Návrat na ostrov pokladů

Pirátství je v Čechách velice populární a obzvláště nyní, když našim kinům vládne Jack Sparrow. Bude se u nás dařit i nejnovějšímu dílku od Kheops studios, které je inspirováno jednou z nejslavnějších knih o pirátech? Dozvíte se v naší recenzi.

Trh s počítačovými hrami je tvrdý a přežít na něm není žádná sranda. Obzvláště poslední dobou, kdy se stále více PC hráčů uchyluje na konzole nové generace. Ponechme stranou důvody, proč tak dělají, spíše se podívejme na to, jaké možnosti má firma, která nechce skončit krachem. Buď může zariskovat, investovat obrovské peníze do nového titulu a několik let ho piplat, dokud se z něj nestane dokonale vybroušený klenot, který si prostě musí koupit každý správný hráč. Jako příklad nám může posloužit v nedávné době vydaný S.T.A.L.K.E.R. Tato cesta je ale velice riskantní a nikde není zaručeno že se Vám vynaložené peníze vrátí, proto existuje i cesta druhá, jednodušší. Koupíte si levný engine a budete chrlit spoustu navzájem od sebe takřka nerozeznatelných her. Náklady jsou minimální a on už se vždycky nějaký blbec, který si hru koupí, najde. Obzvláště když se Vám povede svézt se na vlně popularity nějakého oblíbeného tématu. A přesně tuto cestu si zvolili francouzští Kheops studios. Přiznám se, že obchodní politika této firmy je mi, slušně řečeno, nesympatická. Z jejich her jsem nebyl nijak nadšený ani v minulosti, nyní, když nám servírují svůj sedmý titul, již jen skřípu zuby. A to jsem ani všechny předchozí nehrál.

"Zápletka rozhodně nepatří k nejoriginálnějším, a ani v pozdějších částech hry k žádnému překvapivému posunu nedojde."

Odpusťte mi trochu delší úvod, nyní již k samotnému Návratu na ostrov pokladů. Hra samotná vychází z knižní předlohy Ostrov pokladů od Roberta Louise Stevensona. Pirátská tématika jistě není náhoda, do kin totiž přichází třetí díl Pirátů z Karibiku a tak se bude vše, co má s touto oblastí něco společného, jistě dobře prodávat. Knihu jsem nečetl, pro pochopení děje mi však bohatě stačilo přečíst krátkou sumarizaci děje nalezenou na internetu. Do hry vstupujeme v kůži Jima Hawkinse, mladého muže, který si z podílu na nalezeném pokladu koupil vlastní loď. Radost mu však nevydrží dlouho. Je totiž přepaden, o loď okraden, a tak se vydává na malé veslici pouze v doprovodu mluvícího papouška hledat poklad, který mu odkázal jeho přítel John Silver. Jak sami vidíte, zápletka rozhodně nepatří k nejoriginálnějším, a ani v pozdějších částech hry k žádnému překvapivému posunu nedojde. Ostrov je totiž téměř opuštěný a v průběhu hry narazíte na pouhé dvě postavy, s nimiž lze zapříst rozhovor. Je to tak nakonec ale možná lepší – rozhovory jsou špatně napsané a nepřirozené. Například takové seznámení s krásnou dívkou probíhá rychleji než na vesnické diskotéce – hrdinové se pozdraví, pronesou zhruba 5, 10 vět a již se líbají. Nevím jestli zrovna tohle je nejlepší příklad pro děti, na které je hra pravděpodobně zaměřena nejvíce. Jako člověk, pro kterého je příběh jednou z nejdůležitějších složek hry, jsem byl tedy v tomto aspektu hluboce zklamán.

O co méně je ve hře dialogů, o to více je v ní předmětů, v jejichž vzájemné kombinaci spočívá hlavní pracovní náplň. Jejich množství sice není tak extrémní jako v Tajemství mistra Leonarda, kde mi po dvaceti minutách hry nestačilo ani druhé okénko inventáře, i tak jich zde naleznete spousty. Když už jsem se dostal k inventáři, musím zmínit jednu nepochopitelnou věc – pokud seberete předmět, nepřesune se rovnou do inventáře, ale do tzv. tranzitní zóny, odkud jej do inventáře musíte přesunout. Ano, jde to sice vyřešit kliknutím na jedno tlačítko v menu, ale stejně mi smysl tohoto nápadu uniká. Mnohem lepší nápad je možnost rozkládat různé předměty a jejichž části poté použít na stavbu předmětů nových. Sice je potom v inventáři poněkud nepřehledno, jelikož s sebou taháte veliké množství součástek, ale na to se dá rychle zvyknout.

