Svět korábů silnic - „amerik“. Tak se říká těm velkým hranatým a těžkým autům. Pro někoho jsou ztělesněním amerického snu a emblematickým produktem Spojených států v době jejich velké globální síly.
Lehečka propadl produkci automobilky General Motors a jejím značkám Chevrolet, Buick, Oldsmobile, Pontiac... Miluje auta, jež váží téměř dvě tuny, mají motory s obsahem více než šest litrů a jejich spotřeba přesahuje i třicet litrů benzinu na sto kilometrů.
 |
Takových aut vlastní Lehečka šestnáct. Spolu s kamarády z klubu sběratelů těchto autoveteránů „ameriky“ také opravuje a kompletně renovuje.
„Servisovaných aut nám prošlo rukama asi 250. Kompletních renovací od nálezového stavu vraku po auto k nerozeznání od nového jsme dělali zatím sedm,“ vypočítává pětačtyřicetiletý muž.
Jeho snem je otevřít jednou ve Stonařově - kde se už nyní jeho renovační servis amerických autoveteránů nachází na příhodném místě u mezinárodní silnice na Vídeň - autoservis v pravém US stylu, včetně americké vlajky.
Opravitelná ta auta budou i za padesát let
Na starých „amerikách“ ho v kostce fascinuje základní věc: jsou opravitelné a neobsahují mikroelektroniku.
„Když jsou ty staré americké těžké krabicoidy mechanicky dobře vyladěné, jsou díky chybějící mikroelektronice naprosto spolehlivé. Jsou to auta, která nebrzdí tak, jak jsme dnes zvyklí, nezatáčí jako současná auta, hrozně žerou a na silnicích si jich každý všimne. Jsou to mastodonti a právě proto je máme rádi - pro požitek z klidné jízdy. Osobně mám nejradši hranaté fullsize krabicoidy ze sedmdesátých let. Auta z devadesátek jsou už pro mě nová. To už mě tolik neoslovuje,“ líčí Lehečka.
K lásce k amerikám ho přivedl kamarád Petr Pelech, který provozuje Automuzeum Pelechov v Luštěnicích u Mladé Boleslavi. „Ten mě do toho před patnácti lety uvrtal a já jsem od té doby nemocný,“ směje se Lehečka.
Spolu s přáteli ameriky vyhledávají v inzerátech, nechávají dovážet z USA či je třeba nacházejí i náhodou. „Mojí doménou jsou karosářské práce. Baví mě auto sehnat, najít někde v kopřivách, dotáhnout ho do dílny, karoserii rozřezat, opískovat a udělat ji jako novou,“ líčí Lehečka.
Ačkoli původní profesí je zámečník, práci automechanika se naučil od kamarádů veteranistů. „Dvakrát tu práci zkazíte a potřetí už se vám podaří,“ vzpomíná.
V partě fanoušků amerik se někteří Lehečkovi kolegové specializují třeba na brzdy, další na čalounění nebo lakýrnické práce. „Je úžasné, že ta auta mají dnes za sebou 50 let, jsou opravitelná a za dalších 50 let pořád budou opravitelná,“ věří.
U amerických aut je všechno jiné, i třeba závity
Kompletní renovace auta ze stavu rozpadajícího se vraku trvá rok. „Ameriky mají většinou automatické převodovky a ty se zpravidla musí generálkovat. Ostatní věci se dají opravit,“ líčí Lehečka.
Nostalgicky ho mrzí, že doba, kdy vznikaly ameriky, je definitivně pryč. „Lákavá na tom ale byla už od začátku ta nedostupnost. Na ameriky tady nebyly náhradní díly, všude jsou tam místo metrických závitů závity Whitworthovy, nepasovaly na to žádné naše klíče. Všechno to bylo zvláštní a zdálo se nám neopravitelné. V tom to je krásné: když pak auto po měsících práce poprvé nastartuješ, motor si začne bublat, máš z toho husinu a říkáš si: Ono to pojede. A pak se těšíš, až se s tím autem pojedeš na první sraz ukázat kamarádům,“ popisuje Lehečka.
Spojené státy jsou zemí, která ho nepřestává fascinovat svým patriotismem. Považuje ji i dnes za nejbezpečnější oblast světa.
Napjatě sledoval americké volby. „Fandil jsem Trumpovi. Celý život podnikal, s finanční gramotností je na tom jinde než Biden. Chce oživit Detroit, kde není práce, protože tam zkrachovaly všechny automobilky,“ říká Vlastimil Lehečka.
