RECENZE: Star Wars Battlefront nabízí za hodně peněz málo obsahu

Je až neuvěřitelné, že od posledního dílu série Battlefront uplynulo už deset let. Electronic Arts restartují celou sérii a s prostým názvem Star Wars Battlefront nám servírují v pořadí již třetí díl multiplayerové akce, jíž se po právu přezdívá Battlefield ve Star Wars hávu.

Star Wars Battlefront je audiovizuální perla, na kterou se krásně kouká a prvních pár desítek hodin se i skvěle hraje. Jenže po počáteční euforii přijde studená sprcha v podobě mdlé hratelnosti a opravdu malé porce obsahu za nemalé peníze.

Map je pár, zbraní je málo a jsou si ve výsledku dost podobné, absentují povolání či nějaké větší rozdíly mezi oběma stranami. Motivace pro další hraní je po nějaké době téměř nulová. Škoda, toto mělo dopadnout daleko lépe. Možná se situace změní k lepšímu po několika měsících, až vyjdou všechny placené rozšiřující balíčky, ale na to tady nehrajeme. Zvlášť ne za takové peníze.

Star Wars Battlefront

Po deseti letech

Začněme výčtem jednotlivých herních režimů. Těch hra obsahuje celkem devět. Blast a Cargo jsou klasický Team Deadmatch, resp. Capture the Flag, Drop Zone jsme si vyzkoušeli v betě a jde o zabrání a udržení kontroly nad záchrannými kapslemi, které postupně padají z oblohy. V Supremacy je za úkol zabrat a udržet pět kontrolních bodů. V módu Droid Run zase bojujete o udržení kontroly nad třemi droidy, kteří se pohybují po mapě, zkrátka taková klasika tohoto žánru.

Následují zajímavější kousky: v režimu Fighter Squadron se boje přesunou do vzduchu, kde bojují stíhací letouny rebelů X-Wing/A-Wing proti imperiálním TIE Fighterům/Interceptorům. Walker Assault jsme si opět mohli osahat v betě. Jde o velké bitvy, kde se Impérium snaží dostat k cíli svoje kráčející kolosy AT-AT a ochránit je před nálety rebelských bombardérů Y-Wing vypínáním rádiových stanic.

V poslední řadě se dostáváme k hrdinským módům: v Heroes vs Villains se proti sobě utkají všichni tři hrdinové za Rebely proti třem hrdinům Impéria (plus pár podržtašek v roli řadových vojáků okolo). Strana, které padnou všichni hrdinové jako první, prohrává kolo a jede se nanovo. Posledním módem je Hero Hunt, kde se sedm hráčů snaží dostat jednoho hrdinu. Ten, kterému se to povede, se sám stává hrdinou a začíná další kolo.

Devět módů tedy není úplně malé číslo a minimálně čtyři další jsou oznámeny v několika dalších plánovaných přídavcích, v tomto ohledu si tedy opravdu nemáme na co stěžovat. Tedy snad až na cenu, protože samotný season pass stojí nějakých 50 eur.

Star Wars Battlefront

Podívejme se konkrétně na hrdiny. Každá strana nabízí tři (plus season pass slibuje čtyři další) a asi není těžké uhodnout, kteří to jsou: Luke Skywalker, Han Solo a Leia Organa za rebely, Darth Vader, císař Palpatine a Boba Fett za Impérium. Každý z těchto reků disponuje několika specifickými dovednostmi (metání blesků, hození světelného meče, však to znáte) a také podstatně větší výdrží než řadoví vojáci.

Hrdinové ve Star Wars Battlefront

Bohužel se při hraní za některou z těchto postav hra přepne do pohledu třetí osoby, což sice efektně vypadá, ale ovládání už není tak plynulé a většinou jsem byl snadnou kořistí. Ale je to asi pouze o cviku a někomu to tak může vyhovovat. Ovládání celkově působí značně konzoloidně.

A jak se to hraje?

Battlefront je velice rychlou akcí, kde ve většině případů nemá váš život delší trvání než několik málo minut, spíše ještě méně. Na menších mapách, kde se hraje třeba šest na šest, jde ještě mluvit o nějakém taktizování, ale když se v Supremacy sejde čtyřicet lidí, vše se okamžitě zvrtne v ohromnou bitevní vřavu bez sebemenší známky taktiky. Titul je tedy rozhodně určen převážně milovníkům akcí, jako jsou Call of Duty a Battlefield, rozhodně nic pro hráče např. Counter-Striku.

