Mike Mlynář
Tak už je to tady. Milióny nadšených hráčů a fanoušků série Tekken se konečně dočkaly. Jak již bylo zmíněno v perexu, další - zejména evropské - milióny si ještě nějaký ten týden počkají, ale na druhou stranu není podzimní vydání v nedohlednu. Přesto berte naše postřehy z importované verze spíše jako první dojmy než jako plnohodnotnou recenzi, poněvadž v podstatě pouze Namco a Bůh vědí, jak se finální evropská verze bude od importované lišit.
Čtvrtý turnaj O krále železné pěsti začal a opět se na něj sjel výkvět světového bojovnictva (v případě Xiaoyu i výkvět školní). Pakliže by vás někteří z místních housků zajímali blíže, máte možnost juknout sem. Na první pohled to tedy vypadá, že tento turnaj bude v lecčems excelentní. Bude ale tak výjimečný, jako právě probíhající Mistrovství světa ve fotbale, kde hned v úvodním zápase zmizela dělící čára mezi outsidery a favority, nebo půjde o nablýskanou nudu ne nepodobnou filmu o Spice Girls, který jsem měl tu „čest“ shlédnout v pondělním dopoledním vysílání, jelikož fotbal mi byl naprosto programově zakázán a v návalu vzteku jsem tedy našel tolik sil, že jsem uvedenou televizní relaci na truc dokoukal do konce. Tedy vlastně: … do konce? :-).
Ale konec srandiček, začíná jít do tuhého. A to sice tak tuhého, že své ukamenování očekávám každým okamžikem. Proč? Inu Tekken 4 vypadá sice výborně (i když to také není až tak pravda), hraje se však zcela shodně jako Tekken 3 (případně TTT) akorát s tím
rozdílem, že je místy poněkud méně přehledný a stále se tu vyskytují některé, řekl bych, nelogičnosti. Bylo by asi nošením Růžového Pantera do lesa, rozepisovat se zde o systému boje či o ovládacích metodách. Navíc vše uvedené zůstalo vcelku zásadně při starém. Každé postavě ovšem (hurráááá) přibyly asi čtyři nové pohyby, takže ti, kdož hrají Tekkena již déle než sto let, mají rozhodně důvod řádně oslavit tuto geniální skutečnost, neboť se svými favority se budou okamžitě cítit jako ryby ve vodě. Oslava v panychidu se ale zcela jistě velmi brzy promění v táboře hráčů, kteří se celé dlouhé roky protloukají po turnajích s Jinem Kazamou. Ten totiž byl příběhovou linií táhnoucí se sérií přinucen zanevřít na klan Mishima, což s sebou nese i totální změnu bojového stylu. Takže suma sumárum tu máme většinu postav stejných jako v předchozích dílech, pak několik málo bojovníků nových (jinak to ani nejde) a jeden charakter naprosto zlomený. Co k tomu říci? Jediné, co mě napadá, je, že to je přinejmenším divné. Ku cti budiž ovšem tomuto titulu přičteno, že od minulého dílu se citelně vyrovnala síla jednotlivých postav, přestože jsou zde jistá individua, která mají oproti ostatním znatelně vyšší průraznost. Konkrétně mluvím o Paulovi, jehož Smasher prorazí snad i sklo Papamobilu, a kapitolkou samou pro sebe je v tomto kontextu Kazuya. Cloumal mnou skutečně mocný vztek vždy, když mě Lukáš s Kazuyou zvedl do vzduchu v podstatě ze země úderem rukou, přičemž pěst šla jen lehce pod pás. To je pravděpodobně největší hratelnostní bug, jehož jsem ve hře objevil. Jímá mě tedy podezření, že na turnajích se to bude jen hemžit právě Pauly a Kazuyi, doprovázených několika málo dalšími zoufalci. Jinak ale raději zopakuji to, že ostatní postavy jsou skutečně hezky vyrovnané. Nepřišel jsem sice na
skutečnost, že by se hra pokoušela hráče motivovat například ke kombům, takže to vypadá, že opravdu hardcore hráči si opět vystačí s přesným časováním několika málo účinných technik, avšak těžko říci, zda je to dobře nebo špatně. Pro zaryté tekkenisty je to zcela jistě dobře, pro mě to je ovšem zcela jistě špatně. V tomto ohledu stojí Tekken na místě a má pod sebou už vcelku slušný důlek.
