Ve zbrusu novém titulu navazujícím na nesmrtelný odkaz klasického Prince of Persia je opět je ve hře proradný vezír, díky němuž hlavní hrdina prolomí ochranu prastarého kouzla a sídlo jeho otce se rázem změní v labyrint plný pastí (tak nějak předpokládám, že zde představená skutečně smrtonosná architektura nebyla původně darem přítele Guillotina) a monster, jejichž jediným motivem je zabití čehokoliv živého. Zanedlouho zůstanou na scéně toliko dvě lidské bytosti, neobyčejně obratný princ a půvabná dcera maharadži, jehož hrad jste v prologu zdejšího příběhu dobyli a získali magický artefakt - podivnou dýku, která majiteli propůjčuje pozoruhodnou moc. Může vládnout času. V případě našeho prince se tak nadějete několika vskutku jedinečných schopností, významným způsobem obohacující zdejší dobrodružství, jež sice nemá zrovna epické kontury, ale k tomu se ještě v hodnocení dostaneme.
Na cestě za navrácením věcí do původního stavu narazíte na kupu nepříjemností, s nimiž se tak musíte stůj co stůj vypořádat, a k tomu všemu tu je Farah, ona výše zmíněná kráska, jež tu nejednou přiloží svou ručku k dílu. Spolupráce obou zúčastněných sice nemá ten náboj z výborného Ico, možná také proto, že Farah je daleko aktivnější a soběstačnější, ale opětovně se tak jedná o střípek do mozaiky skvělých nápadů, kterými tahle hra zrovna přetéká.
Prince of Persia nabízí vedle skutečně moc pěkného namluvení dialogů mezi oběma hrdiny stylový hudební doprovod vkusně říznutý modernou. K tomu si připočtěte hodnotné vizuální zpracování, ke kterému si však neodpustím rýpavou noticku. Bohatost prostředí s vlajícími prapory a závěsy, skrze které po vzoru Splinter Cell efektně procházíte, se omezuje ponejvíce na lokace, kde se momentálně nacházíte. O kus dál je to již o poznání horší a kulisy v pozadí vyhlíží, jako když vývojářům došly kvalitní textury. Ale vzato kolem a dokola a možná i díky lehkému bluringu se na Prince opravdu moc pěkně kouká a řada scenérií představuje takříkajíc nezapomenutelný zážitek. Byť to není taková autentická bomba, co v případě již citovaného Ico! Co se týče pohybových dispozic našeho páru, třebaže nejde o všude omílaný motion-capturing, stejně jako v případě Lary Croft se připravte na parádní animace (tvůrci hovoří o neuvěřitelném čísle - celých 700), na které je skutečně radost koukat. Princ zvládá naprosto neuvěřitelnou škálu aktivit, během po zdech počínaje, přes šplhání po sloupech a provazech a konče třeba takovým vyskákáním vzhůru mezi dvěma stěnami! Ovládání je přitom navrženo s mimořádnou pečlivostí a důrazem na to, aby se hráči vyšlo maximálně vstříc. Nechybí automatické chytání se okrajů platforem či tyčí, na kterých provádíte neskutečné akrobatické kreace, naprosto svobodný pohled ve first person perspektivě, který narozdíl od Tomb Raidera není ničím svazován, a v neposlední řadě příkladné odtahování objektů všemi žádanými směry.
Možná to nevypadá tak realisticky, ale třeba v případě Tomb Raidera jsem tak nějak čekal, že se podobným směrem bude vyvíjet. Tím se dostáváme k jedné klíčové informaci pro hráče. Pakliže se vám z nějakého důvodu Tomb Raider nezamlouval, vyhněte se titulu Prince of Persia. Nesmlouvavé překonávání nejrůznějších pastí a řešení zajímavých prostorových hádanek je totiž naprosto stejná koncepce, kterou nabídla hra roku 1996 s Larou Croft v hlavní roli.
Jak bylo naznačeno, čeká vás tu velká spousta klasických pastí a nástrah, majících špičaté hroty a po čertech ostré čepele. A ještě k tomu budete většinu zdejších eskapád provádět v málo vídané nadmořské výšce, takže pokud pochybíte… vlastně nikoliv, díky ovládnutí času se dočkáte mimořádně vděčné alternativy vrátit nepodařený úsek zpátky a zkusit jej ještě jednou. A znovu! Četnost opakování je však limitována množstvím nalezených "pramenů času", což platí se zohledněním na veškeré zdejší herní činnosti. Takové zpomalení běhu akce se hodí jak v případě nutného proběhnutí skrze hodně komplikovanou stavbu pastí, tak i během pravidelných soubojových pasáží s opakovaně se generujícími kreaturami, což je někdy docela únavné a frustrující. A to navzdory všemu pozitivnímu, co k této fázi mohu napsat. Téměř neprostupný kryt; efektní úhybné manévry; automatické zaměřování; aktivní
příspěvek Farah, která coby lučištnice v pozadí zásobuje scénu smrtonosným střelivem a občasné promiň, když trefí vaši maličkost se dá vcelku akceptovat; něco málo zajímavých komb také v závislosti na okolním prostředí (s odrazem od zdi se jedná o skutečně parádní podívanou) a samozřejmě pár vychytávek s časem, kde ta nejúčinnější nabízí zmrazení všech oponentů a jejich následnou likvidaci - potud tedy ano. Nicméně v případě velké přesily se v obraze příležitostně lehce ztrácíte. Nutnost provedení fatality na ukončení života každého na čas zdecimovaného soka se leckdy obrátí proti vám, neboť vás nechá na okamžik naprosto nekrytého a ze země se v hloučku nepřátel vstává skutečně hodně těžko. A nikoliv naposledy musím zmínit, že i jinak téměř bezchybný interface se tady může díky duplicitnímu využití tlačítkových funkcí přetavit do otázky, proč jste udělali zrovna tohle, když jste na mysli měli něco zcela jiného. Ne, rozhodně se nedá říci, že by souboje byly nudné. Nejsou přitom ani zdaleka tak frustrující, co scénář nabízený v Ico. Je tu prostor pro uplatnění jisté taktiky a nebýt Farah, o kterou se čas od času musíte postarat v případě, když někdo obrátí svou pozornost jejím směrem, byla by to jen otázka času. Toho máte jako princ samozřejmě dostatek, jako hráč však už o poznání méně, neboť střety s prokletými humanoidy jsou naprosto zbytečně uměle natahované jejich několikanásobnou reinkarnací, což je přese všechno vyřčené asi největší kámen úrazu!
