RECENZE: Miroslav Hanuš rozpitval Stalina, aby Putin viděl, co ho čeká

Smrt Stalina a boj jeho pohrobků o moc inspirovaly Miroslava Hanuše k vlastní tragikomické hře, kterou zrežíroval v kladenském divadle. Populární herec a divadelní tvůrce se tak s pomocí historické paralely po svém vypořádal s Putinem.

Ukažte spodky, soudruzi! rozkáže Stalin své ekipě, a tak postupně Berija, Chruščov, Malenkov a další stahují kalhoty a dokazují svému vůdci, že je mají čisté. Jedna z úvodních scén aktuální premiéry Městského divadla Kladno docela hezky vypovídá o novince, kterou zde zrežíroval známý herec a divadelní tvůrce Miroslav Hanuš.

Pod názvem Stalinův poslední western se totiž vypořádal s Putinovou paranoiou vedoucí mimo jiné k válce na Ukrajině. Jako předobraz mu posloužily poslední dny Stalina, které ukázaly tohoto velkého diktátora v dost tragikomickém světle.

Situaci, kdy jeden z nejmocnějších a nejobávanějších mužů světa leží zcela paralyzovaný na koberci a jeho druhové se místo shánění urgentní lékařské pomoci dohadují, jak si porcovat moc, už vyjádřil snímek Ztratili jsme Stalina.

Hanuš ovšem šel na stejné téma po svém a z relativně těžké látky vytvořil funkční a zábavnou tragikomedii. Z historických materiálů vykreslujících neskutečně napjatou atmosféru v sovětské věrchušce totiž vedle historických faktů dokázal vyzobat i zajímavé detaily, které pomáhají představení odlehčit.

Chruščov tak míří na Kuncevskou daču v pyžamu, Stalin před smrtí mistruje dirigenty, aby hráli dle „jeho“ not, Molotov se snaží nepohněvat manželku, která, ač se právě vrátila ze Sibiře, lituje smrti svého vůdce. A když z USA dorazí nejmodernější plicní ventilátor, nelze jej kvůli rozdílnému napětí zapojit.

Celá sestava Stalinových pobočníků je zde vlastně skvělým studijním materiálem lidské zvrácenosti, malosti či strachu. Na Kladně se takto do své figurky s gustem pustil Lukáš Pečenka: Beriju vykreslil jako úlisného, ohebného a zdánlivého ňoumu, který si však jde tvrdě za svým cílem.

Ústřední postavu Stalina potřebným charizmatem i přes všechny ty stažené kalhoty a nohy v lavoru obdařil Miroslav Večerka. Hanušovi se ale daří pevně v otěžích držet celou sestavu herců, a to i v momentech, které by mohly svádět k přízemní řachandě – tedy furiantské přenášení Stalinova těla po dače či jeho symbolická pitva.

Za prvoplánovým smíchem se totiž ukrývá škleb všem tyranům a natažené prsty strouhající pomyslnou „mrkvičku“: Jdete přes mrtvoly? Tak tady to máte i s účty.

Jak jinak chápat symbolickou scénu, kdy Chruščov, Brežněv či maršál Žukov nesou Stalinovo tělo a i v procesí se jeden s druhým dohadují, co bude dál? Postavy během cesty mění směr i pořadí, a tak se Stalinovo tělo trhá (stejně jako jeho pochybný odkaz) na kousky, které tito nezvedenci opět chaoticky skládají do bizarních tvarů.

Stalinův poslední western

75 %

Městské divadlo Kladno

režie: Miroslav Hanuš

hrají: Miroslav Večerka, Kristina Sitková, Lenka Zbranková, Barbora Hron Vovsíková, Tomáš V. Hron, Lukáš Pečenka, Jiří Š. Hájek, Jakub Hubert, Kryštof Dvořáček, Michael Vykus, Michal Kuboušek, Jana Rambousková

I přes zdánlivý kabaret ale diváka mrazí. „Nechte zastřelit všechny, kteří se mnou chodili do druhé třídy.“ Podobné věty vkládá autor svým hrdinům do úst, aby v účinné zkratce vykreslil hrůzu tísnivé doby tehdejších čistek.

Hanuš si dovolil ještě paralelu na dnešní dobu, kdy do děje zasadil mladého Putina. I když tomu skutečnému muselo být v době Stalinovy smrti sotva půl roku, podařilo se díky tomu dodat večeru mrazivou pointu.

Stalinův poslední western zaujme ještě živou hudbou v podání klavíristky Jany Rambouskové, jejíž postava prochází celým příběhem nezávisle na čase a prostoru. I díky jejímu přednesu vznešeného Čajkovského díla dostává pinožení aparátčíků správnou pitoresknost.

Bude zajímavé sledovat, jak se takovému kusu bude na kladenské scéně dařit. A taktéž, kdy se Hanušovy hry chopí větší soubor.