„Mámo koukej. Oni už se na tom Bonuswebu úplně zbláznili a píšou už i o tom nejjednodušším shovelwaru, který kdy byl.“ I tak si můžete vysvětlit, že se v naší rubrice retro poslední dobou nevěnujeme obecně uznávaným klasikám, ale spíše lehce bizarním lokálním fenoménům. Jenže nám se prostě chce. Bulánci, Liero nebo Achtung! Die Kurve jsou něco, čemu se v angličtině říká unsung heroes – neopěvovaní hrdinové. Ostatně zmínky o sharewaru a freewaru (tehdy známému jako Public Domain) se na stránkách herních médií objevovaly jen výjimečně i v době jejich největší slávy (čest výjimkám, jako byl Excalibur). Je na čase to napravit.
Když potká sob soby
Achtung! Die Kurve je v podstatě Had pro víc lidí najednou.
Možná jste už také někde slyšeli popis svérázu českých hospod, kde se u jednoho stolu sejde topič i doktor práv. Pomiňme fakt, že to tak nejspíš nikdy nebylo a že v poslední době se v hospodě sejde tak maximálně Prymula s Faltýnkem. Mířím tím k nadnesení následující otázky. Existují také nějaké počítačové hry, u kterých proletariát i (pracující) inteligence na pár minut odloží vzájemnou latentní podezřívavost a prostě a jednoduše společně zapaří?
Shovelware Tak je nazýván amatérský software, který byl na tehdejší sharewarové CD kompilace kopírován obrazně řečeno po lopatách a stejně tak jste se mohli již zmíněným nástrojem přehrabovat v koších s výprodejovým zbožím, kde tyto kompilace nevyhnutelně končily. |
Dnešní situaci zmapovanou nemám, ale stejně jako část mých vrstevníků se čím dál častěji ohlížím do dob minulých. Jak to bylo dřív? Určité styčné plochy by se daly identifikovat v podobě titulů jako Heroes Of Might And Magic (čti Hyrousy) a Counter Strike (čti Kántr). První zmiňovaný titul (samozřejmě provozovaný s českou lokalizací) vládl seancím, kde se spolužáci a kamarádi sešli u jednoho počítače a popíjejíce měkčí či tvrdší alkohol se střídali u jedné myši a klávesnice při hraní. HOMAM se hrál od učňáků až po vysoké školy.
Tahy ubíhají a promile v krvi utěšeně stoupá. Přichází pozdní večer. Humor, který byl ze začátku ostrý jako břitva uvadá a objevují se první výskyty zívání. Alfa samec smečky jako vždy zachraňuje situaci a prohlašuje „Pusť tam zatáčku“. „Co?“ odpovídá majitel počítače. „Achtung! Die Kurve,“ zní odpověď. Následuje vysvětlení, že nejde o východoněmecký převod pořadu Pozor, zákruta ani o západoněmeckou porno produkci, ale o minimalistickou hru až pro šest hráčů najednou.
Cestovní disketa je zasunuta do mechaniky a soubory se hrou se kopírují. Mezi nimi i soubor EGAVGA.BGI. Známka přítomnosti grafické knihovny firmy Borland, a tudíž i záruka toho, že titul bude patřit k těm mírně řečeno jednodušším. Něco jako když jste na Amize zjistili, že hra je psaná v AMOSu (čest vyjímkám jako Flight of the Amazon Queen). Hra je spuštěna a zúčastnění mobilizují poslední zbytky koncentrace na tuto poměrně svižnou hříčku.
Zábava ohlodaná až na kost
Hra původně vyšla pod názvem Dune 3, barevné čáry měly znázorňovat písečné červy.
Pokud o této hře ovšem čtete poprvé, stydět se nemusíte. Každého něco úplně minulo. Třeba já jsem donedávna ani netušil, že existuje nějaká Perestroika, která je v jiných kruzích považována za naprostý herní základ. Takže pro jistotu následuje rychlý popis Zatáčky: v principu je to něco mezi Hadem ze starých Nokia telefonů (to snad zná úplně každý) a hrou s motorkami z filmu Tron. Vše je ohlodáno na naprosté minimum, i přítomnost úvodního menu by byla nemístným luxusem.
Na první obrazovce se „přihlašujete“ do hry stiskem kláves, kterými budete později hru ovládat. A ty jsou jen dvě. Zatáčení doleva a doprava. Jeden privilegovanější hráč si vybere ovládání na levém a pravém tlačítku myši, takže se díky separátnímu ovladači patřičně vzdálí od plebsu, který se musí tísnit u klávesnice. Stiskem klávesy space se hra spustí.
Bulánci byli český Fortnite přelomu tisíciletí. Znal je každý školák Bulánci |
Každý hráč na obrazovce jede se svým hadem. Počáteční pozice a směr je určen náhodně. Had nemá konec, takže nevyhnutelně doje časem k zaplnění obrazovky jejich čarami, a kdo do čehokoliv narazí, ať už do okraje obrazovky, nebo do jiného hráče, ten končí. Vítěz je hráč, který zůstane naživu jako poslední. Čáry jsou v pravidelných intervalech přerušované, aby byla alespoň nějaká šance na únik a hráč mohl prokázat přesnost pod tlakem. Úhel směru hada je libovolný, tedy není omezený na čtyři hlavní směry. Poloměr zatáčky je poměrně široký, takže je nutné s ním dopředu počítat.
Nic víc, nic míň. Vypjatých okamžiků si užijete víc než dost. Soustředění bude vyšroubováno na maximum. Horší jsou v tomto ohledu snad jen multiplayerové RTS.
České kořeny
Navzdory názvu jsou kořeny hry české.
Jaká je historie této hry? Kořeny jsou (vzhledem k názvu) překvapivě české. Za nejznámější variantu se dá považovat verze pro MS-DOS, která vyšla pravděpodobně v roce 1995, ale již v roce 1993 se objevila první verze pro Amigu, která vešla ve známost pod ještě obskurnějším jménem – Dune 3. Autoři této hry jsou Filip Oščádal (jako Fred Brooker) a Kamil Doležal (jako Kevin Updike). Nicméně i tato verze je klonem hry Cervii od Vladimíra Chvátila.
Skoro určitě jste spuštění této hry v Norton Commanderu enterem neodklepli tolikrát jako DOOM.EXE, ale je to v něčem jiném. Její exkluzivita netkví v megabajtech kódu a drahé produkci, ale ve vzácnosti okamžiku. Sejít se v počtu řekněme už pěti lidí kolem jednoho počítače bylo i tehdy vzácné, a proto se chvíle při hraní Zatáčky u jednoho počítače téměř každému natrvalo zapsaly do paměti.
Díky zázraku moderního javascriptu si hru může snadno vyzkoušet každý kdo se nenachází za restriktivním firemním proxyserverem. Ale to na homeoffice naštěstí nehrozí, že?
