RECENZE: Na Vinohradech září Daniela Kolářová v hipísácké kocovině

Divadlo na Vinohradech uvádí hru Poslední z Haussmanů, ve které se v hlavní roli jako stárnoucí hipísačka představila Daniela Kolářová. Původně britská hra se v lehkém duchu zabývá těžkým mezigeneračním tématem a rodinnými vztahy.

Daniela Kolářová a Ondřej Brousek ve hře září. | foto: Divadlo na Vinohradech

Poslední z Haussmanů v režii Petra Kracika předně zaujme hereckým obsazením. V roli umírající hipísačky Judy exceluje Daniela Kolářová, stejně zdatně jí sekundují Ondřej Brousek jako její syn Nick či Simona Postlerová v roli neurotické Libby.

Aktuální britský hit se k českým divákům dostává brzy po své premiéře v Londýně. Prvotina Stephena Beresforda zaujala svou přímočarostí a odkazy na Čechovův Višňový sad. Přenese do sídla nonkonformní rodiny Haussmanů, jejíž styl udává zestárlá volnomyšlenkářka Judy. Na stará kolena by ráda dožila ve společnosti svých dětí, na těch se však příliš podepsala nespoutaná výchova.

Libby si není schopná najít dlouhodobější vztah, válčí s pubertální dcerou a stíhají ji finanční problémy, které by ráda řešila prodejem společného domu. Rozervaný homosexuál Nick má za sebou bouřlivý život okořeněný drogovou závislostí, na všechny své problémy má proto jen dvě řešení, skleničku ginu či útěk kdovíkam.

Poslední z Haussmanů

60 %

Divadlo na Vinohradech

premiéra 21. února 2014

režie: Petr Kracik

hrají: Daniela Kolářová, Ondřej Brousek, Simona Postlerová, Svatopluk Skopal, Ondřej Rychlý, Sabina Rojková

Po dějové stránce toho hra příliš nabídnout nemůže, zbývající vedlejší postavy v podstatě stále pouze přicházejí a zase někam odcházejí. Role tajemného mladíka Daniela nemá pro děj v podstatě žádný význam.

Statická scéna však dává o to víc vyniknout ústřední trojici. Postlerová dobře lavíruje mezi nejistou dcerou a zodpovědnou matkou. Brousek se do role útlocitného gaye vžívá v každém pohybu. A konečně úctyhodný výkon předvádí Daniela Kolářová. "Rozum je možná král, ale tělo je republika," pronese nakrucujíc se nad vonnými tyčinkami a divák uvažuje, jak by asi dnes vypadala Janis Joplin, kdyby přežila pověstnou sedmadvacítku.

Komediální charakter hry podtrhují narážky na východní nauky, nad domem se třepetají modlitební praporky, nechybí buddhistické zákoutí. O sexu se mluví otevřeně, hranice nejsou ani ve sprosté mluvě, která plyne z úst přirozeně jako dým cigaret. Poslední z Haussmanů sice řeší těžké mezigenerační téma, zůstává však lehkou hrou, na kterou se jde hlavně kvůli výkonu protagonistů.