Ne všude se ovšem tahle série drží zažitých tradic. Výrazným krokem, řekněme třeba kupředu, je implementace plně 3D arén i bojovníků. To by se mohlo zdát jako nejlepší věc na světě, nebýt toho, že tím Namco v podstatě dohání ztrátu na Dead or Alive 2, jenž byl přímým soupeřem Tekken Tag Tournament, což ovšem byl skutečně narychlo splašený rychloobvaz. Mnohé arény jsou po vzoru DOA2 i ohraničeny, dokonce zde tvůrci zašli ještě dále a do některých arén zabudovali rozbitelné objekty jako například sloupy či zábradlí. Ovšem, abych byl upřímný, nezpozoroval jsem v zásadě nic, co by této skutečnosti využívalo nějak nápaditěji, než konkurenční série. Takže vám „wall hit“ ubere čtyři hitpointy a jede se dál, případně použijete některý z nových pohybů pro situace u zdi. Jak účelové. Navíc se vcelku často stává, že při úkroku projdete právě třeba zmíněným sloupem. Prostě zprůhlední jako okrajové zdi arény (za účelem lepší přehlednosti dění na obrazovce) v případě, že bojujete blízko nich. Což je navzdory všemu trochu nedotažené.
Vlastně je tady jedna věc, kterou v jiných sériích nenajdete. Pokud v Tekkenovi 4
zatlačíte soupeře vhodně ke zdi, nejlépe do kouta, a podaří se vám zvednout jej do vzduchu, může se onen dotyčný pomalu soukat do rakve. Kombinace jugglů a okolních zdí je prostě smrtící a ubrat tímto stylem soupeři klidně i těch 150% není zase až tak blízko k oblasti snů. Takže se opět jedná o přinejmenším rozporuplný prvek.
Docela podivné mi přijde i technické zpracování. Jako první vás „dostane“ hudba. Oproti TTT se posunula značně do jiných sfér a nezbývá mi než vyjádřit naději, že šlo pouze o japonskou verzi a do evropské podoby se dostane úplně předělaný soundtrack. Nyní pár slov ke grafickému ztvárnění. Přechod k plně trojrozměrným modelům postav je sice chvályhodný, ale rozhodně se jej nepodařilo dovést do takové podoby, jakou jsme při čtení nejrůznějších preview čekali. Některé scény vypadají sice hezky, zejména pozadí jsou mnohdy skutečně velmi zdařilá, ale na druhou stranu jsou tu i taková, jako je kupříkladu nějaký podzemní kutloch s bandou čumilů okolo. Pokud si pamatujete fandící kolemjdoucí při zápasech v TTT, pak vězte, že budete naprosto zhrozeni. Lidé okolo jsou tady hranatí tak, že se to snad ani nezdá být možné. To samé platí i o vlajících oděvech. Při boji to sice nepoznáte, ale skutečnost, že i v replayích vidíte, jak například okraj košile Marshalla Lawa je tvořen několika hranami a dvěma špicemi, je skutečně zarážející.
Celkově je ovšem Tekken 4 důstojným nástupcem předchozích dílů. Podařilo se mu vcelku zdárně zachytit poslední trendy, ale kdo již nějakou tu bojovku viděl, brzy pozná, že se jedná
spíše o držení kroku, než aby tato hra sama udávala směr. Je jasné, že fanatičtí tekkenisté budou ze čtvrtého dílu naprosto nadšeni, což se ovšem už nedá předpokládat o fanoušcích bojovek jako žánru. Tekken 4 totiž kromě kosmetických změn nepřináší v podstatě nic nového. Asi jako písničky od Spice Girls. Mód Tekken Force tu už taky byl, navíc mi připadalo, že ve třetím díle byl mnohem zábavnější. Zde je tak nudný, že jsem se ještě ani nedostal na konec, jelikož mě to prostě nebaví hrát. Navíc se zde objevuje vcelku dost nedotažeností včetně prolínání polygonů. Z tohoto hlediska je ale vcelku silná naděje, že v evropské verzi dojde k napravení.
