Když jsem nedávno ve Filteru psal o očekávání soumraku kytarové scény, narážel jsem na letošní do očí bijící nedostatek zajímavých debutantů, schopných konkurovat takovým objevům, jakými byli v posledních letech Franz Ferdinand, Yeah Yeah Yeahs, Kasabian, Razorlight, Bloc Party nebo... The Killers.
Ze všech jmenovaných už všichni vyjma Bloc Party přišli i s druhými alby, s nimiž ale vesměs jen nastínili skutečný rozsah krize. Nejenže totiž v letošním roce nepřišel s třeskutě dobrou indie deskou nikdo z nováčků (dobře, Arctic Monkeys jsou výjimka z pravidla), ale ani nikdo z těch, co tuhle scénu před časem po letech postavili na nohy. The Killers nevyjímaje.
Lasvegasští The Killers, jak známo, vzešli ze stejné líhně jako Black Rebel Motorcycle Club nebo The Bravery, což jsou americké kytarovky, které se baví hrou na to, že jsou britské kytarovky. A adorace britské indie scény ruku v ruce s umným kopírováním jejího zvuku i image jim vynesla nesmírnou popularitu především u britského publika a s tím i související role headlinerů největších ostrovních festivalů i titulní stránky tamějších hudebních časopisů.
S druhou deskou se však rozhodli upevnit si svoji pozici i v domovských Spojených státech, a ironií osudu se tak chytili do stejné pasti, jako drtivá většina jejich britských vzorů. Amerika je prostě jiná, je okázalejší a chlapáčtější než spíš dekadentní a bisexuální Británie a tak The Killers smysli svůj „indie make-up“ a do světa začali vytrubovat, že k nové desce je neinspirovali The Cure ale Bruce Springsteen. A narazili.
Na první poslech možná není mezi skvělým debutem Hot Fuss a novinkou Sam´s Town žádný dramatický rozdíl. Hojné používání syntezátorů, postupná gradace s níž skupina sebevědomě buduje náladu skladeb, dynamická rytmika i indie zvuk, to všechno jsou jakoby staří dobří The Killers, inovovaní snad jen o dechy a opravdu tak trochu springsteenovské zvonečky.
Jenomže zatímco debut se dostával pod kůži postupně, Sam´s Town s každým dalším poslechem způsobuje větší zklamání. A není to jen v tom, že hity jako Mr. Brightside nebo Smile Like You Mean It tu prostě nejsou, ačkoliv třeba Reasons Unknown se druhou zmíněnou snaží suplovat opravdu urputně. Ostatně i taková Why Do I Keep Counting je v porovnání s protiválečným pochodem All These Things That I´ve Done spíš branné cvičení.
Jde o to, že Killers podobně jako Kasabian podlehli sebeklamu, že jsou větší kapela, než ve skutečnosti jsou a přišli s „jakože koncepční deskou“, která se v jejich případě – velmi obecně – točí kolem existujícího lasvegaského kasina Sam´s Town Hotel And Gambling Hall. Z výsledku ale nevypadne ani žádné vyprávění, ani deska, co by měla tah. Dekadenci a naléhavost debutu suplují typicky americkou pompou a líbivostí, čehož se oprošťují jen v písních jako Read My Mind nebo Bling (Confession Of A King).
Styčnými body obou desek jsou pak dost nudné konce, což se u Sam´s Town zvrhává v podivnosti jako This Rivers Is Wild, v níž Brandon Flowers vyje jako Robert Smith s rozpáraným břichem nebo závěrečná Exitlude, kde skupina marně vyjadřuje nadějí, že jsme si to „u nich“ užili (řeč je nejspíš o kasinu, ale stejně...)
Jsem vážně moc zvědav s čím příští rok přijdou Bloc Party. Začínám se ale obávat, že tenhle parník nad hladinou udrží leda zázrak.
THE KILLERS - Sam´s Town
Universal Music, délka CD 40:14
Nej skladby: Bling (Confession Of A King), Read My Mind, Bones
Hodnocení Filter: 50%
