Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Teď se o tom víc mluví díky době, ve které žijeme. Více se zajímáme o sebe a svou psychologii,“ míní. Názor českých kritiků podle ní může souviset s tím, jak moc je či není společnost otevřená a připravená přijmout podobná témata. „Víte, mně není líto příslušníků LGBTQ komunity, ale spíš zbytku společnosti. Jak je omezená, neotevřená a nerespektující, mám z toho smutek,“ dodává.
Anglický název filmu Úsvit We Have Never Been Modern v překladu znamená „nikdy jsme nebyli moderní“ a podle Křenkové odkazuje na to, že jako společnost neustále řešíme stejné problémy spojené se strachem a předsudky, které jsme řešili před sto lety.
Na otázku, jestli sama herečka musela někdy obtížněji přijímat určitá téma nebo se zbavovat předsudků, odpovídá: „Možná bych mohla jmenovat i to téma nebinárnosti, trans a podobně. Před x lety mohla být moje první reakce ve stylu: co to je za blbost? Ale pak už jsem se samozřejmě snažila informovat a dozvědět co nejvíc. Je na každém z nás, abychom se o to snažili. Když je pak člověk informovaný, dává tím sám sobě prostor být více otevřený.“
Film Úsvit sleduje příběh těhotné lékařky Heleny, která přijíždí se svým manželem, ředitelem továrny do slovenského města Svit. Jeho úkolem je zde postavit nové město po vzoru baťovského Zlína. Plán je však narušen zneklidňujícím nálezem v areálu továrny, který donutí Helenu jednat a hledat pravdu.
Oscary nevyšly
Navzdory příznivým zahraničním ohlasům Úsvit nedostal od České filmové a televizní akademie (ČFTA) nominaci do oscarového klání o cenu za cizojazyčný snímek. „Mrzí mě to. Myslím, že by Úsvit měl šanci dostat se alespoň na shortlist. Připravovali jsme se na to, měli jsme domluvené časové sloty projekcí v Los Angeles. Přistupovali jsme k tomu velmi zodpovědně,“ popisuje herečka, která je taktéž členkou ČFTA jako držitelka Českého lva za herecký výkon ve filmu Všechno bude.
Když jde o výběr tuzemského nominanta na Oscary, měli by se podle Elišky Křenkové hlasující zamýšlet hlavně nad tím, jestli je téma a zpracování filmu současné a schopné obstát v mezinárodní konkurenci, jestli se zúčastnilo festivalu kategorie A nebo má dobré zahraniční recenze. „Prostě myslím, že by se perspektiva toho, jaký film půjde nebo nepůjde na Oscary měla změnit,“ uzavírá téma.
VIDEO: Drama z baťovského města se blíží. Úsvit láká na napětí i tíseň |
Před kamerou se Eliška Křenková pohybuje od roku 2006. O svém pohledu na herectví říká: „Nepotřebuju být středem pozornosti. Já sama za sebe. Samozřejmě chci, aby mé postavy lidi znali, aby je měli rádi, když je mají mít rádi nebo nesnášeli, když je mají nesnášet. Chci ale, aby mě znali skrze ty postavy a ne, aby se dívali na televizi nebo přišli do kina a místo postavy tam viděli mě. Z mého pohledu tohle není úkolem herečky.“
První roli na filmovém plátně měla Křenková ve filmu Rafťáci. Na to, jak si hledala svou cestu a místo v herecké branži v začátcích, vzpomíná takto: „My jsme byli z Rafťáků taková dobrá parta. Tereza Ramba, Vojta Kotek, Jirka Mádl. Terka pak začala hodně točit, já šla na konzervatoř, takže jsem měla s pár výjimkami takovou pauzu a Jirka s Vojtou už byli samozřejmě staří harcovníci. Naštěstí oba velice dobří kluci, dodnes jsou, kteří by nás rychle sundali, kdybychom se začali chovat nějak nafoukaně nebo mít nos nahoru. To mě hodně formovalo. A nemyslím si, že bych si na sobě někdy nějak extra ulítla.“
V rozhovoru pro pořad Rozstřel na iDNES.cz dále Eliška Křenková promluvila o tom, jaké je být hereckou koučkou, proč ráda fotí, zdali by někdy ráda herectví učila na konzervatoři či DAMU nebo proč by ji asi nemohli nabídnout účast ve Stardance.
