RECENZE: State of Mind je i přes spoustu chyb zajímavým sci-fi příběhem

Ambiciózní novinka od německých adventurních specialistů z firmy Daedalic detailně rozpracovává témata, nad kterými se zamýšlí autoři sci-fi již desítky let. Je možné vytvořit umělou inteligenci, která má opravdové city? A lze přenést lidské vědomí ve vší jeho složitostí do jedniček a nul?

Příběh se odehrává v roce 2048 ve futuristickém Berlíně. Hlavní, nikoli však jedinou hratelnou postavou je investigativní novinář Richard Nolan, který trpí ztrátou paměti. 

Hlavní hrdina Richard se ocitl v nezáviděníhodné pozici.

Netrvá dlouho a zjistí, že důvodem částečné amnézie je nezdařený pokus o přenesení jeho osobnosti do virtuálního světa. Na scénu pak vstupuje jeho digitální dvojče Adam, který jediný může Richardovi pomoct rozplést nebezpečnou konspiraci sahající až do nejvyšších politických kruhů. 

Zápletka je v základu zajímavá a kdyby se autoři věnovali pouze této dějové lince, nešlo by se od hry odtrhnout. Jenže bohužel je State of Mind obětí přehnaných ambicí svých tvůrců, kteří chtěli příběh udělat mnohovrstevnatý. Kromě detektivního vyšetřování řešíte rodinné problémy obou hlavních postav, nestabilní politickou situaci, kolonizaci cizích planet, umělou inteligenci toužící po svobodě či vztahy s kolegy z práce. 

Sex, drogy, roboti, techno a všechny ostatní klasické kyberpunkové kulisy nesmí samozřejmě chybět.

Žádnou z těchto vedlejších dějových linek však autoři nerozpracovali pořádně. V tomto případě rozhodně platí okřídlené „méně je někdy více.“ Stejně jako ve hrách Davida Cage se tu střídají výborně napsané pasáže plné emocí s klasickými „zdržovacími“ herními úkoly typu posunování krabic.

State of Mind je  prezentován jako adventura, ovládá se jako klasická 3rd person akce, ale ve skutečnosti je ze všeho nejvíce interaktivním filmem. Hádanek je tu úplné minimum a navíc jsou jednoduché, většinu času trávíte jen přebíháním z místa na místo a dlouhými rozhovory. Ty naštěstí nejsou lineární, takže do značné míry můžete ovlivňovat tok děje, což se mimo jiné podepíše i na tom, který z několika různých konců uvidíte.

Schizofrenní situace panuje i u technického zpracování. State of Mind běží na Unreal Enginu, ovšem kvůli silně stylizované grafice byste to nejspíše ani nepoznali. Použitý grafický minimalismus dokáže vytvořit nádherné scény, jenže bohužel většinu času hráč tráví v rozhovorech a tam se na výsledném dojmu negativně projevuje prakticky absentující mimika a ne úplně uvěřitelné animace.

State of Mind je příliš rozporuplný, než abych ho mohl za bezmála 800 korun doporučit. Na druhou stranu by byla škoda tuto osobitou hru v záplavě stále stejných klonů zcela opomenout. Takže doporučuji počkat na nějakou pořádnou slevu. Vzhledem ke stylizované grafice a nadčasovému příběhu vám nic neuteče.