V kině se během projekce náhle přetrhne páska. Co teď? Poslat diváky domů? Kdepak, ke slovu se dere temperamentní biletářka. Stejnojmenné Goldflamovo monodrama se dočkalo nového zpracování. Pražské Studio DVA je v sobotu uvede na své Malé scéně v režii Adama Krause.
V roli biletářky, která technickou nehodu využije, aby na sebe mohla strhnout pozornost, se představí jeho matka, herečka Jana Krausová. „Abychom si to spolu užili,“ směřuje populární herečka své přání směrem k publiku a blížící se premiéře. Krausová, která je známá i jako výtvarnice, měla vedle hlavní role na starosti i celkový výtvarný koncept novinky prezentované jako „one woman show“.
Můžete přiblížit svou roli?
Moje Bobina je taková chudinka. Je to člověk v hloubce nešťastný a opuštěný. Trpí pocitem osamění, tak si ukradne příležitost být s lidmi, co ji musí poslouchat.
Co vás osobně na Biletářce oslovilo, že jste se rozhodla tuto roli přijmout?
Hlavním důvodem byla možnost potkat se po čase opět s Adamem.
Není to poprvé, co hrajete v režii vašeho syna. Je pro vás taková práce přesto něčím specifická?
Je to specifické tvarem monodramatu. Nejen pro mě, ale i pro něj. Hra nemá kontinuální děj, jsou to jen představy a fikce hlavní hrdinky. Není to jednoduché ani pro jednoho z nás. Musíme hledat, jak obsah její hlavy posunout k divákovi.
Považujete pak obecně ve vztahu režisér versus herec rodinné vazby za výhodu, nebo nevýhodu?
Pracovat se synem je pro mě výhoda. Dovolí si ke mně určitě víc, ale samozřejmě, že ta spolupráce je úplně jiná. Máme naštěstí podobné vnímání humoru a vůbec celé práce.
Natáčení seriálů je masokombinát. Ve Zlaté labuti naštěstí nehraju, říká Dlouhý |
Jak jste již naznačila, Biletářka je monodrama. Jak tento žánr vnímáte jako herečka? Je těžší na přípravu?
Je to úplně jiná disciplína. Na jevišti jste sám a nemáte se o koho opřít. Když hrajete ve dvou, tak vycházíte především ze svého protějšku. Kdežto zde musíte být vy tím hnacím motorem děje. U mé postavy je to složitější ještě v tom, že Bobina je trochu „vychýlená“, takže se u ní nálady velmi rychle střídají. Od ohrožení až po potřebu diváky pobavit či ovládnout. Jsou tam i momenty, kdy se zasní do své představy a je vidět, že by chtěla zažít v životě ještě něco více.
Jaké máte další herecké plány pro tento rok?
Mám před sebou natáčení seriálu podle francouzského vzoru ze zákulisí filmové produkce. Ale jinak především divadlo. Teď myslím nejen Biletářku, ale i naše starší představení s Karlem Rodenem, která hrajeme nejen v divadle Studio DVA a na jeho Malé scéně v Praze, ale i na zájezdech po celé republice. Nic dalšího po Biletářce zatím nechystám, dává mi totiž dost zabrat.
A co plány v jiném uměleckém oboru?
Ano, velmi ráda bych si vyšetřila zase čas na výtvarno, ale to si říkám každý rok.
