Přitom předehra k dílům číslo jedenáct a dvanáct trvá 140 minut, nadto nikde není psáno, že nepřibudou ještě další kapitoly. Producenti se přece rozhodují podle tržeb, za nimiž v případě Rychle a zběsile stojí věrní fanoušci projektu, a zjevně kvůli nim se v každé následné epizodě předkládá stále totéž, i s povinnou dávkou nostalgie.
V úvodu „desítky“ se připomenou události před deseti lety s památnou akcí v Riu de Janeiro a drobnou poctou Paulu Walkerovi, od jehož smrti uplynulo právě deset let. Podstatu však tvoří odkaz k narkobaronovi, kterého tehdy tým Vina Diesela odrovnal a jehož syn se nyní mstí tím nejpokleslejším způsobem citového vydírání: jako rukojmí si bere děti svých protivníků. V možném ohrožení se tak ocitne i Dieselův filmový synek.
Trvá též jediný stavební model, jaký tvůrci bez ohledu na střídání více či méně zručných režisérů znají, tedy že za každou pohlednou akcí následuje trest v podobě sentimentálních výlevů.
 |
Tudíž na rodinné sešlosti s babičkou padají velká slova o hrdosti, soudržnosti, návaznosti generací, o tom, co obnáší být otcem. Plytce tu meditují, bilancují a prohlížejí staré fotografie, přičemž přepjatý slovník typu „setkala jsem se s ďáblem“ se potkává s obdobně přepjatým herectvím.
Za divákovu výdrž se poté snímek odmění vskutku vydatnou akční pasáží v kulisách Říma, v níž si zahrají jak nápadité malé hračky v čele s autíčkem na dálkové ovládání, tak velkolepé efekty včetně obří bomby, valící se ulicemi ve stylu ikonické koule z Indiana Jonese, ovšem bez jeho zábavné nadsázky.
Humor vůbec zůstává v sérii Rychle a zběsile nedostatkovým zbožím, jež nedovedou nahradit ani monstrózní výjevy zkázy na turistické trase od Tibery po ohrožený Vatikán. Lze považovat za zázrak, že po ničivých manévrech zbyl alespoň kousek města celý, jenže proti původní „ruční“ bravuře mistrovské jízdy na čtyřech kolech je novinka už příliš průhledně digitální.
Navíc znovu platí, že i za nesporný požitek z římské eskapády je nutno přetrpět reparát z historie celé kroniky i novou porci frází o světu v plamenech nebo cestě v osamění. Zkrátka Rychle a zběsile se krok za krokem přibližuje komiksům.
Po letmých zastávkách v Neapoli či Londýně se děj vrátí do Ria, kde se sokové, jako vždy ochotnicky osudový Diesel a diblíkovsky záludný padouch neboli Jason Momoa, konečně potkají tváří v tvář a změří síly na základním půdorysu legendy, totiž během závodu rychlých vozů se všemi jeho rituály od vnadných slečen po karamboly. Ale to zdaleka ještě není konec.
V prvních diváckých reakcích se opakuje, že právě Momoa, jehož postava vykazuje jistou podobnost s Jokerem, si takříkajíc krade podívanou pro sebe. A za detail s mouchou při zlosynově morbidním pikniku s mrtvolami se dá k průměrné známce přihodit pět procent.
Nicméně s vědomím, že po každé epizodě se může vynořit něčí syn, dcera, manžel či strýček bažící po odvetě, se Rychle a zběsile připravuje o to hlavní, totiž o překvapení.
