Pití alkoholu je věc míry. Stejně jako všechno, míní Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek přijel na karlovarský filmový festival představit film Dvě slova jako klíč, který vstoupí do kin na konci července. V dalším rozhovoru z hotelu Thermal promluvil o vnímání životních konců a začátků, spolupráci s Dagmar Havlovou na seriálu Vědma i alkoholu.

Rozstřel

Sledovat další díly na iDNES.tv

Je zbytečný mít strach z nových začátků, zaznívá v novém filmu režiséra Dana Svátka, který stejně jako Úsměvy smutných mužů vznikl podle románu Josefa Formánka. První otázka na Jaroslava Duška, tak zní, jestli měl někdy on strach z nového začátku.

„Strach z nových začátku nemám. Jsem tak postavený i nastavený, že situace které by vypadaly kriticky nebo krizově, prostě jako konec, mě energeticky zajímají. Odhazuju je a jdu dál s plnou důvěrou, že je vše v pořádku a život přinese ještě něco zajímavějšího. Moje zkušenost totiž je, že když něco skončí, na čem člověk lpěl, přijde vždy něco lepšího,“ odpovídá.

Konec je podle Duška pouhým konceptem mysli. „Není to zkušenost nebo život. Ten je proud a nikdy nekončí. My ale máme mysl a vědomí, do kterého jde jen deset procent informací. Víc nejsme schopni pochytit. Devadesát procent zůstane zachycených v nějaké buněčné paměti, která se dá různě aktivovat, třeba hypnózou. V úrovni vědomí, v jaké jsme, existuje konec, ale v pravo-hemisférovém vnímání žádný konec není,“ říká.

Když se fikce prolne se skutečností

O filmu Dvě slova jako klíč dále říká: „Je zvláštní tím, že při jeho sledování přestanete postupně rozlišovat, jestli vidíte fikci nebo reál. Ten film je totiž založený na tom, že v něm jsou jakoby reálné postavy v podání Davida Švehlíka a Ivana Fraňka. Švehlík jako spisovatel však ještě píše příběh, který také vidíte a celé to začne fungovat vedle sebe.“

Do filmu se znovu promítá také zkušenost spisovatele Formánka s alkoholem. Podle Duška je alkohol ve společnosti především otázkou míry. „Jsou lidi, kteří když se napijí, jsou veselejší, bezprostřednější, ale jsou také takoví, kteří to mají naopak. Když dělali policisté průzkum, jak řídí auto lidé střízliví, mírně opilí a hodně opilí, mysleli si, že nejlépe budou řídit střízliví, ale výsledek testu ukázal, že nejlépe řídí lehounce opilí lidé. Že jsou uvolněnější a nejsou tak úzkostní, řeší situace instinktivně, rychle, nezaplétají se do intelektuálních problému,“ vysvětluje.

„Ten policista o tom mluvil v rozhlase a říkal, že neví, co s takovými výsledky dělat. Přece nemůžou zveřejnit, že mírně opilí lidé řídí líp... No takže znovu říkám: je to jako se vším. Jakmile tomu propadnete, a je jedno jestli mobilu nebo automobilu nebo kokainu nebo alkoholu, nadělá to paseku. Alkohol má v sobě jen nebezpečí v tom, že je společensky tolerovaný. Ještě nebezpečnější jsou ale třeba léky. Když se zeptáte odborníků, co nejvíce škodí, tak jsou to alkohol a léky,“ dodává.

V rozhovoru se dále dovíte třeba o připravované animované pohádce Hovnays, filmu Válka s mloky nebo změněných stavech vědomí a k čemu mohou člověka přivést.