První knihu jste vydala, když vám bylo 39 let. Byla to ale opravdu první kniha, kterou jste napsala?
Ano i ne. Opravdu první knihu jsem totiž „vydala“ už, když mi bylo sedm. Krátké příběhy, které jsem i ilustrovala. Zpětně vidím, že to bylo jasná deklarace toho, že jsem chtěla být spisovatelkou, až vyrostu.
Což se taky stalo.
Ale trochu oklikou. Během dospívání se mi změnily ambice. Začala jsem se víc zajímat o zahraniční a bezpečnostní politiku. Tak jsem se přihlásila na politologii a přemýšlela, jestli se vydám cestou akademičky, nebo novinářky. Nakonec jsem ale skončila u švédských tajných služeb, pracovala jsem pro takovou „švédskou FBI“. Psaní mi zůstalo jen jako koníček. Nikdy jsem žádný příběh nedokončila.
Potřebuju pracovat intuitivně. Podle toho, jak se cítím. Když poznám, že mí hrdinové chtějí odejít, nechám je. Když se budou chtít vrátit, taky je nechám. Určitě se ale hlavního hrdiny Augusta nevzdám v nejbližších letech.
