Pátek 28. února 2020, svátek má Lumír
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 28. února 2020 Lumír

RECENZE: Minimalistická, tmavá a studená Turandot v Národním uspává

  18:55aktualizováno  18:55
Nová inscenace Pucciniho Turandot v Národním divadle se chtěla vyhnout dekorativnímu napodobování Číny. Jenže k exotice nenabídla žádnou atraktivní alternativu.

Scéna z Pucciniho Turandot v Národním divadle | foto: Patrik Borecký

Vlastně nejzajímavější na nové inscenaci je průvodní studie v tištěném programu z pera dramaturga Ondřeje Hučína. O pradávných zdrojích příběhu Turandot, v nichž se údajně dají rozeznat dnes tolik aktuální témata genderové korektnosti, se spoustu faktů určitě dozví i pokročilý divák. Na jevišti Turandot nicméně není aktivistka hnutí MeeToo, která likviduje jednoho alfasamce za druhým. Škoda, mohla být aspoň legrace...

Giacomo Puccini: Turandot

Dirigent: Jaroslav Kyzlink

Režie: Zuzana Gilhuus

Národní divadlo Praha, premiéra 23. ledna 2020

Hodnocení­: 40 %

Režisérka Zuzana Gilhuus ve snaze vyhnout se jak okázale dekorativnímu napodobování Číny, tak aktualizaci, zvolila minimalistické pojetí a řeč symbolů. Jenže výsledkem je tmavá scenérie, v níž se pohybují postavy v tmavých kostýmech, jen občas proložených modrou či bílou.

Sólisté většinu času stojí vpředu na jevišti a dělají gesta, jaká člověk viděl už tisíckrát. Sbor je zpočátku umístěn do prohlubně, a zřejmě i v důsledku toho nejde jeho zvuk pořádně do hlediště. 

Když se nicméně v prvním jednání vynoří z propadliště tanečník hlavou dolů, člověk si pomyslí, copak z toho povstane? Že by koncepce? Nikoli, následují pouze ilustrativní prostocviky či pózování s dlouhými tyčemi jako pozadí pro zpívání, nikoli jako součást dramatu.

Kostýmy navrhnul přední slovenský návrhář Boris Hanečka, ale kromě toho, že většinou splývají s tmavým pozadím, tak jakoby patřily do jiné pohádky či opery - třeba o panu Broučkovi, jenž se ocitl na Měsíci mezi tamními fantaskními bytostmi. Zkrátka: kdo nechce hrát Turandot ve stylu Franka Zeffirelliho, musí vymyslet nějakou náhradu. Nestačí aranžovat minimalistické oživlé obrazy, ale bez obraznosti, protože to pak ústí do fádnosti.

Plamenomet, nikoli zapalovač

Hlavní otázkou přesto zůstává, proč Národní divadlo hraje Turandot, když pro ni nemá zpěváky. Omluvou nemůže být fakt, že obsadit dvě hlavní role - Turandot a Kalafa - není snadné ani pro světové scény, jak se mohli přesvědčit i návštěvníci kinopřenosů z Metropolitní opery, která Turandot naposled odvysílala loni v říjnu.

Fotogalerie

Příměry toho, co musí mít krutá čínská princezna v hrdle, mohou sahat od stříbrné trubky po plamenomet, a také je nutno s takovým nástrojem umět zacházet. A to je spíš rarita. I na jevišti Metropolitní se plnou parou víc vylo než zpívalo.

To Iveta Jiříková při premiéře v Národním divadle nevyla, ani nemohla, protože její hlas nemá žádnou sílu, spíš plnou parou pištěla, pořád stejně, protože nemá žádné zvukové rezervy, nemůže přidat na dynamice a dělat nějaký výraz či rozlišovat slova. Posluchačsky atraktivní to nebylo ani trochu.

Slova se moc nedala rozeznat ani ve zpěvu Michala Lehotského coby Kalafa. Ale to by člověk už asi chtěl příliš. Není zdaleka prvním ani posledním představitelem této role, který prostě jde za jediným cílem: dostat ze sebe vší silou co nejrobustnější tóny a vyřvat i slavný závěr árie Nessun dorma. Jenže i když Turandot se svými disharmoniemi působí možná krapet dekandentně, pořád je to italská opera, k níž odjakživa patřila kromě síly i lehkost, krása a kultivovanost.

