Výstavy v Šolcově statku mají tradici od sedmdesátých let. Od rekonstrukce v roce 2009 nese galerie právě jméno Karla Samšiňáka.
„Navážeme na výstavní činnost, zachováváme výstavní plán, který měli Samšiňákovi připraven. Plánujeme edukační činnost, besedy a workshopy. Chtěli bychom se při nich více zaměřit na etnografii,“ říká ředitel jičínského muzea Michal Babík.
V lapidáriu bude až do konce října výstava skleněných objektů Jana Štohanzla a v Galerii Karla Samšiňáka do 23. června výstava Daniely a Karla Benešových. O prázdninách ji vystřídají fotografie Zdeňka Mrkáčka. Další sochy jsou k vidění na zahradě. Muzeum už na statku uspořádalo třeba velikonoční tvoření pro děti i dospělé.
„Myslím, že se Sobotečtí těší, že se statek víc otevře. Dříve část sloužila jako soukromá chalupa a do galerie bylo potřeba zazvonit. To málokdo udělá. Teď máme pevnou otevírací dobu a dovnitř může kdokoli,“ sděluje vedoucí statku Petra Šulcová.
Zdravotní příhoda vše urychlila
Statek byl v majetku rodiny Samšiňákových od 30. let minulého století. Když ho v letech 2006 až 2009 nechal poslední majitel Jan Samšiňák opravit, rozhodl se, že ho po smrti věnuje jičínskému muzeu. Nakonec k tomu přistoupil už loni po infarktu.
„Uvědomil jsem si, že už nebudu moci statku věnovat tolik, kolik potřebuje. Ještě jsem dojel naplánované pořady do konce sezony a poté zařizoval všechny náležitosti. Chtěl bych, aby tu galerijní tradice vydržela, a jediná cesta k tomu byla věnovat objekt kulturní instituci. Asi bych nenašel kupce, který by to převzal, aby provozoval galerii,“ vysvětluje Jan Samšiňák.
Statek vybudoval v roce 1811 rolník Josef Šolc. Jde o typický příklad českorajské patrové roubenky s pavlačí, která byla v roce 1958 prohlášena kulturní památkou. Šolcovi potomci však museli statek v závěru 19. století kvůli dluhům prodat. Střídal majitele, až se ve 30. letech 20. století dostal do rukou soboteckého obchodníka Karla Samšiňáka staršího.
O statek přišli, pak v něm dostal garsonku
Ten ho už od začátku poskytl veřejnosti. Ve světnici byla skautská klubovna, v patře měl jeho syn Josef fotografický ateliér. Po nástupu komunistů k moci však rodina o statek přišla. Avšak po dvou dekádách se do něj vrátil Karel Samšiňák mladší.
„Tátovi se podařilo v roce 1971 získat do nájmu garsonku v přízemí, což byl jediný obytný prostor v objektu. Tím pádem byl celý prázdný barák jeho a on tam začal realizovat galerii výtvarných umění,“ vzpomíná Jan Samšiňák.
Vznik soukromé galerie v roubence byl v dobách hlubokého socialismu malý zázrak. Karel Samšiňák toho dosáhl chytrým tahem. Našel běloruského umělce Jevgenije Nikolajeviče Tichanoviče a šel na úřady vyřizovat povolení pro galerii, v níž se chystá výstava výtvarníka ze Sovětského svazu.
„Tehdy to bylo strašně složité, protože soukromá galerie nepřipadala v úvahu. Tímto tahem vlastně zavřel komunistickým pracovníkům v kultuře ústa. Pak už tam provozoval výstavy, které si sám nebo s pomocí svých přátel zorganizoval. Došlo třeba k tomu, že na statku vystavoval autor českých bankovek Oldřich Kulhánek, který měl v té době naprostý zákaz vystavování, dokonce byl nějakou dobu zavřený. Nikoho nenapadlo, že v Sobotce je soukromá galerie, která výstavu uspořádá,“ vypráví Samšiňák.
Bouda, Bauch, Gebauer
V roubence se objevila řada špičkových umělců: Cyril Bouda, Jan Bauch, Olbram Zoubek nebo Kurt Gebauer. Seznam čítá přes 350 výstav. Karel Samšiňák těžil především ze svých známostí ve výtvarném prostředí, byť on sám byl parazitolog v Biologickém ústavu ČSAV v Praze. Kromě toho se věnoval historii umění nebo regionální historii Českého ráje.
Když se mu v 90. letech podařilo v restituci získat rodinný majetek zpět, v galerijní činnosti pokračoval. Když už na vše nestačil, přesvědčil svého syna Jana, aby tradici převzal.
„Statek byl v hrozném stavu vinou nekvalitních oprav za socialismu. Já byl nezdárný syn, který se o to nezajímal. Ale když už byl táta opravdu starý a nemocný, nechal jsem se přemluvit,“ přiznává Jan Samšiňák, který 37 let pracoval jako letecký dispečer.
Na vlastní náklady, s malou krajskou dotací, nechal celý statek zrekonstruovat. Obnova vyšla na 4,5 milionu korun.
„Z původní zděné maštale vedle roubenky vzniklo lapidárium, to tu dříve nebylo,“ připomíná Petra Šulcová. O historii statku loni Jan Samšiňák vydal brožuru, kterou stejně jako loňskou hlavní výstavu věnoval 100. výročí narození svého otce Karla.
