Výročí si připomínají nejen ve vesničce, která je místní částí Moravských Budějovic. „Každý národ má své hrdiny. A tento muž byl, je a vždy zůstane jedním z těch našich,“ říká o Hloužkovi Josef „Joe“ Vochyán ze spolku Čeští RAFáci.
Letadla učarovala vyučenému strojnímu zámečníkovi už před vypuknutím druhé světové války.
„Počátkem roku 1938 se společně s kamarádem Blažejem Konvalinou ze sousedních Blížkovic přihlásil do akce Tisíc nových pilotů republice. Základní výcvik absolvoval v Brně, pak dobrovolně narukoval, nastoupil k letectvu a výcvik dokončil u leteckého pluku 2 v Olomouci,“ vypráví Vochyán.
Pilotem s hodností svobodníka se Hloužek stal 1. března 1939, jenže okupace Československa a vyhlášení protektorátu mu křídla na chvíli sebraly. Viděl jedinou šanci - vydat se do zahraničí a bojovat za osvobození své vlasti v cizích službách.
Přes Polsko, Rumunsko a Francii doputoval až do Velké Británie, kde byl 24. července 1940 přijat do Royal Air Force (RAF).
Při cvičném letu vyskočil na poslední chvíli
„Brzy začal s přípravou na budoucí nasazení do boje. Vše postupovalo dobře, ale 26. března 1941 málem přišel při cvičném letu konec. Kvůli chybě instruktora se dvojplošník Tiger Moth Mk. II stal v jedné z vývrtek neovladatelným… Žákovi se seskok padákem podařil v poslední chvíli, učitel bohužel štěstí neměl,“ přibližuje dramatické okamžiky zástupce spolku Čeští RAFáci, pečujícího o odkaz československých letců.
Zařazení k bojové jednotce se Hloužek dočkal 15. září 1941. Přidal se k 313. československé stíhací peruti a brzy se zapojil do akcí nad okupovanou západní Evropou.
S novým rokem 1942 dorazil ke stejné jednotce také Blažej Konvalina, hned 22. ledna však zahynul při cvičném souboji. Nezbylo než se s tragickou smrtí přítele vyrovnat.
Na Hloužka už čekala řada těžkých střetů s německou luftwaffe: 12. dubna poškodil stíhačku Focke-Wulf Fw 190 A, 30. dubna odpoledne zasáhl další, ale i jeho Supermarine Spitfire Mk. Vb utrpěl několik zásahů. Ještě téhož dne večer šla peruť do vzduchu znovu, když dělala doprovod bombardérům při cestě nad nádraží ve francouzském Abbeville. A při zpáteční cestě se znovu utkala s Němci.
„Jaroslav zaútočil na 300 metrů vzdálený Messerschmitt Bf 109 E. Zezadu a zprava vypálil dvě dávky, zasáhl ocasní plochy protivníka a poslal ho k zemi,“ popisuje Vochyán, jak si Hloužek připsal svůj první jistý sestřel.
Motor letadla kouřil, zraněného pilota opouštěly síly
Benjamínek 313. československé stíhací perutě se záhy dočkal také několika ocenění. Přesně v den svých dvaadvacátých narozenin obdržel Československou medaili Za chrabrost, v říjnu potom dva Československé válečné kříže a další medaili Za chrabrost. Od nadřízených měl skvělá hodnocení - inteligentní, velmi poctivý a snaživý.
Osudným se mu stal 18. listopad 1942. S dalšími spitfiry vyrazil po půl čtvrté odpoledne s úkolem narušit železniční dopravu mezi Paříží a Brestem.
„U pobřeží nedaleko letiště Lannion je zastihla koncentrovaná protiletadlová obrana. Při útoku na postavení flaku byl Jaroslavův letoun zasažen a on zraněn. Obrátil stroj zpět k Anglii, ale naděje trvala jen krátce. Motor se přehříval a kouřil, pilota opouštěly síly a letadlo se zřítilo do moře,“ konstatuje Vochyán. K Hloužkovu jménu přibyla poznámka missing - nezvěstný. Pilotovo tělo už voda nikdy nevydala...
Doma v Jackově ho připomíná pamětní deska na rodném domě, zapsán je rovněž na pomníku válečných obětí před místním hřbitovem. A jeho jméno nechybí ani v památníku letců v Runnymede v anglickém hrabství Surrey.