Turandot v Národním divadle oblékl návrhář slovenské prezidentky

Relativně lépe se divadlům obsazuje lyrická postava oddané otrokyně Liù, ovšem soprán Alžběty Poláčkové působil jakoby řídce a bezbarvě. Ještě nejlepší dojem zanechalo ministerské trio Ping-Pang-Pong v podání Jiřího Brücklera, Richarda Samka a Josefa Moravce.

Tato Turandot není povedená ani hudebně. Divadlo v podkladech k inscenaci píše o mistrovském Pucciniho hudebním jazyku, ozdobeném mnoha „výstředními“ prvky – od orientálních parafrází přes brutální zvuk orchestru disonantní harmonie až po divoce komplikované sborové a ansámblové scény. Jenže toho „výstředního“, brutálního, barvitého (samozřejmě ve výrazovém slova smyslu) ve hře orchestru pod taktovkou Jaroslava Kyzlinka moc nebylo, zvuk prostě plynul od prvních taktů tak nějak pokojně, nevzrušivě, na jedné poklidné hladině. Svým způsobem to korespondovalo s černošedivým děním na jevišti. A spolehlivě uspávalo.

  • Nejčtenější

RECENZE: Kdo loví V síti? Nejen rodiče by měli kina vyprodat

O zneužívání dětí na internetu se obecně ví, ale jiná věc je vidět sexuální lovce a jejich nechutné léčky na vlastní...

RECENZE: (Ne)obyčejný chlápek Ozzy Osbourne se loučí se světem

Několikrát už ho málem pohřbili, ale znovu se z té rakve vydrápal a natočil další desku. Ozzy Osbourne je archetyp,...

RECENZE: Kéž by Zrádcům příslib první epizody vydržel až do finále

Šestidílná premiérová minisérie Zrádci, kterou Česká televize nasazuje na nedělní večery, se od běžných kriminálek liší...

Pád letadla i nepokoje. Podívejte se na nominované snímky World Press Photo

Šanci na prestižní ocenění World Press Photo má letos snímek truchlících pozůstalých po obětech pádu letu ET302,...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Herectví se dobře kombinuje s mateřstvím, řekla Tereza Ramba v Rozstřelu

Tereza Ramba procestovala kus světa, napsala knihu DobroDruhům a v sobotu 7. března možná získá svého prvního Českého...

Premium

Která auta jsou skutečně bezpečná? Crash testy versus realita

Setkáváme se s názory, že auta jsou navrhována tak, aby dosáhla dobrých výsledků v nárazových testech. Díky Folksamu...

Premium

Trend u rozvodů: čím dál více dětí končí ve střídavé péči

Neustálé pendlování mezi dvěma domácnostmi dětem škodí, varují odborníci. Ve střídavé péči je v Česku stále více dětí....

Premium

Když je střílečka povinná. Hraju hry a platí mě za to, říká člen týmu Brute

Má k dispozici fitness trenéra, mentálního kouče, psychologa a ve škole individuální studijní plán. Tedy servis...

  • Další z rubriky

Stovky věrných na telefonu. S internetem zatím divadlo pouze koketuje

Divadlo je nejživější ze všech druhů umění. Dokáže však plně využít výhod internetu jako hudba a film? A jak se mu u...

Kdo a co je Švejk? Tři pohledy na Haškova hrdinu zazní česky i německy

Kdo a co je Švejk? Co znamená pro nás a co pro zbytek světa? A co pro zbytek světa znamenáme my? Řadu otázek si klade...

Šatna dirigenta. Ve Falešné notě chystáme pár schválností, slíbil Finger

Představení Falešná nota zavede diváky do šatny známého dirigenta. V neobvyklém setkání se v malém pražském Divadle v...

Tančí o vnitřní prázdnotě, kterou přebíjíme hromaděním věcí a zážitků

Čím více máme, tím méně máme. Výmluvný citát zvolila jako podtitul svého nejnovějšího představení performerka a...

V těhotenství nepodceňujte pravidelné měření krevního tlaku
V těhotenství nepodceňujte pravidelné měření krevního tlaku

Řada žen zažívá během těhotenství pohodu a jedinou starostí je pro ně výbavička pro miminko a přibývání na váze. Bohužel ne všechny nastávající maminky mají takové štěstí. Některé musí čelit nepříjemným zdravotním potížím kvůli vysokému nebo nízkému krevnímu tlaku, a čekání na miminko si tak moc neužívají.

Najdete na iDNES.cz