Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Jak mám v životě věci hodně promyšlené a jsem taková plánovačka, tenhle film i psaní šlo úplně mimo můj plán. Nikdy jsem netoužila napsat knihu ani podle ní natočit film. Je to asi důkaz toho, že některé osudové věci nás prostě čekají a stačí se jím otevřít,“ říká herečka. Scénář svěřila do rukou svého muže Rudolfa Merkera. „Plně jsem mu důvěřovala. Kdyby to dělal někdo jiný, tak bych ho asi hodně kontrolovala a byla trošku nepříjemná. Manžel je ale skvělý scenárista, jeden z nejlepších u nás, tak jsem se mohla uvolnit,“ popisuje vznik filmu.
Jak přežít svého muže sleduje osud mladé herečky Lucie, která se po mateřské dovolené snaží vrátit do práce, zároveň se však potýká se starostmi svobodných matek a zamotává do hledání nové lásky. Součástí snímku jsou tak nejen klasické vztahové momenty ale i náhled do světa filmařů. Už v traileru jsou ukázky z typického průběhu castingů, kdy se setkávají nejvýraznější herečky své generace.
„Je to někdy velký stres. Pořád chodíme stejné holky na stejné castingy, protože jsme si typově podobné. Přijdete tam, vidíte se a najednou víte, že už tam sedí ta, která je vždycky první a vy jste ta druhá,“ popisuje Bernášková s úsměvem. „Samozřejmě pak přichází období, kdy se to třeba promění. Teď už jsme naštěstí každá ve věku, kdy máme své postavení. Tu džungli jsme přežily, tak se podporujeme a máme rády. Mezi mladšími je to určitě těžší. Vidím to i u dcery Justýnky, která teď chodí na konkurzy,“ dodává.
Castingy jsou těžké pro sebevědomí
Stejně jako většina herců ani Jana Bernášková si castingy příliš neužívá: „Když je to na roli, kterou si opravdu přejete a postupujte do dalšího a dalšího kola, máte načtený scénář, už v té postavě tak trochu jste, všechno funguje, ale nakonec zavolají, že jste na krásném druhém místě, tak to s vámi zamává. Je to těžké na sebevědomí a vnitřní jistotu.“
Na otázku, zdali se dá lépe uživit psaním nebo hraním odpovídá: „Lidé mají pocit, že jsou herci bohatí. Ale opravdu bohatých herců jsou tak dvě procenta. Většinou jsou velmi průměrně placení až podhodnocení, protože jsme malá země a rozpočty nejsou tak vysoké jako v cizině. Je to nestabilní. Někdy peníze přijdou, protože třeba dostanete seriál. Teď nám navíc zrušili reprízné, takže nedostáváte peníze za to, že jste vidět v televizi. Přitom tam běží klidně vaše čtyři starší seriály, ale nikdo další vás už nechce obsadit, protože je vás moc. Takže sedíte doma a nemáte práci. S knihami a psaním to bude asi podobně. Taky se říká, že se tím užívá maximálně těch deset nejprodávanějších. Já mám štěstí, že se mé knihy staly bestsellery, takže se tím dá živit.“
V současnosti se Jana Bernášková snaží najít svou cestu k odpočinku a většímu klidu. „Jsem teď vyčerpaná, jak ze sebe hodně vydávám do svých knih. Během tří let vyšly tři. Letos ta poslední, taky se natočil film, před tím byl seriál Co ste hasiči a navazovaly do toho různé osobní trable: děti, rodiče onemocněli, s manželem jsme třináct let. Tak je to náročné. Bylo toho hodně a cítím, že jsem trochu na hraně svých sil a možností. Hledám cesty jak relaxovat. Zatím se to ale všechno učím,“ říká.
V rozhovoru dále Jana Bernášková promluvila o tom, co ji přivedlo k psaní, jaké věci se dozví diváci dále ze zákulisí filmařiny, jestli by se ráda vrátila k Vyprávěj, v čem pro ni byla zásadní Ulice nebo proč je v herectví tak moc důležité štěstí. Mluví také o sebevědomější generaci své dcery a tom, jak četla její knihy.
