Národní divadlo: Stát jsem já (35 %)
Ještě hůře si docela překvapivě vedla letošní činoherní premiéra v režii renomovaného Jana Mikuláška, který ve Stavovském divadle uvedl text současného francouzského dramatika Vincenta Macaigneho. Představuje v něm nelítostný svět nedaleké budoucnosti, kdy se státy zhroutily a kdy vystrašení lidé čekají nového spasitele. Ovšem místo duchovního hledání tráví čas u pokleslých reality show a nechávají se ohlupovat politickými obchodníky s deštěm.
„Macaigne svůj protkal množstvím narážek, stvořil tak postmoderní mozaiku vibrující současnými problémy a reflektující obavy nejmladší generace. Jeho slova hodnotící dnešní dobu tnou do živého (...). Je až fascinující, jak Francouzův text souzní s emocemi, které po světě vyvolala pozdější křížová cesta Grety Thunbergové. Před příchodem pandemie jedno z hlavních témat světových webů i hospodských debat,“ všímá si naše recenze.
„Aktuálnost tématu a autorovy silné myšlenky ale automaticky neznačí, že máme před sebou dobrou hru. Případně hru tak dobrou, že utáhne prostor Stavovského divadla. Právě na tyto limity patrně tvůrci narazili. Stát jsem já totiž i přes provokativnost myšlenek, různorodé charaktery a množství dramatických situací především nudí,“ píše se dále. „ Pod textem se nepodařilo najít nic víc než apel, chybí jakékoli pnutí mezi postavami. Jen se střídají na jevišti, aby buď vedly sáhodlouhé monology, nebo na sebe křičely, střílely a klely.“