"Celkově se ale dá říct, že všechny zákysy jsem si přivodil spíše kvůli tomu, že jsem něco přehlédl, než že by byla vyžadována nějaké nelogická akce"

Celý ostrov je rozdělen na přibližně 30 lokací mezi nimiž se nepohybujete plynulým pohybem, ale skokově. V každé se pak můžete rozhlížet kolem dokola, přičemž kurzor je umístěn ve středu obrazovky a mění svojí funkci pokud se díváte na nějaký aktivní předmět. Tento systém byl poprvé použit ve hře Atlantis a to jsem nad ním nešetřil chválou. To je však už bratru 10 let a od té doby se změnila spousta věcí, takže vše působí zastaralým a laciným dojmem. Mnohem více bych uvítal ničím neomezený pohyb, tak jako v nedávno recenzovaném Sherlocku Holmesovi – Probuzení. Graficky je hra povedená, prostředí tropického ostrova je pěkně barevné, bohužel však po chvíli vše působí mrtvě a uměle. Těch pár vlnek na moři nebo přelétajících ptáčků situaci nezachrání. Důležité momenty jsou vyprávěny pomocí pěkně kreslených obrázků, na renderované animace holt nezbyly peníze. Zarážející je skutečnost, že během těchto předělů vypadá hrdina úplně jinak než v průběhu samotné hry, ale to už bych asi rýpal příliš.

Co se týče obtížnosti, alespoň v tomto směru se autoři poučili a hra je bez návodu dohratelná i pro obyčejné lidi. I tak se zde ale najdou problémová místa. Například potřebujete písek, což by neměl být větší problém, jelikož se pohybujete po plážích na pobřeží. Omyl. Písek jde sebrat pouze na jediném místě hry, takže musíte křížem krážem pobíhat po celém ostrově, dokud se na Vás neusměje štěstí a vy neobjevíte tu správnou hromadu s pískem. Celkově se ale dá říct, že všechny zákysy jsem si přivodil spíše kvůli tomu, že jsem něco přehlédl, než že by byla vyžadována nějaké nelogická akce. Zajímavým zpestřením mohly být hádanky založené na vázaní uzlů, kterých je v celé hře celkem 11. Bohužel jejich zpracování se příliš nepovedlo a tak jsem je řešil spíše metodou pokus – omyl, než nějakým logickým přístupem. Pochvalu si zaslouží česká lokalizace, díky níž si hru může zahrát každý. Přeloženy jsou všechny texty ve hře, a jak už je poslední dobou u Hypermaxu dobrým zvykem, k jejich kvalitě nelze mít nejmenší výhrady. Stinnou stránkou lokalizace je však vyšší cena – 999 Kč za hru této úrovně je na můj vkus opravdu příliš.

"Graficky je hra povedená, prostředí tropického ostrova je pěkně barevné, bohužel však po chvíli vše působí mrtvě a uměle. Těch pár vlnek na moři nebo přelétajících ptáčků situaci nezachrání. "

Z mých dosavadních slov byste mohli nabýt dojmu, že se jedná o absolutní propadák, ale tak to zase není. Dokáži si představit, že někdo, kdo ještě žádnou hru od Kheopsu nikdy nehrál, by se mohl docela dobře bavit, obzvláště pokud má rád Ostrov pokladů. Některé puzzly jsou opravdu povedené a jelikož hra není příliš dlouhá, nehrozí pocit nudy ani v závěrečných fázích. Jenže co je to platné... naponěkolikáté mě to už nebaví. Přes sebelépe vymyšlené hádanky a prostředí jsem měl pocit, že hraji jednu a tu samou hru jako minule. Autorům bych doporučil změnit grafický engine a pořídit scénaristu, který je schopný vytvořit vlastní příběh a ne jen vykrádat cizí díla. Pohled na stránky Kheopsu však příliš nadějí neskýtá a ještě letos se pravděpodobně dočkáme minimálně dvou dalších klonů tentokrát parazitujících na jménech Nostradama a Kleopatry.

Investici do hry bych si tedy opravdu pořádně rozmyslel. Není sice vyloučené, že Vás hra zabaví, na druhou stranu je ale na trhu spousta mnohem lepších adventur. Pokud tedy nejste výjimečně vysazeni na piráty, raději své peníze použijte jinak.