Dočkáte se i populárních časovek, na jejichž startu je aktivování spínače a včasné
doběhnutí na konec chodby k pomalu se zavírajícím dveřím, u nichž nezřídka využijete rychlého kotoulu vpřed. Asi nemusím připomínat, že se cestou musíte vyhnout průrvě s ošklivými bodáky, přeskočit několik platforem, proběhnout po zdi, po které cirkuluje ozubené kolo a podobně. Tvůrci se to snaží ulehčit, pravidelně vám u častých save pointů ukazují jakousi vizi toho, co vás čeká, takže máte jakous takous představu, kterou si lze navrácením na toto místo kdykoliv připomenout a oživit. Nemluvě o občasných kamerových náletech na architekturu lokace, do níž jste zrovna vstoupili. V souvislosti s kamerou bych měl další drobnou připomínku. Vítané rychlé umístění kamery za vaše záda, stejně jako možné obkroužení pohledu vůkol není vždy možné, což občas vede k jistým rozpakům, z nichž vás nevyvede ani alternativní kinematický záběr na celou oblast, kde se zrovna snažíte něco vymyslet. Ale pojďme dále. Třebaže se první polovina zdejšího dobrodružství odehrává v rovině rutinního zdolávání nástrah a místností s protivníky, ve druhé již tvůrci přihodili pár polínek pod kotel obtížnosti. Puzzle se stávají komplexnější a tombraiderovské překonávání rozlehlých lokací často vede k malému zastavení a popřemýšlení, jak vlastně dál. V závěru je uvedené ještě umocněno ztrátou magické dýky a s tím související skutečností, že přicházíte o alternativu opravy nešťastného pádu z výšky, tedy již nejste pánem času. Na druhou stranu souboje se díky novému meči (občasný upgrade, ten předchozí vám umožní projít skrze zeď) stanou rychlou záležitostí, kdy stačí jeden sek a oponent se rozpadá v prach.
Jaké je konečné resumé? Prince of Persia dokáže v mnohém překvapit i toho, kdo se naň od začátku těšil a věděl, do čeho tady jde. Skvělé navržené a uživatelsky příjemné ovládání. Podařená audiovizuální stránka. Zajímavý motiv spolupráce dvou hlavních postav, přičemž Farah, aktivně se zapojující do boje a řešení puzzlů a aktivování příslušných spínačů, ovládá počítač. Spousta efektních prvků, ať již v oblasti bohatých pohybových dispozic či některých grafických vychytávek. A samozřejmě očekávaný bonus, kterým je originální Prince of Persia. Xboxová inkarnace nabízí podle všeho i druhý díl, naproti tomu GameCube přihazuje k odemknuté jedničce kompatibilitu s nedávno vydanou GBA verzí Prince of Persia: The Sands of Time.
Jistě, tvůrci se ani v takto skvělé hře nevyhnuli některým pochybením, ale kdo je dokonalý, ať hodí kallerem ;o)
Je to pravda trochu nefér srovnání, anžto mám pochopitelně na mysli úplně první vystoupení stále méně oblíbené archeoložky, o kterém se svého času mluvilo jako o hodnotném nástupci právě originálních eskapád perského prince v 3D rozměru. Nemá valného významu spekulovat, která hra je lepší, neboť Prince of Persia vytahuje jasné trumfy v podobě nextgen audiovizuální stránky a téměř bezchybného ovládání. Ale. Pokud přeci jenom mohu aspoň trochu obhájit dřívější kreace Lary Croft, měl bych na srdci asi tolik. S ohledem na skutečnost, že šlo o pokrokovou záležitost v konečně akceptovatelném trojrozměrném prostředí, měli jste zde daleko větší nesnáze s překonáváním potíží, ať již v podobě pastí či nepřátel. U Prince to jde mnohdy od ruky úplně samo. Lara se pohybovala v rozmanitějších prostředích s variabilnější nabídkou nepřátel. A naposledy, s jejím dobrodružstvím jste se tak nějak více sblížili, v Prince of Persia jste spíše jako pozorovatel a užaslý divák. Nicméně abych to nějak uzavřel. Prince of Persia se bez diskuse vydal tam, kam měla směřovat Lara. Možná, že ovládání a zdolávání překážek je až příliš "user-friendly", ale oproti frustrujícím mechanismům z podobně koncipovaných her je tohle rozhodně příjemný balzám na rozbolavělou duši hráčů. |
| Prince of Persia: The Sands of Time | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