Z mého pohledu tak jediným opravdu výrazným kladem tohoto titulu je přítomnost Brazilky Christie:-). Děkuji za pozornost.
Lukáš Kolínský
Sepisuji si tímto zcela dobrovolně a bez donucení ortel smrti…
Kdysi dávno jsem věřil tomu, že nejlepší bojovky mohou být pouze ty, co nesou jméno Tekken. Dnes tomu tak není. Mým velkým a bolestným zklamáním totiž byl a je Tekken 4. Ano, Tekken 4. Čím více jsem tuto gamesu hrál, tím více mě jímalo podezření na nějaké oblouznění předchozími díly - ale jak to vidím teď? Zprvu se mi hra líbila, přicházela s něčím novým, co vypadalo, že udělá velký průlom v určité jednotvárnosti Turnaje krále železné pěsti, tedy se stěnami a novými postavami. Jenže to bylo jen takové pozlátko, co dokáže zaslepit a uvrhnout ty fanatické zastánce série do stavu blažené apatie, v níž si nedokáží
připustit, že tenhle titul má snad nějaké chyby. Takže - má je a jen zaslepenec je nevidí.
Vanderpoel jich pár naznačil výše, ale asi se je bál pořádně popsat. Já se nebojím, stejně nemám už co ztratit.
Již od prvního dílu postrádá Tekken dost věcí, je tu abych tak řekl přímo několik logických excesů. Kolikrát máte pocit, že celý tenhle příběh se odehrává na úplně jiné zemi, v úplně jiném světě. Gravitace ani čas zde nehrají roli a veškeré fyzikální zákony postrádají na významu. Nepřítel si vás vystřelí parádním zvedákem X metrů nad sebe a pak do vás buší, dokud mu neodlétnete z dosahu jeho pařátů a on už vás nemůže držet déle ve vzduchu. Malá holčička (ona už tak malá taky není) Xiaou si takhle třebas poradí s několikametrákovou pandu - divné, což?? Á propos, když už jsme u toho, nezdá se vám trochu divné, že panda tu vesele bojuje namísto toho, aby si žrala bambus a množila se, když je tak ohrožená? Stejný případ je i Yoshimitsu, kyberninja z budoucnosti. Vy, co jste hráli trojku, si jistě pamatujete na malého dinosaura Gona ukradeného ze stejnojmenného japonského komixu. Čili v případě Tekkena zapomeňte na něco jako je realističnost - samozřejmě v kontextu herní bojovky - a v tomto ohledu jej nelze srovnávat s Virtua Fighter 4, jenž je po této stránce opravdu někde jinde.
