Tenchu: Shadow Assassins – konečně pořádné pokračování

Po několika odbočkách jsme se konečně dočkali dalšího řadového dílu, navíc od tvůrců původních her série.

Tenchu: Shadow Assassins

Když se má člověk ženit, tak své nastávají ženušce musí slíbit spoustu věcí. Že ji bude věrný, že nebude tolik holdovat lahváčům nebo že tolik nebude hrát videohry. Ke všem těmto slibům jsem se zavázal, ale jen první jsem dodržel. Shodou okolností jsem se ženil v roce 1998. Tehdy totiž na PlayStation přistálo první Tenchu: Stealth Assassins.

O dva roky později manželka pochopila, že se videoher jen tak nevzdám a já jsem si mohl užívat skvělého pokračování. Jenže pak to šlo s celou sérií vcelku do kytek a až Tenchu Z ukázalo, že má série stále co říci.

Pokud jste měli se sérií již něco do činění, tak víte, že její hlavní náplní je zabíjet ze zálohy a co nejvíce se skrývat.

Nyní jsme se tedy konečně po několika vcelku nesmyslných odbočkách dočkali nového regulérního dílu s číslem čtyři. Nejlepší však na tom všem je, že se tímto dílem k sérii vrátilo po devíti letech vývojářské studio Aquire, které má na svědomí právě hráči uznávané první dva díly. Hip, hip, hurá.

S nejnovějším dílem hlásí návrat i hlavní protagonisté dílů předchozích – Rikimaru i Ayame. Tentokrát se však věci vyvinou trochu jinak, než by hráč čekal, a oba hrdinové se proti sobě postaví. Příběh se nese v duchu předchozích dílů, ale jak je dnes v módě, je mnohem temnější. Mnohem více taky rozebírá, co se takovému shinobimu honí v hlavě a jak přijímá fakt, že je lidským strojem na zabíjení.

Z herního hlediska se změnilo mnohé. Nejhlavnější změnou v novém Tenchu je přitom fakt, že se v něm vůbec nebojuje. No, dobře, kecám. V novém Tenchu se skoro vůbec nebojuje. Koncept opravdové stealth akce je tak naplněn beze zbytku.

Ve hře jsou přítomny dva režimy. Jeden je příběhový a tím druhým jsou jednoduché mise. Druhý jmenovaný mód přitom spíše zastupuje roli tutoriálu, než že by vydal za plnohodnotný režim. Hlavní příběhový režim je však opravdu obsáhlý a lze ho hrát v normální nebo stínové podobě.

Normální je prostě normální a v té stínové oplývají levely více nepřáteli a také jinak rozmístěnými předměty. Příběhový režim obsahuje celých deset úrovní. Pokud se vám to zdá málo, tak vězte, že není. Zaprvé jsou levely rozděleny do několika dalších menších sekcí a zadruhé je tahle hra opravdu tuhá.

Pokud jste měli se sérií již něco do činění, tak víte, že její hlavní náplní je zabíjet ze zálohy a co nejvíce se skrývat. U Tenchu: Shadow Assassins tomu není jinak, ale více než kdykoliv předtím hrají ve hře roli stíny. V nich se budete plížit, schovávat se a také je vytvářet. Ve světle svíčky je i ten nejlepší shinobi nápadnější než David Duke na koncertě Wu-Tang Clanu.Naštěstí mají ninjové proti svíčkám stejnou zbraň, jako malé děti proti horkému bramboru. Samozřejmě ale, že vás při sfoukávání nesmí nikdo vidět. K tomu, abyste se dostali za nepřítelova záda vám poslouží i nový herní prvek, zvaný hayate.

Zdejší hudební doprovod je něco, co se ve hrách jen tak neslyší.

Především v křoví se nalézají body, ze kterých se lze na ostatní místa přemístit pouhým švihnutím wiimotu.Většinu herního času se tak budete plížit ve stínech, které vizuálně pohltí vaši přítomnost a zezadu útočit na nepřítele. Jenže ani stíny neposkytují úplnou ochranu před zraky nepřátel. V noci stačí jeden jediný blesk a vaše poloha může být během okamžiku prozrazena.

Jakmile vás někdo spatří, tak je zle. Pokud nebudete mít ve své výbavě meč, tak ihned končíte a vracíte se na začátek dané sekce. A věřte, že ho většinou s sebou mít nebudete. Pokud ano, tak vás čeká souboj, který většinou ve hře zažijete jen s bossy.

Kamera se přepíná z pohledu třetí osoby do první a začíná šermovaná. Nejedná se však o anarchistické máchání wiimotem. V bránění a útocích se totiž budete střídat se soupeřem. Tento systém není kdovíjak propracovaný, ale svému účelu slouží dokonale. Ve chvílích, kdy musíte wiimote dostat do určitých poloh, abyste vykryli nepřítelovy údery, se opravdu zapotíte. Zvláště v pozdějších fázích hry jsou protivníci obzvláště rychlí a mají velmi silné údery, kterými jsou schopni i zlomit váš meč.

Tichá likvidace se samozřejmě provádí sérií zabijáckých pohybů pomocí sledu chvatů, prováděných oběma ovladači. Tyto útoky jsou super, ale jinak je ovládání vcelku humpolácké, což je ostatně trademark celé série.

K ulehčení postupu hrou vám bude tradičně napomáhat arzenál nejrůznějších ninja pomůcek. Vypuštěno bylo lano s hákem, ale šurikeny nebo jed (kterým lze nově i roztavit zámek) jsou opět přítomny. Nově je k dispozici i speciální plátno, kterým se zamaskujete, nebo shinobi kočka, kterou dokážete ovládat, a zjistit tak, co se odehrává na území ovládaném nepřáteli.

Ninja na tripu

Jednou z novinek v Tenchu: Shadow Assassins je speciální pohled, po kterém ninja vidí, jako kdyby zkonzumoval LSD. Vše se rozostří, stíny zmodrají, nepřátelé zčervenají a z očí jim vystřelují zabijácké paprsky. Tento zdrogovaný pohled má samozřejmě za účel hráči ukázat, kterým směrem nepřátelé hledí a kam se lze schovat. Přesto ho nelze nazvat jinak, než feťácký.

Z vizuálního hlediska je hra na poměry Wii velmi pěkná a nabízí celou řadu hezkých detailů. Chybičky se i v grafice sice najdou, ale nejedná se o nic vážného. Při animacích zabíjení se prostě občas překrývají textury, no. Jinak jsou levely pěkně ztvárněny a milovníci období feudálního Japonska v nich najdou již při letmém pohledu zalíbení, ostatně jako v celé hře.

Zdejší hudební doprovod je něco, co se ve hrách jen tak neslyší. Je totiž natolik profesionální, že zní, jako by byl složen pro dobový historický hollywoodský velkofilm a ne pro videohru. Tolik hudebních motivů – a všechny propracované do hloubky. Již dlouho jsem ve videohře neslyšel nic podobného.

Tenchu: Shadow Assassins tak je pro milovníky schovávání opravdovým herním rájem. Sice není bez chyb, ale pokud vás chytí, tak vás nepustí. Jedná se o nejméně akční díl z celé série, což je co říct, protože Tenchu nikdy nebyla žádná brutální akce. Tento posun je ale rozhodně pozitivní.

Je dobře, že se Aquire vrátili k tomu, co před více než deseti lety započali. Výsledek totiž dopadl nad očekávání dobře. Chvalte boha, satana nebo Santa Clause. Kultovní série je opět v dobrých rukou.