V čele havlíčkobrodského podniku začleněného do švýcarsko-německé skupiny Schiesser stojí už dvanáct let Petr Nobst. „Když připravujeme plány pro rok 2021, porovnáváme je s rokem 2019. Rok 2020 není srovnatelný s žádným rokem před tím a věřím, že s žádným rokem potom,“ říká v rozhovoru.
Petr Nobst
|
Letošek jako by neexistoval?
Opravdu to tak je. Je to nejjednodušší cesta. Jakmile začneme porovnávat s něčím letošní rok, který ovlivnil koronavirus, uzavření provozů, dotace a nedotace, masivní ošetřovné, jsme v číslech ztraceni. Z toho se absolutně nedá nijak vycházet. Letošní rok v tomto ohledu skutečně neexistuje.
Příští rok už by mohl být lepší?
Pořád si myslím, že to letošní období celý svět i naši společnost změní. Ale pokud už nebudou všechna tato omezení, nouzové stavy, podpory státu a lidi se budou chovat zodpovědně a normálně, bude ten rok už normální.
I textilní výroby se výrazně dotkla nejrůznější omezení?
Nejsme vůbec tak zasaženi jako turismus, letecká doprava nebo gastronomie. Nejsme závislí na módních značkách. Vyrábíme spodní prádlo, které člověk potřebuje neustále, a pyžama, kterých se v době nemocí spotřebuje ještě víc. Ale hodně nás ovlivnily okolnosti, které epidemii provázely.
Zkuste to tedy trochu popsat. Co konkrétně jste letos zažívali?
V březnu přišel covid, takže jsme v půlce měsíce začali předělávat linky na výrobu roušek. Kompletně jsme do konce března zastavili výrobu všeho ostatního. Zavřely se hranice. Protože ušité látky jsme brali z našich kooperací na Slovensku, v Srbsku, Albánii a Makedonii, nemohli jsme je přivézt a museli jsme si je začít šít u nás. Přestavěli jsme kvůli tomu celou výrobu. Šili jsme roušky pro region, pro stát i na export do Německa. Oni si dodávali materiál, my jsme je tu kompletovali.
Ano. Roušky pro nemocnici i pro region udělaly na jaře Pleasu jméno a i firmě asi hodně pomohly, že?
Prakticky nám zachránily dva a půl měsíce. Výroba úpletů stála. Na roušku nepotřebujete tolik materiálu, takže jsme na ně spotřebovávali to, co jsme měli naskladněné. Půlka firmy stála a druhá půlka na ni dělala. Zní to hloupě, ale je to tak. Hodně nám v té době pomohly zakázky od státu i ze zahraničí. Ale i tak jsme museli v březnu, dubnu a květnu čerpat pomoc z programu Antivirus.
Kolik roušek jste celkem ušili?
Bylo jich něco přes jeden milion. Přibližně 300 tisíc jich skončilo v Česku, 700 tisíc jsme odvezli do Německa.
 |
Proč jste se do nich pustili s takovou vervou?
Lidé si je začali šít doma, roušky nikde nebyly. A tak jsme je nejdřív vyrobili pro naše zaměstnance. Pak se ozvala havlíčkobrodská nemocnice, jestli bychom neudělali něco i pro ni. Po ní přišlo město, které je rozdávalo lidem. A pak další firmy až jsme šili pro celý region, pro ministerstvo zdravotnictví i pro Německo. (úsměv)
Pleas se specializuje hlavně na úplet, spodní prádlo, pyžama. A najednou roušky. Vždyť to je něco úplně jiného…
Když nás v březnu nemocnice ohledně roušek poptala, do té doby jsme nikdy nic takového nevyráběli. Během jediného dne jsme pro ně vyrobili první prototyp. Druhý den jsme měli další a do konce toho týdne jsme jim nabídli tři různé varianty. Z nemocnice si je pak přímo odsouhlasili. Ono se to může zdát banální, ale u roušek definujete šířku, výšku, vrstvy, materiál, délku provázků, jsou verze s gumičkami... Nakonec jsme vymysleli a začali vyrábět asi dvanáct typů roušek. Pak přišla zakázka z Německa, kam chtěli respirátory FFP2. Ty jsme vyráběli z jejich materiálu, který si dodali. A naše pracovnice musely při výrobě dělat v ochranných rukavicích. Na všechno jsme museli velice spěchat, byly to rychlé zakázky, které musely být hned hotové.
Jaké bylo léto? To se situace zklidnila…
Svět se během chvíle otočil. Najednou bylo roušek dost. Všichni řekli, že už se nebudou prodávat. Než se rozjela zase původní výroba úpletu, chvíli to trvalo. A když ta konečně naběhla, přišla druhá vlna covidu a zase se všechno zastavuje.
