Říkáme jim snaživky a známe je už od mateřské školy. Jako první si běžely mýt ručičky, plnily beze zbytku příkazy učitelek, dokonce si vždy přidaly něco navíc, aby byly dokonalejší. Zatímco my ostatní jsme byli ochotni zvládnout věci na osmdesát, v ideálním případě devadesát procent, ony měly vytyčeno sto dvacet.
Žít se snaživkami není snadné, a když se ony zamyslí, zjistí, že samy se sebou to také nemají lehké.
Cepují děti, partnery i sebe
Říká se sice, že snaha se cení, ale u některých lidí, zejména pak u přepečlivých žen, to už přechází v určitou obsesi. Například Jana přiznává, že by nikdy nemohla jít spát, pokud by neměla umyté nádobí a věci připravené na další den. Ne, že by si ráno přispávala a pak nic nestíhala, naopak vstává brzy a ještě před odchodem do práce toho spoustu zastane. To nádobí ovšem musí mít hotové hned po jídle, jinak by na to musela myslet a zkazila by se jí nálada.
Její rodina to už nekomentuje. „Po obědě nebo večeři se všichni zdekujou a nechají to na mně,“ stěžuje si Jana a dodává, že ona chce pro všechny jen to nejlepší, myslí na jejich dobro, aby bylo všechno v pořádku, povinnosti hotové a pak dost času na zábavnější aktivity.
Ovšem Janin partner a děti tvrdí, že na žádné zábavy většinou nedojde, protože si paní domu vždycky vymyslí další práci. Už se nad tím, co po sobě a svých blízkých požaduje, ani nezamýšlí, protože ať svůj pohled upře na jakékoli místo v domě, okamžitě z toho vyvodí nějakou činnost. Hele, pavučina, hele, ty záclony by chtěly vyprat, hele, jdu přesadit kytky...
Janě je líto, že její nejlepší snahy nepadají na úrodnou půdu, a připojuje typickou větu snaživek: „Já pro ně dělám maximum, já se tolik snažím, ale na všechno jsem sama, nikdo si mě neváží!“
V tom posledním pravdu nemá, ale že je na své přehnané snahy sama a ostatní se jí už raději trochu straní, v tom se skutečně neplete. A tak se cítí všechny snaživky.
Začíná to většinou v dětství
Jana připouští, že její máma je stejná, Jana je od dětství zvyklá, že u nich doma muselo být vždy všechno bezvadné a na všem se pořád pracovalo: na domácnosti, zahradě, ale i na prospěchu ve škole, posunech v práci a také na vztazích. Janin otec nakonec nevydržel neustálý tlak na to, aby přemýšlel, jak ještě víc vylepšit nejen domov, ale i manželství a vzájemné vztahy s dětmi, a tak odešel, aby měl klid.
Ne každá snaživka ovšem vidí příklad doma, někdy stačí k takovému celoživotnímu postoji jen rodičovské ponoukání k lepším výsledkům ve škole, porovnávání s ostatními dětmi nebo sourozenci. Hodné holčičky, které nechtějí přidělávat vrásky mamince a tatínkovi, se pak hodně snaží. Mají pocit, že doma bude klidněji, rodiče se budou víc usmívat, nebo mít své dcery dokonce radši. Dívky si začnou vytvářet falešný obraz o životě, jsou přesvědčené, že jim snažení zajistí i lásku a náklonnost.
NA KAFI: Na seznamku nepište, že jste hodná holka. Raději ukažte vizi |
Častokrát máma s tátou ani nemusí vyžadovat snahu slovně, pečlivé dcery usilují splnit to, co jim vidí na očích nebo o čem si myslí, že rodiče učiní šťastnějšími.
Přehnané snahy nesouvisejí vždy přímo s prospěchem, i když by někdo mohl říct, že nejvíc snaživek se najde mezi jedničkářkami. Ale naopak někdy mohou být příliš snaživé ty dívky, které ve škole nemají perfektní známky a svou snahou se pokoušejí dohnat třídní premianty.
Mami, není s tebou pohoda
Ne, že by měli rodinní příslušníci snaživek a perfekcionistek něco proti naklizené domácnosti nebo plné ledničce. Co jim tedy na mámách či partnerkách vadí? Charakterizovala to Janina dcera Tereza: „Mami, dopřej nám chvíli klid, tady se nedá dýchat, není s tebou pohoda, neumíš ji udělat.“
Jana to obrečela, nikdy by si nepřipustila, že její dcera popsala přesně to, co cítí i ostatní „spolubydlící“ snaživých žen. Ony totiž málokdy ctí svobodnou vůli svých blízkých, chtějí je zkrátka zatáhnout do svých činností, udělat z nich také snaživce, kteří nikdy nic neopomenou a ze všeho maximálně vytěží. A opravdu s takovými ženami málokdy bývají klídek, pohoda, volno, svobodno a bezstarostno...
Sobecká žena je šťastnější. Natáhněte se na gauč a dožadujte se orgasmu |
To jsou totiž stavy, které většinou popisovaným ženám vadí – odhánějí je od jejich snah. Anebo si klid a sladké nicnedělání představují úplně jinak než jejich rodinní příslušníci. „Když si chce máma oddechnout nebo nám dopřát chvíli klidu, vytáhne nějaké ruční práce. Jednou mě našla v pátek večer ležet u televize a nutila mi háčkování,“ vypráví Tereza. S bratrem udělali to, co se běžně stává – přestali trávit volný čas doma, vyloženě odtamtud utíkají. A tak někdy slýchají smutné máminy povzdechy: „Já se tak snažím a tohle mám za to!“
Patříte mezi ně? Pracujte na sobě!Pokud jste se v textu poznaly nebo na sobě už delší dobu cítíte velkou únavu a příznaky vyhoření, neházejte problémy za hlavu. Mohly byste se vyčerpat natolik, že se zhroutíte, anebo úplně znechutíte život svým blízkým. Naprostá dokonalost není v lidských silách. Začněte trénovat, každý den vypusťte z programu i ze své hlavy nějakou věc. Prostě neudělejte něco, co považujete za nutné. Odložte například dennodenní důkladné mytí koupelny, dělejte to pouze obden. Denně si přidávejte další podobnou „neudělávku“. Dohodněte se doma na rozdělení úkolů, předejte některé povinnosti svým blízkým a nechoďte po nich vše kontrolovat nebo předělávat. Netlačte na pilu, co se týče vztahů. Když sobě i lidem okolo umožníte volněji dýchat, mnoho nesnází se samo upraví. Někdy byste se mohly dostat do začarovaného kruhu – kvůli vaší snaživosti se vám kazí vztahy, ale vy je chcete zlepšovat dalšími přehnanými snahami. Samy i s rodinou si vyhraďte čas na klid, ba dokonce nicnedělání. Ze začátku to budete muset dělat skoro proti své vůli, ale nepolevujte. Pokud se cítíte vyčerpané, smutné nebo depresivní, měly byste vyhledat odbornou pomoc. Není to žádná ostuda a uleví se vám. Za některým typem přehnané snaživosti by se totiž mohla skrývat i duševní porucha. |
