RECENZE: Nejlepší klub v Praze? Climax vás vtáhne do temnoty koutů i duše

Hutnou atmosféru přeplněného klubu podařeně nasimulovala divadelní novinka Climax. Spolek Pomezí tak láká na další specifickou imerzivní inscenaci, kde se divák může libovolně pohybovat po scéně.

Už když stoupáte po potemnělých schodech, doléhá k vašim uším dunivá hudba. Odložit v šatně, nechat si natisknout razítko na ruku a hurá do víru dění. Osmnáct už bylo? ptá se rutinně barman. Rutinně, ale důrazně; spolu se zdejším štamgastem totiž následně spustí historku o nezletilé dívce, co se tu v neděli tak zřídila, že ji museli probrat, doprovodit a ještě koupit jízdenku domů. Ona totiž ani nebyla z Prahy! A kdo teď jako zatáhne její útratu a i tu jízdenku, že jo?

Mimochodem, tam jak stojíte, tam všude zvracela.

Pražský divadelní spolek Pomezí připravil do prázdného domu v ulici Za Poříčskou branou novinku nazvanou Climax. Opět se jedná o imerzivní představení, kdy se divák stává součástí děje a může si (v rámci mezí) dělat co chce. Tančit. Sedět. Postávat na baru. Sledovat jednoho konkrétního herce. Jen tak bloumat. A nebo třeba odejít.

Climax je totiž název fiktivního klubu (patrně inspirace stejnojmenným dílem romantického skandalisty Gaspara Noého), který tvůrci Pomezí naaranžovali v polovině jednoho patra svého domu. Divák se tak během večera může pohybovat v šesti místnostech. Plus skutečně stylové (ale jen stylizované!) záchody. Za scénografii předchozího kusu Musí se žít si tvůrci odnesli Cenu divadelní kritiky. A překonávají se i tentokrát. Tereza Gsöllhoferová a Eva Justichová si o tuto cenu znovu říkají, protože vytvořily působivý, vtipný i funkční interiér s neony, kouřem, dekadentními doplňky i záchodem na tripu.

Mezi diváky se v nacpaném klubu tentokrát tísní šestice herců. Nejznámější tváří je jednoznačně Jindřiška Dudziaková, nyní už pevná součást hereckého ansámblu Činohry Národního divadla, která na sebe právě v produkci Pomezí poprvé výrazně upozornila.

RECENZE: Zaplivané bary, prokouřené opony. Pomezí vzdalo hold Lynchovi

Šestice herců v Climaxu komunikuje s diváky mnohem více, než jsme byli v předchozích dílech zvyklí. Jedná se ale většinou o nevázanou konverzaci, která má pomoci nabudit bezprostřednost návštěvníků klubu. Pokud se ovšem dají herci do řeči mezi sebou navzájem, diváci zbystří – jenom tak totiž mohou postřehnout úlomky děje, či drobné střípky odhalující povahy a minulost jednotlivých postav.

Climax

65 %

Pomezí

režie: Lukáš Brychta

hrají: Jindřiška Dudziaková, Nikolas Ferenc, Lucie Hrzalová, Jakub Jelínek, Marie Machová, Jakub Müller

Láska, sex, drogy, nechtěné těhotenství, rozchody, traumata z dětství i školy. Tým okolo režiséra Lukáše Brychty tentokrát vsadil na klasické problémy mladých na „pomezí“ mezi dětstvím a dospělostí. Ač jsou výkony některých herců skutečně přesvědčivé (nejvíce svou autenticitou zaujme Jakub Jelínek), Climaxu tentokrát schází to, čím diváky předchozí imerzivní počiny magnetizovaly.

Ve starších dílech Pomezí, Pozvání, ale i Domu v jabloních či zmíněném Musí se žít sice nebylo v lidských silách během jednoho večera podchytit celý děj či komplexnost všech postav. Všechny tyto kusy ale spojovala jistá nevyslovitelná přitažlivost, pocit čehosi hlubšího za oponou. V případě Climaxu se však nezdá, že by zde bylo něco více než jen klasické pinožení mladých z malého do velkého světa.

Díky originálnímu nápadu, jeho provedení a skvělé scénografii ale i Climax nabízí nevšední divadelní zážitek, za kterým stojí spoustu práce.