To jsou pořádné vlny…
Ony jsou v našem oboru vlny každý rok. Jenže to bývají takové české kopce. Rok 2020 jsou pro nás Alpy. Doufám, že se příští rok zase vrátíme zpět do Čech a budeme mít ve výrobě ideálně takovou mírnější Vysočinu. Děkuji, ale Alpy už nechci. (smích)
Roušky jste vlastně přestali úplně vyrábět, byl to jen chvilkový trend. Nehodilo by se je produkovat déle? Třeba i teď?
My vyrábíme podle toho, co kdo chce. Neděláme na sklad. Roušky, které jsme na jaře vyráběli, jsme měli pro náš obchod a zákazníky, kteří je v té době chtěli. A v květnu jako když utne, všechno tohle skončilo. V současné době po rouškách poptávka už není. Mezi lidmi je roušek spousta ještě z první vlny, jsou velké zásoby jednorázových lisovaných roušek, u kterých není skoro žádná manuální práce. Poptávka po rouškách je dnes nulová.
Takže jste se vrátili ke standardní výrobě?
Jedeme standardní výrobu. Ale i zde jsme ovlivněni tím, co chce zákazník. V srpnu se zákazníci těšili na vánoční trh, takže objednávali a my jim to teď budeme dodávat. Jenomže se epidemie rozšířila, zákazníci se začali bát, jak bude vánoční trh vypadat, a objednávky zastavují. Na sklonku léta se začal prodej pěkně rozjíždět, ale teď už zase jde dolů. Uvidíme, kam až se dostane, jestli zas nepřijde nějaké další omezení. Kolegové v Německu to počítali a původní odhady měli úplně jiné.
Povězte, jaké?
Předpovídali, že v červnu se skoro ještě nebude prodávat, v červenci se dostaneme na 30 až 50 procent obvyklé produkce, v srpnu na 50 až 70. Jenže nakonec to bylo tak, že už v červenci byl prodej na 80 procentech a v srpnu na 90 procentech. Zákazníci se na uvolnění opatření těšili. A teď jdou zase zpět k tomu, že poptávka klesá. Jak hluboké to alpské údolí bude tentokrát, teprve uvidíme.
Takže klesá i výroba?
Samozřejmě. Kdybyste se zeptal před měsícem, řeknu vám, že potřebujeme X lidí navíc, že nestíháme. Všichni měli prázdné krámy a chtěli zásobit. Teď už jedeme běžným tempem a posily nepotřebujeme. Ale ty výkyvy jsou letos obrovské. Když to zlehčím, jeden den bychom potřebovali ve firmě 200 lidí, druhý den 20. A to je přece nesmysl, musíme to vyrovnat.
Vypadá to na hodně stresové období, že?
Je toho dost. A do toho přijdou zavřené školy a ošetřovné, karantény, všechno možné. Najednou potřebujete lidi a nemáte je kde vzít. Když pak přijdou, nebude pro ně práce. Ale to je klasický výrobní stres. Standardní, akorát letos trošku větší. (smích) A to je jen výroba. Do toho přichází další čísla. Jaký je kurz? Kam se vyvine? Proč je teď euro za 27 korun a ne 25? Máme se zabezpečit? A jaké budou výsledky firmy? Můžeme investovat? Nemůžeme investovat? Otázek je letos dost, a to ještě nejsme ten nejvíce postižený obor. Nedokážu si představit, co teď musí řešit restauratéři nebo majitelé cestovních kanceláří.
Pleas Havlíčkův BrodUmělé barvířství a výrobnu bavlny a vlny, které se stalo základem pozdějšího Pleasu, založil v tehdejším Německém Brodě Josef Mahler roku 1873. Společnost „Pleas a.s., továrna na pletené zboží a pletací stroje“ vznikla v roce 1939, o rok později byla značka Pleas zapsána jako ochranná známka. Po znárodnění se podnik od roku 1949 jmenoval „Pletařské závody Karla Havlíčka Borovského, národní podnik“. V roce 1967 se do názvu firmy tradiční značka Pleas vrátila. „Pleas, pletařské závody, národní podnik“ se stal jedním z největších textilních koncernů v Československu. V roce 1994 byla založena akciová společnost Pleas a.s., kterou o rok později převzala firma Schiesser Holding se sídlem ve Švýcarsku. Po realizaci rozsáhlých investičních a sanačních opatření vyrábí firma v režimu takzvané plné práce - tedy od zhotovení režného úpletu až po finální zabalení hotového konfekčního výrobku. Přes 90 procent výrobků míří do Německa pod mateřskou značkou Schiesser. Na domácí trh zbývá necelých deset procent výroby, v Česku se prodává pod tradiční značkou Pleas. |
Kolik má nyní Pleas zaměstnanců?
Přibližně 650. Ale kolik jich dnes přišlo do práce, nevím. Včera zavřeli školy (rozhovor vznikal ve středu 14. října ráno - pozn. red.) a číslo, kolik lidí zůstalo s dětmi doma, tu ještě nemám.