Co se map týče, jsou k dispozici pouhopouhé čtyři velké pro módy Supremacy a Walker Assault a devět malých, z nichž je ovšem většina pouze vyříznutý kus z té velké s pár změnami. Je jich zkrátka málo a za další si zaplatíme. Ale nelze jim upřít parádní design, kdy se opravdu budete cítit jako ve filmu.

Velkým lákadlem je ovládání bojové techniky známé z filmové ságy. To je možné po sebrání a aktivaci konkrétního modrého tokenu, které se generují na nejrůznějších místech po mapě.

Ovládání vozidel a stíhaček je naprosto bezproblémové a vzhledem ke slušné výdrži i palebnému arzenálu dokážou nadělat slušnou paseku (v případě lesů na Endoru doslova). Usednutí do majestátních AT-AT je pak už jen třešničkou na dortu. U těch jako u jediných neovládáte pohyb, pouze střelbu a vzhledem k ničivé účinnosti jen na několik desítek sekund.

Star Wars Battlefront

Ale nadšení stranou, této bojové techniky je žalostně málo a vzhledem k tomu, že v rámci vyvážení hratelnosti se výše zmíněné tokeny objevují jen velice vzácně, často se vám stane, že si několik her za sebou do ničeho nesednete. V módu Fighter Squadron stojí proti sobě pouze dva druhy stíhaček za každou stranu, z nichž rozdíly mezi nimi jsou téměř zanedbatelné. Vesmírné bitvy se pro jistotu nekonají vůbec. Škoda.

Veškeré úspěchy ve hře, ať už zabíjení nepřátel, plnění úkolů v mapách, nebo zabránění soupeři v úkolu, je ohodnocováno zkušenostmi a rovněž kredity. Získáváním zkušeností vám roste rank, čímž se odemykají nové zbraně, vybavení, vzhledy a gesta. Kredity slouží k jejich nakupování. A zde se dostáváme k jednomu z největších záporů celé hry. Tohoto obsahu je zatraceně málo.

Star Wars Battlefront

Zbraní je pouhých jedenáct a všechny je lze odemknout maximálně během několika dnů hraní. Ve hře lze stejně mít pouze jednu, takže si každý najde tu svoji oblíbenou a na jinou přepne už jen výjimečně. Ve hře přitom nejsou žádná povolání. Na další vybavení má postava dva sloty (různé druhy granátů, jetpack apod.) plus jednu schopnost jako ochlazení přehřáté zbraně nebo chvilkové zlepšení přesnosti.

Když si postavu takto vybavíte, není mnoho důvodů cokoliv měnit. Zbývá tedy odemykat jednotlivé vzhledy, resp. hlavy. Je jich několik desítek a nejdou nijak modifikovat, každý si tedy opět najde, co je mu po chuti, a tím to zase hasne. Poslední věcí jsou gesta postav, známá hlavně z nejrůznějších on-line her na hrdiny typu World of Warcraft, kdy postava třeba chvíli tancuje nebo vám ukáže palec nahoru. Akce je ovšem tak rychlá, že jsem tuto funkci nikdy neměl šanci rozumně využít a neviděl jsem to ani u ostatních hráčů.

Hratelnost je tedy po vyprchání počátečního nadšení vcelku mdlá a po několika desítkách odehraných hodin je motivace se k Battlefrontu vrátit o dost menší. Za tu dobou si totiž ve hře vyzkoušíte už úplně vše, odemčeno budete mít vše užitečné a kromě pár oddechových her na večerní odreagování před spaním toho o mnoho více nenabídne.

Celé to trochu zachraňuje jeden podstatný klad, a to neuvěřitelné audiovizuální zpracování. Na prvotřídní ozvučení jsme u Star Wars her zvyklí, přece jen klasickou hudbou Johna Williamse nejde nic zkazit, stejně jako na klasických zvucích a hláškách známých z filmů, ale nádherná grafika už takový standard není.

Všechny mapy jsou pastvou pro oči, překypují detaily a doslova vyrážejí dech. O to více potěší, že má hra naprosto parádní optimalizaci a hýbe se plynule na vysoké detaily i na starších sestavách (na mé GeForce GTX580 se hra v rozlišení 1 980 × 1 050 nezaškubala ani jednou, vše na High, loading trvá pouze pár sekund). Zde zkrátka Battlefront naprosto exceluje, fanoušci Star Wars budou opravdu jako u vytržení.