RECENZE: Unpacking bude bavit hlavně ty, co se rádi stěhují

Celkem nenápadný titul Unpacking se snaží herním stylem prozkoumat poměrně nudný aspekt lidského života: nutnost si po přestěhování vybalit věci z krabic a zútulnit si nové obydlí. Originální hra však ve výsledku neučiní tuto nudnou činnost o moc zábavnější.

Asi se s tím setkal snad každý z nás. Stěhujete se do nového, celý den strávíte přenášením krabic, batohů a kufrů z jednoho místa na druhé. Když už je přeprava všech věcí hotová, čeká vás ještě podobně náročný úkol: všechno zase vybalit a postavit na místo. Pokud už tyto řádky ve vás vyvolávají trauma z poslední změny obydlí, pak věřte, že Unpacking vám jej opravdu nevyléčí.

Stejně jako si kdysi Simpsonovi utahovali z toho, že děti jednou bude bavit virtuální simulátor práce na zahradě, podobného pocitu možná nabyli autoři ze studia Witch Beam – že hráče zabaví simulátor vybalování věcí. Přitom je to celkem originální nápad, jak promluvit do duše snad každého člena moderní společnosti, kterého taková věc v životě už párkrát minula. Tak kde je háček?

Na první pohled vypadá Unpacking přinejlepším jako hra na mobil, kterou jste ulovili v rámci předplatného Apple Arcade. Dostupná je přitom jak na PC, tak i xboxy, playstationy i Nintendo Switch. Zejména na velké obrazovce při bližším pohledu přece jen vynikne velká spousta hezkých detailů, ovšem jinak je to zkrátka jen další 2D pixelartovka, kterých je v poslední době možná až moc.

Hra je v principu sérií jednoduchých puzzlů, které po vás vyžadují vytahovat z virtuálních krabic náhodné předměty a jeden po druhém je umisťovat tam, kam si myslíte, že by měly patřit. Občas jsou puzzly také jako z Tetrisu, kdy se na omezenou plochu skříňky snažíte vyskládat několik knih, figurky, plyšáka a herní konzoli a prostě s nimi šoupete a kombinujete je tak dlouho, dokud se tam opravdu nevejdou. Přesně jako v reálu.

Když už je všechno vyskládané na svá místa, tak přichází ještě jedna fáze. Hra vám označí předměty, které jste umístili špatně a musíte pro ně najít to správné místo. Povětšinou je celkem benevolentní a spousta věcí má hromadu možností, kam mohou patřit. Ale někdy naopak hra vyloženě trvá na něčem, co nemusí na první pohled dávat úplně smysl. Naběračka nepatří v kuchyni do skříňky ale do šuplíku, karimatka ne za gauč, ale pod postel atd. Občas to smysl dává, občas moc ne.

Unpacking se skládá celkem z osmi levelů, které zároveň umí i šikovně vyprávět příběh. Nejdřív vybalujete dětský pokoj, pak studentskou kolej, byt se spolubydlícími, první byt s partnerem… během toho vám hra navíc podsouvá různá vodítka o tom, kdo jste, co děláte, v jaké životní situaci se právě nacházíte. Třeba že hrdinka hry je nadaná na sporty, o čemž svědčí třeba fotbalový míč, činky nebo lezecká výbava. Později vybalíte třeba i vysokoškolský diplom, grafický tablet, fotky z dovolené. Mezi řádky se toho dá nakonec vyčíst celkem dost.

Výše zmíněný pixelartový styl hry s sebou po herní stránce bohužel nese jeden zásadní neduh: občas ani pořádně nevíte, co vybalujete. Některé předměty jsou tak malé, že nejde rozpoznat, o co přesně jde. Magnetka na lednici může vypadat jako něco, co patří do příborníku, lahev šamponu se zase snadno zatoulá do skříně v kuchyni vedle oleje. Na internetu jsem navíc našel stížnosti, že existuje řada kulturních bariér, kdy zkrátka někdo prostě neví, k čemu slouží třeba štípačky na nehty nebo co je židovská hračka drejdl. A tím pádem ani neví, kam je dát.

Jak už jsem zmínil, hra vás sice na konci úrovně upozorní, že je něco na špatném místě. Občas ovšem nezbude nic jiného, než prostě danou věc pokládat stylem pokus-omyl na různá místa tak dlouho, dokud vám to hra neuzná. Jasně, možná i to má kopírovat reálný svět, ve kterém se také povede občas doma najít věc, u které ani nevíte, co to je a kde se vzala. To nic ale nemění na tom, že vás to u hry leda tak otráví.

Hra obsahuje také možnost sbírat speciální samolepky správnou nebo naopak neobvyklou kombinací předmětů u sebe. To je ovšem také v mnoha případech jen o pokusu a omylu. No a když je vše hotovo, můžete si nově nastěhovaný pokojík ještě vyfotit ve foto režimu a přidat získané samolepky či nějaký ten trendy filtr.

Na závěr bych k dobru hry zmínil ještě působivý design herních zvuků, kterých zde najdete přes 14 tisíc. Autoři totiž nahráli u každého předmětu zvukovou interakci s různými povrchy. Jak to zní se můžete přesvědčit třeba zde:

Francesco Del Pia @frandelpia

Excuse me what https://t.co/cn6DYE04v1

4. listopadu 2021 v 1:46, příspěvek archivován: 7. listopadu 2021 v 22:56

oblíbit retweet odpovědět

Ve výsledku se ovšem nedá říct, že by byla Unpacking nějaká velká zábava. Hra už na první pohled působí spíš tuctově a doba potřebná k dohrání (asi 2 hodiny) také moc nekoresponduje s tím, že si autoři říkají o 20 eur (500 korun). Ocenit se určitě dá celkem originální nápad, ovšem ve výsledku je Unpacking vlastně dost podobná nuda jako skutečné vybalování krabic.