Nemůžete některým umožnit práci z domova? Premiér i ministr zdravotnictví k tomu opakovaně nabádají…
Home office je krásná věc, když to řeknou v televizi. Ale může mi někdo vysvětlit, jak mám šičky poslat na home office? Ve výrobní organizaci jsou takové myšlenky fakt zajímavé. Jestli si všichni myslí, že celý stát je kancelářský, tak to je pak paráda. Na home office u nás můžou být jen jednotlivci. Kdyby chtěla kolegyně z logistiky, která dělá na počítači a má děti, může odpoledne, až bude mít čas, čtyři pět hodin něco dělat z domu a vykázat to. Ale to je tak všechno.
Jak letošní covidový rok ovlivnil ohodnocování zaměstnanců?
Ovlivnil ho dost. Čerpali jsme program Antivirus, takže kdo měl ošetřování, byl na sto procentech. Ale kdo nebyl tři měsíce ve výrobě, byl na osmdesáti. A to je hodně znát, zvlášť když jste doma, kde jíte, topíte, žijete. Naopak kdo byl v práci a podílel se na výrobě roušek, kde jsme chtěli co největší výkony, měl příjemné nárůsty. Ale bylo to vykoupené tím, že v té drsné době odváděl fakt dobrou práci.
Neprojevovala se mezi těmito skupinami tak trochu závist?
Nevíme o tom. Do práce jít šít roušky mohl každý, prakticky to bylo dobrovolné. Ale je pravda, že barvíři nebo pletaři by se to museli naučit a jejich výkon by ani pak nebyl takový jako u zkušených šiček.
O vývoji mezd na příští rok ještě asi nemáte jasno…
Bude platit kolektivní smlouva. Na čem se dohodneme s odboráři, to bude platit. Ale první jednání teprve teď začínají. Nejdříve si dáme návrhy, pak se budeme chvíli dohadovat a pak se, jako každý rok, určitě dohodneme. (úsměv) Konkrétní zatím nebudu, ale obecně se snažíme navýšit mzdy o inflaci.
S protikoronavirovými opatřeními souvisí i přísnější kontrola lidí vstupujících do firmy. Trochu mě u vás překvapilo měření teploty i řada otázek na vrátnici…
Začíná to být standardní postup ve většině firem, v Evropě to tak běžně funguje. A mrzí mě, že jsme s tím nepřišli už o něco dřív a nebyli na to připravení. Jako vedení firmy jsme to trochu podcenili. Měření teploty a několik dotazů není žádný monitoring lidí. Je to jen o tom, že se jako firma chceme víc chránit a víc dbát na to, kdo do firmy vstupuje. Do dvou měsíců ten systém rozjedeme naplno. V budoucnu to tak bude všude a za rok už to ani nikoho nepřekvapí.
Textilní závod Pleas v Havlíčkově Brodě
Výroba v havlíčkobrodském Pleasu. Tento snímek je z oddělení konfekce.
Bude se to týkat i zaměstnanců?
Bude. Zvlášť v chřipkovém období to bude důležité. Covid pro nás není v tuto chvíli zásadní, ale už před ním jsme věděli, jak chřipka dokáže firmu zasáhnout. Když na pracovišti chybí šedesát lidí a desítky dalších v práci pokašlávají, je to citelné. Tenkrát se to sice nijak neřešilo, ale byla tu i sedmnáctiprocentní nemocnost. Proto bychom se jako firma chtěli více chránit a trochu změnit myšlení lidí, aby o sebe víc dbali.
Dá se za současné situace vůbec mluvit o nějakých větších investicích do firmy?
V roce 2020 jsme investice úplně stopli. Máme je nachystané až na příští rok, ale uvidíme, jak se to všechno bude vyvíjet. Jinak loni jsme proinvestovali přibližně jeden milion eur, příští rok bychom se k němu také chtěli dostat. Investovat musíme průběžně každý rok, je potřeba strojový park obměňovat.
Co jste za ten milion loni konkrétně pořídili?
Stroje. Zní to sice zvláštně, ale byla to běžná obměna. Vemte si, že šicích strojů máme asi 400, pletacích strojů okolo sto padesáti, barvících asi padesát. A cena šicích strojů začíná zhruba na sto tisících korunách, barvící stroj je pak za nějaké čtyři miliony a pletací stroj je ještě dvakrát dražší. Takže stačí, že z barvírny přijdou s požadavky na výměnu tří strojů a už jsem investičně skoro mimo. (smích)
Když jste tuto obnovu letos prakticky vynechali, bude to mít nějaký dopad do budoucna?
Předpokládám, že nikoliv. Když investujete a stroje obměňujete pravidelně, můžete si to výjimečně dovolit jeden rok stopnout. Podobně jsme na tom byli v krizovém roce 2008. Ale z dlouhodobého hlediska bychom si to dovolit nemohli, to by byla cesta do hrobu.
A nějaký další rozvoj podniku?
V současné době žádný rozvojový program nemáme. Je to právě z důvodu, že čekáme, jak si to všechno sedne.
