingo.
Svým obrovským charizmatem a komunikačním talentem si podmanil i Prahu při svém prvním recitálu v listopadu 2005.
Nyní vystoupí na druhém koncertě, který opět pořádá agentura Panart a který bude mít na programu italské a francouzské operní árie a španělské zarzuely. Villazóna doprovodí Pražská komorní filharmonie pod taktovkou italského dirigenta Daniela Callegariho.
Lákala ho mnišská kutna
Hvězdná kariéra nejobdivovanějšího tenora současnosti začala zcela prostě: v koupelně rodičovského bytu v Mexico City. Když mu bylo dvanáct, prozpěvoval si jednou pod sprchou z plna hrdla Yesterday.
Vedle u sousedů byl shodou okolností na návštěvě ředitel místní divadelní školy a toho přes stěnu zaujal neznámý, leč zajímavý hlas. Pozval chlapce na zkoušky. Villazón byl přijat a začal vstřebávat poznatky o zpěvu, divadle i literatuře.
Nicméně na operu ještě nepomýšlel. Byl totiž uchvácen něčím úplně jiným – osobností Mahátmy Gándhího. Dokonce se zabalil do bílého plátna a v tomto úboru chodil po ulici.
Ještě více než Gándhí ho však přitahovala mnišská kutna, dokonce nějaký čas žil s řeholníky. Duchovní mentor, který ho připravoval na mnišský život, však postřehl, že mladý muž jeví nadání trochu jiného druhu.
Nad sklenkou tequily mladému adeptovi vysvětlil, že jeho údělem nejspíš nebude klášterní cela a modlitby, nýbrž divadlo a operní zpěv. Nakonec to nebylo tak těžké
rozhodování, protože Villazón poznal svou budoucí ženu, psycholožku Lucii, která ho rovněž přesvědčila, aby kutnu pověsil na hřebík.
Villazón tedy studoval na Národní konzervatoři, účastnil se různých programů pro mladé umělce na americkém kontinentu a konečně roku 1999 se přihlásil do pěvecké soutěže Operalia.
Tu založil a dodnes pořádá Plácido Domingo, který ji povýšil na jednu z nejprestižnějších akcí svého druhu na světě.V portorickém San Juanu, kde se tehdy soutěž konala, se Villazón umístil na druhém místě a současně získal Cenu publika a Cenu Zarzuela.
Domingo ho pak pozval do Los Angeles, kde šéfuje opernímu domu, a Villazón si pod jeho taktovkou směl zazpívat Alfreda z Traviaty.
V témže roce absolvoval v Janově svůj evropský debut jako des Grieux v opeře Manon Lescaut a roku 2000 přišel definitivní průlom, když v pařížské Opeře Bastille zaskočil za nemocného kolegu v La Traviatě.
Na špici za pár let
Je to tedy doslova jen pár let, co Villazón zdolal absolutní špici, ale stačilo to, aby se v operním světě kolem jeho osoby rozpoutalo extatické nadšení. Zvlášť když ke kudrnatému rozpustilému Mexičanovi brzy přibyla černovlasá ruská krasavice Anna Netrebko.
Byl to prozíravý Domingo, který oba mladé umělce obsadil v Los Angeles do hlavních rolí Gounodovy opery Romeo a Julie. Úspěch byl ohromný a vznikla dvojice, která mládím, atraktivním fyzickým zjevem a hereckým talentem symbolizuje novou generaci operních hvězd.
Následoval hysterický úspěch v La Traviatě na Salcburském festivalu 2005, kdy se vstupenky na internetových aukcích prodávaly za tisíce eur. Spekulace omilostném poměru mezi oběma protagonisty byly dementovány. Inscenace následně vyšla i na DVD.
S Annou i bez ní je několik posledních let Villazónův kalendář skutečně nabitý. Tento týden zpíval v Paříži Hoffmanna v sérii představení Offenbachových Hoffmannových povídek a hned se přesouvá do Vídně, kde ho příští týden čekají tři představení Pucciniho Bohémy.
Po pražském koncertě pojede s Pražskou komorní filharmonií na turné po německých městech, bude se podílet na galakoncertu v newyorské Metropolitní opeře a v dubnu ho bude možné vidět (s Annou) v berlínské Státní opeře v Massenetově Manon Lescaut.