Další neméně úsměvnou záležitostí jsou i jednotlivé postavy a jejich pohyby. To, že si vývojáři nejvíc dali záležet u trojky se znovu potvrdilo, když ke směšné řádce úderů, která přibyla v Tekken Tagu, přisypali nyní další, stejně trapně slabou paletu ataků. Aby se s tím nemuseli tak moc zabývat, dali Kingovi údery jeho učitele Armor Kinga, Kazuyovi zase jedno
krátké, leč těžce neblokovatelné kombo s hrstkou nových úderů a tím to hasne. Jasně, těch vylepšení u jednotlivých postav bylo samozřejmě víc, ale ne tolik, aby se dalo s jistotou říci, jestli to byl krok k lepšímu, nebo horšímu. Asi nejvíce to odskákal Jin, kterému předělali 98% všech úderů, asi někomu na truc. U Leie nebo Leeho jsem si nevšiml vůbec ničeho nového a u Julie jakbysmet. Maximálně vizuální stránky, protože většina starých bojovníků nastupovala do turnaje jako beznadějný notorik. Ta přehršel bijců, jež na vás koukala z obrazovky ve trojce, se smrskla na směšnou devatenáctku s několika novými postavami, přičemž výčet je zakončený Heihachim. Pakliže bych se měl trochu více podívat na zoubek jednotlivým charakterům, musel bych zaplácnout další stranu o tom, jak je Marduk tlustý neohrabaný prase bojující stylem Vale Tudo, který je známý svou brutalitou a množstvím zranění vyplývající z různých přehozů a lámacích technik. Ve skutečnosti má chytaček tak málo a tak primitivně jednoduchých, že by se za ně styděl i Zangief ve Street Fighterovi. Prostě panďulák na nic. Další nováček je boxer Steve Fox, který má k dispozici jen ruce, ale zato s nimi dovede takové chujoviny, že když jste u stěny a ještě k tomu ve vzduchu, nemáte šanci si škrtnout o zem. Prsatá Christie je jen převlečený Eddie na kterého (resp. kterou) se líp kouká a nic víc. Jedním z kostýmů pak je i samotný Eddie, dědeček Christie, na němž zub času vůbec nezahlodal a vypadá pořád stejně jako v TTT. Jinak tu nikdo nový není, pokud tedy nepokládáte za nováčka Kombota napodobujícího různé styly stejně jako Mokujin.
Můj vymezený prostor se pomalu zaplňuje, takže před rozloučením vám napíšu ještě něco o novince, kterou jsou zdi, překážky v arénách a nerovný terén. Nevím, proč udělali maníci
z Namca ohledně stěn a vymezených arén takový humbuk, jako kdyby to bylo něco kdo ví jak zvláštního. Hromada her už takto funguje a má v tom mnohaletou praxi jako například Dead or Alive, nebo Virtua Fighter. Konkrétně u DoA2 můžete s nepřítelem doslova vyrazit dveře a přesunout se tak do jiné arény proto, (dramatická pauza) že programátoři pochopili jistý fyzikální nebo spíš stavební zákon mluvící o tom, že zdi nejsou nerozbitné. V T4 sice můžete ledasco rozbít, ale animace padajícího sloupu je tak směšná, že se až divíte, co vás to v té škole učí o gravitaci. Rozbitý sloup padá tím stylem, že se prostě sesype na hromádku jako rozbité sklo a zmizí. Kam to nevím, ale zmizí. Na letišti sloupem osvětlení zase procházíte jako duch a vůbec vás nepřekvapuje ani to, že se zasekáváte o neviditelnou bariéru ohraničující konec arény. O hranatých čumilech se vanderpoel už zmiňoval, ale stejně mi to nedá, abych si nedovolil malou poznámku. V již zmiňované stáži, kde jste obklopeni jakýmsi gangem, můžete jednotlivé lidičky poslat k zemi a hezky zblízka si je prohlédnout, jak jsou hranatí. Hrůza. Tuším, že zde ještě nebylo nic o nerovném terénu. To je také kapitola sama pro sebe. Když jste níž a útočíte úderem jdoucím na střed, který soupeři jde vlastně na nohy, tak byste čekali, že se bude muset krýt na spodek - omyl. Schytá to pěkně do zubů na střed a přitom jste jej trefili do nohou - tedy vizuálně. Je to prostě značně nedořešené. A takových nedomyšleností je tu tolik, že byste na jejich odhalení museli mít tolik specialistů, jak policajtů při převzetí nucené správy nad IPB.
Tekken 4 byl, resp. je sice pěkný pokus, ale fyzikální zákony a logické zákonitosti zde mají volno. V mé části jsem zmínil jen ty nejdůležitější a nejzávažnější nedostatky, o kterých byste měli vědět dříve, než se na hru vrhnete. Klad je tu de facto jen jediný - je to Tekken. To však znamená známé ovládání, nemusíte se učit nic nového. A chytlavý multiplayer. Ale nic více!
P.S. Závěrem vás ještě můžeme pozvat do této obsáhlé screenshotové galerie!
| Tekken 4 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
