„Když jsem ho objevil, řekl jsem manželce, že potřebuji půjčit peníze na dvoumístný kabriolet. Už se viděla, jak v něm jedeme na nedělní výlet. Když jsem pak vůz přivezl, oči se jí rozšířily do divných tvarů,“ líčí pobaveně sběratel.
Své ženě nelhal. Vůz opravdu nemá střechu a je dvoumístný. Jenže jeho paní zřejmě čekala jiný stroj než letecký naviják Herkules III z padesátých let.
„Roztahoval na letištích plachťáky, pohybuje se vlastní silou, řídí se přes zadní nápravu jako vysokozdvižný vozík. Je to jeden z plechových kousků, pak začali dělat laminátové karoserie,“ vysvětluje Prosecký.
Vůz s číslem 337 sloužil na letišti v brněnských Medlánkách. „Před několika roky mi kamarád řekl, že to budou prodávat. Ale tehdy byla cena moc vysoko, to jsem neakceptoval. Dal jsem nějakou nabídku, a přestože měli možnost to na díly prodat dráž, nechali to nakonec mně, abych stroj udržel pohromadě,“ popisuje, jak k červenobílému Herkulovi přišel.
Když František Prosecký zvedne kapotu motoru, úplně roztává. „To je nádhera! Takový se dával do Tatry 108. Dieselový, vzduchem chlazený motor, osm válců, deset litrů objem, šlape jako hodinky,“ usmívá se. „Ten samý motor mám v Tatře 128, se kterou jezdím po srazech,“ dodává jedním dechem.
Většina produkce mířila do Sovětského svazu
Bystřickému sběrateli tluče pod pruhovaným tričkem tatrovácké srdce. Sbírá prakticky všechno, co souvisí se slavnou kopřivnickou značkou: bicykly, dětské plastové náklaďáky, odznáčky i šicí stroje...
Loni se ve velkém rozhovoru pro MF DNES Prosecký dušoval, že už do baráku další vozy nechce. A že kdyby se něco naskytlo, tak už by postupoval jen výměnným způsobem, nabídl by svoje nevystavené vozy jiných značek, které parkuje v pronajatých garážích.
Jak byl nyní zásadový? „Prodal jsem přívěsný vozík, ten musel pryč,“ zmínil.
Samohybný naviják pro vlekání kluzáků Herkules III je továrním výrobkem Moravanu Otrokovice, sériová výroba začala v roce 1957. „Naviják byl vyvíjen podle návrhu Jaroslava Dobrovolského a požadavků plachtařů od poloviny padesátých let,“ píše se na webu Vojenského historického ústavu. Jeho letecké muzeum jednoho Herkula vlastní.
Kolik se jich dochovalo celkem?
„Vím o jednom letišti, kde jej dosud používají, pak jej má určitě právě Letecké muzeum Kbely. Před lety jsem stejný kus mámil z Křižanova, nicméně nevím, jestli jej ještě mají. Také se objevil ve Šťěpánovicích u Tišnova jako rozbitý, ale ten jsem nezískal,“ říká Prosecký.
Podle Vojenského historického ústavu bylo vyrobeno celkem 522 kusů těchto navijáků, z toho 359 jich bylo dodáno do Sovětského svazu, další šly do jiných zemí. V Československu sloužily hlavně aeroklubům pod hlavičkou Svazarmu.
Novinka ve sbírce bude při srazech startovat auta
A František Prosecký už spřádá plány na to, jak jej zrenovuje. „Vyspravil jsem na něm brzdy, abychom se mohli projet po dvorku, teď na něm budu po chvilkách pracovat. Mechanika je funkční, teď tomu budu muset udělat kabát, aby se dal vystavit,“ plánuje.
To ovšem zabere ještě spoustu hodin práce. „Momentálně je na druhém až třetím místě, nejdřív musím dokončit sousedův tahač, aby byl do září hotov,“ vysvětluje tento malíř-natěrač, jenž si většinu práce na veteránech dělá sám.
„Tatravirus“ se po Bystřici a okolí šíří rychleji než obávaný koronavirus. „Býval jsem sám, ale už je nás v okolí zasaženo víc. Soused sbíral staré motorky. Časem zatoužil po svém náklaďáku. Jakmile jsem nastartoval na jaře svoji Tatru 128, nevydržel. Rok na náklaďáku děláme, začínáme laky,“ ukazuje na sousední vůz pod přístřeškem.
Pro svého Herkula už vymyslel i využití. „Když se zvedne prstýnek kabiny či prostoru pro obsluhu, má tam červené a zelené signalizační světlo. Postavíme jej za křižovatku a budeme tak při srpnovém srazu startovat auta,“ přemítá. Pro letošek to však určitě nestihne. Tradiční memoriál svého otce naplánoval na 8. srpna.
Po nucené pauze už je také otevřené bystřické Depozit - Muzeum v bývalém lihovaru. „V červnu je otevřeno o víkendech, o prázdninách každý den,“ zve Prosecký na prohlídku.
Zájemci uvidí také další novinku. „Jeden ze svých tří šicích strojů značky Tatra jsem obětoval, aby z něj vznikl model Tatry 11,“ ukazuje sběratel na raritu, umístěnou hned vedle kočárku, v němž se v populárním seriálu Četnické humoresky vozila dvojčata vrchního strážmistra Karla Arazíma.
