Majitelé těchto bizarních tříkolových vozítek původně určených invalidům mají veselé pořekadlo: „Do sto kil váhy řidiče se do velorexu nasedá, nad sto kil se velorex obléká.“
Je to trefné. Mezi typické vlastnosti tohoto originálního stroje patří ta, že je v něm velmi málo místa.
Expedici pěti hadraplánů do Skandinávie, která odstartuje 1. srpna ze zámku Valeč na Třebíčsku, proto doplní i doprovodné vozidlo.
„Když jedou ve velorexu dva lidé, tak už se tam nevejde moc zavazadel. Proto nějakou tu bagáž naložíme do doprovodného auta. Vezeme i malou svářečku na opravy rámu, náhradní motor a pár menších součástek - relé, dynamo, karburátor,“ líčí jeden z účastníků expedice Ivo Zahrádka ve Stříteži u Třebíče.
Právě tam si totiž nadšenci dali sraz ještě před cestou a vydali se na vyjížďku na Vranov, aby prověřili technický stav svých vozítek.
I když velorex je pro své majitele koníčkem, cesta na sever nebude příliš odpočinková. „Čeká nás asi 700 kilometrů do Polska, 800 kilometrů Švédskem a pak 1 700 kilometrů Estonsko, Lotyšsko, Litva a přes Polsko domů, kde bychom chtěli být 12. srpna,“ říká Zahrádka.
Je to vratké, moc to nebrzdí, ale za to má čtyři zpáteční rychlosti
Skupina kamarádů z Třebíčska se s velorexy na delší cestu poprvé vydala v roce 2014 k Balatonu. O rok později jeli přes Alpy do Itálie.
„To bylo nádherné. Předloni jsme byli ve Švédsku. Tam se nám moc líbila příroda a možnost táboření, a tak jsme se rozhodli, že se tentokrát do Švédska zase podíváme,“ vysvětluje Zahrádka.
Výhodou hadraplánu je, že se v něm ledacos dá opravit takříkajíc na koleně. Také jej na parkovišti dva lidé mohou v rukou přenést o kousek vedle. Tím však jeho výhody prakticky končí.
„Při jízdě je to vratké, takže nesmíte jet rychle do zatáček. Moc to nebrzdí, takže musíte hodně sledovat provoz kolem, abyste nemusel prudce brzdit. Zajímavostí je, že tam jsou čtyři zpáteční rychlosti. Samozřejmě je nijak nevyužijete, ale jsou tam. Prostě se motor nastartuje obráceně,“ přidal se další z dobrodruhů Jiří Bartes.
Průměrná cestovní rychlost velorexu je 47 kilometrů v hodině. „Při cestě Alpami, když jsme jeli přes Krajinské sedlo, to ale bylo třeba 20 minut do kopce na jedničku. Za námi byl oblak prachu, kolem nás bublali motorkáři na mašinách a my se tam sunuli krůčkem. Větší strach jsem ovšem měl kvůli brzdám potom při cestě dolů,“ vzpomněl si Zahrádka.
Velorex je jediným homologovaným vozidlem s plátěnou konstrukcí. Ta je navíc neutěsněná, takže stroj logicky ani nemá žádné topení. Teplo by se uvnitř neudrželo. Motor ale topí většinou až moc. „Buď je tam zima, nebo se pečete,“ směje se Zahrádka.
Co kus, to originál. Stavělo se ze součástek, které zrovna byly
Velorex se vyráběl ve variantách s motory o obsahu 175, 250 a 350 kubických centimetrů. Stroje se stejným motorem se lišily například typem spojky. „Jinak ale platí, že co kus, to originál. Je vidět, že to vyráběli z toho, co zrovna bylo skladem. Některé míry různých dílů jsou na každém stroji jiné,“ podotýká Bartes.
Ani terminologie velorexu není sjednocená - je to prostě cosi mezi motocyklem a automobilem. „Někdo má v techničáku napsáno, že je to motocykl, já tam mám napsáno, že jde o invalidní tříkolku. Původně se to vyrábělo jako vozidlo pro invalidy. Mezi roky 1955 až 1971 se jich udělalo asi patnáct tisíc. Hodně se jich vyvezlo do Polska či Maďarska. Na největší tuzemské srazy do Boskovic se sjíždí kolem dvou set velorexů,“ odhaduje Zahrádka.
Ačkoli hadraplán zvaný také hadrák měl být ve své době cenově dostupným vozidlem a i v současnosti působí dojmem vozítka pro chudé, tak zdání klame. „Vrak vás v této době při koupi vyjde na sto tisíc. A pokud bude v dobrém stavu, dáte za něj až 300 tisíc korun,“ popsal Zahrádka.
Policisté se prý na velorexisty nijak zvlášť nezaměřují. „Lidi to spíše tak nějak sbližuje. Ale jednou v Maďarsku do sebe na křižovatce nějaká auta drcla, jak se tam po nás ohlíželi. Tak jsme odtud raději včas odjeli,“ směje se Bartes.
Kromě tříkolové varianty se vyráběl i čtyřkolový velorex. Ten si však mezi sběrateli veteránů zdaleka nezískal takovou popularitu jako tříkolka, přestože je nesrovnatelně vzácnější. Vyrobilo se jich jenom necelých 1 400 kusů.
