Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Václav Havel hovořil anglicky velmi dobře, ale nebyl si tím jistý, takže rád využíval služby tlumočníků,“ vzpomíná. S prvním českým prezidentem se setkala v rámci panelové diskuze, které se účastnil také Lech Walesa a Guyly Horn. „Bylo to ohromně zajímavé,“ vzpomíná. Se stejným potěšením mluví také o krátkém setkání Alexandra Dubčeka a Nelsona Mandely, k jehož tlumočení se taktéž dostala.
„Tehdy jsem začínala jako tlumočnice a byla to pro mě samozřejmě velká pocta, že mi svěřili takovou schůzku. Byla velice krátká a protože je to už hodně dávno, zůstala ve mně jen taková vzpomínka, jak důstojné a příjemné to bylo,“ popisuje.
FESTIVALOVÉ ROZSTŘELYRozhovory z hotelu Thermal s filmovými hvězdami i zákulisními osobnostmi festivalu budeme v průběhu 57. ročníku karlovarského filmového festivalu přinášet denně. |
Pro festival začala Helena Koutná tlumočit z angličtiny a ruštiny v roce 1997. Sama velice ráda vzpomíná na setkání se Susan Sarandonovou. „Je to jedna z mých oblíbených hereček. Film Thelma a Louis, ve kterém hraje, jsem viděla mnohokrát, mimo jiné jsem k němu udělala i české titulky. Ona je i ve skutečnosti opravdu bezvadná ženská, stojí nohama na zemi, dokáže velice dobře vyprávět o své práci, o své profesi i o tom, jaké je to být hercem,“ přibližuje.
Na situaci s Johnny Deppem, kterou si můžete připomenout na videu níže, vzpomíná následovně: „To byl krásný okamžik. Většina velkých filmových hvězd jsou za prvé obyčejní lidé a za druhé s tím, že umíte dobře nějaké řemeslo, ať už je to herecké nebo jiné, se většinou pojí i to, že jste člověk plný pokory, protože za sebou máte velkou dřinu. Dokážou vyjádřit uznání někomu jinému, když něco udělá a jsou velmi milí.“
Noční můrou překladatele je podle Heleny Koutné například příliš velká rychlost mluvy nebo nedostatek informací předem. „Tlumočník se samozřejmě setkává s celou řadou oborů a profesí, vždycky se na akci musí nějakým způsobem připravit a samozřejmě si volíme obory, které aspoň trošku známe. Nicméně vždy je potřeba mít dopředu alespoň nějaké odborné informace, nemůžeme znát úplně všechno. A když těch informací předem dostaneme málo, tak je nám potom v kabině, na pódiu nebo někde u stolu, kdy se tlumočí konsekutivně docela ouzko,“ uvádí.
Poangličťování češtiny vnímá Koutná, která se živí také tlumočením pro Evropskou unii nebo překladem vnitropodnikových předpisů či právnických textů, nepříznivě: „Vůbec to neslyším ráda. Myslím si, že je to škoda. Čeština má spoustu prostředků, kterými většinu věcí dokáže vyjádřit skvěle a je naprostá zbytečnost k tomu využívat angličtinu. Velmi se mi například nelíbí, když se české restaurace, obchody nebo cestovní kanceláře nazývají anglicky. Proč si nepohrát spíš s češtinou?
