Po půlhodině vášní dospějí k dohodě, že existuje jen "Endželes", jak říkají sami obyvatelé města, nebo "Endželís", což používají Angličané, ale nikdy, nikdy se nesmí vyslovit "Endžls"!
Čas na jemnosti
Porevoluční příval zahraničních snímků přinesl prudký pád kvality kdysi slavné české dabingové školy. Postupně se však její úroveň znovu zvedla a nastal opět čas tříbit i jemné odstíny. Když si lidé z branže pustí tři české verze filmu Nevinné krutosti, najdou v nich rozdíly, které laik ani nezachytí.
A Josef Šimandl z Ústavu pro jazyk český si dokonce všiml, že překlad osmislabičného verše, který hrdina ohlašuje, má slabik devět. "Ale chápu, že to divák nezaregistruje, natož aby to spočítal," dodal s úsměvem.
Proč se vůbec dělají stále nové české verze stejných filmů? Běžně si je televize navzájem prodávají, vesměs za poloviční cenu, než dabing stál.
"Ale stalo se nám, že jsme se s Novou na částce nedohodli, takže si dělali dabing vlastní," říká Zuzana Kopečková z České televize. Její kolega Michael Málek uvádí jiný příklad: "Film Frajer Luke bychom normálně znovu nedabovali, ale verze ze 70. let s Luďkem Munzarem v hlavní roli byla zkrácená o náboženské motivy, i písně s náboženským obsahem byly přezpívány do podoby lidovek."
Navíc český hlas by měl patřit vždy herci v podobném věku, jako je hrdina snímku, takže pro novou verzi už ČT Munzara neobsadila.
"Přesto přišlo pár dopisů, proč jsme ho vyměnili," přiznává Málek. Také Jiří Kvasnička přidá historku o dani diváckému zvyku: "Dělali jsme film s Belmondem tak mladým, že se tam jeho dabér Jiří Krampol nehodil, obsadili jsme Ondřeje Vetchého - a stejně jsme to přetočili s Krampolem. Vetchý nebyl špatný, byl jen jiný."
Zatímco diváci si všímají víc herců a nelibě nesou "modernizaci" navyklých hlasů, tvůrci dabingu si lámou hlavu s "modernizací" překladů, zejména cizích jmen, názvů a reálií. "Křestní jména se už nepřekládají, z Willa neděláme Vilíka, ale pak vzniká problém s oslovením.
Zkuste na anglického Petera volat Pítře!," říká překladatelka Eva Štorková. Podobně je tomu s předměty, které se úpravci snaží připodobnit zdejším: například značku amerického prostředku k mytí nádobí zamění za českou. Výsledek - "Pítře, přines jar!" - patří k nočním můrám tvůrců dabingu.
I když Slováci prý jdou ve "zdomácňování" ještě dál: v americké nemocnici lichotí lékaři primářovi po operaci "dnes ste si zabačovali" a zámořští zloději si libují, jak se "usalašili". Šimandl dokonce zažil, že ve slovenském znění Felliniho slavného filmu Giulietta a duchové nesli hrdinové jména Júlia a Juraj. "To už opravdu nejde, celé kino vyprsklo smíchy," vzpomíná.
Záludná výslovnost
Ale ani když dabing původní jména zachová, potíže nekončí. Někdy výslovnost mění smysl - Štorková dává za příklad slovo jakuza, což je japonská mafie, ale při výslovnosti "džekúza" vířivá koupel. "Pak divák neví, co vlastně hrdinu ohrožuje," směje se.
Jindy jsou pochyby, jak jména vyslovovat. O autora Pána prstenů bojují dva tábory: jedni razí znění "Tolkijen", druzí "Tolkyn". Podobně hudební klasik se léta česky vyslovoval "Mózart", teď sílí německá varianta "Mócart", neboť světový vývoj prý směřuje zpět k jazyku původu. "V Moskvě vám neprodají desku skladeb od Borodina, pokud nevyslovíte Baródina," upozorňuje Šimandl.
Zdejší úpravce může uklidnit, že ještě těžší to mají jejich zahraniční kolegové, kteří filmy dabují z češtiny. Jak zacházejí s našimi jmény? "Francouzi každé písmenko, které neznají, prostě vypustí. Já jsem pro ně Kopeková," usmívá se Kopečková.
 Pocta. Nejlepší dabéři jsou odměňovaní Cenou Františka Filipovského. Loni ji mimo jiné dostala Tereza Bebarová a Saša Rašilov. |
